Hvězdný prach

Lásko, koho líbaly tvé rty,
čí tváře ses dotýkal?
Koho tvá slova budily,
na koho ses usmíval?

Myslím na tebe
a jsou to jenom tajné sny.
Cítím lásku a cítím samotu,
začátek a konec jedné hry.

Hvězdný prach nám zůstal na botách,
žijeme z naděje a žijeme z víry.
Prošli jsme svět a vesmírné černé díry,
přesto bloudíme a míjíme se na cestách.

Mlhavý obraz vtisklý do duše,
touha, co nutí nás jít dál.
Z hvězdného prachu vyrostou růže,
Lásko už nechci se tě vzdát!

Pocity

Bože, buď při mně tuto noc,
kdy moji duši tíží hřích.
V okolním světě tuším Tvoji moc,
i mě vykoupil Tvého Syna kříž.

Do temnot se propadám,
v myšlenkách bloudí černý stín.
Duši rozpolcenou mám,
do života vražen klín.

Snad se mi to všechno zdá,
co vidím, je pouhý klam.
Já viděla, jak růže uvadá;
život si od každého bere svoji daň.

Vzpomínka

Vzpomínka stará už pár dní,
v mysli mi přesto stále dlí.
Pod víčka do snů vkrádá se,
stále se vrací, nevzdá se.

Vzpomínka na večer bláznivý;
snad jenom zdál se být jiný.
Toulá se, toulá mou pamětí,
skrytá v světě, co nikdo nevidí.

Vzpomínka, co mi Tě připomíná;
Tvou tvář, vlasy i oči vnímám v ní.
Vzpomínka zůstane,
i když se možná nikdy nedozvíš,
žes mou touhou již mnoho dní