Byla neděle, typický den proto, aby se nic nedělalo. James Cooper - nejlepší detektiv FBI -, ale seděl ve své pracovně a dodělával různé dokumenty ohledně dřívějšího případu,o kterém se vlastně nemuselo vůbec přemýšlet. Detektiva to velice zajímalo,proč zrovna on -NEJLEPŠÍ detektiv FBI- musí řešit tento primitivní případ, je sice pravda, že v poslední době mu moc štěstí nepřálo, ale jestli si šéf o něm myslí něco, co není pravda, že ho lituje kvůli tomu co se stalo...Bude mu to muset říct!
V tomto případu byl vrah nalezen hned na začátku vyšetřování - řešil ho přeci NEJLEPŠÍ detektiv FBI - a to kvůli tomu, že se vrah - manželka oběti - přišla sama nahlásit na policii....
             Konečně doma, už se těšil až si napustí vanu a po dlouhém týdnu zalehne do postele. Jamesovo byt nebyl sice nějak pěkný, ale byl v něm rád, jelikož sehnat takhle velký byt tady v New Yorku nebylo moc snadné. V bytě se mu hromadily pytle s odpadky, ale co proč si nedopřát ještě chvilku klidu, zítra je na tu skládku odveze...V práci si u šéfa zařídil na týden volno, aby zvládl ty běžné věci co chlapi dělají - zašel si na pivo, semtam pokecal s nějakou pěknou holkou, která přišla se svými "kamarádkami" lovit manžele,nebo i otce pro své děti - a aby taky stihnul poklidit ve svém bytě (někdy na to dojít muselo).
             James Cooper 43 letý detektiv narozený  - v Pennsylvanii v městě Pittsburgh - manželům Cooperovým, byl už od kolébky zamlklý, a proto do dnes neměl vážnou známost,byl to takový ten vlk samotář, který měl rád své soukromí...
U FBI pracoval už dlouho, asi od svých 25 let - čísla si moc dobře nepamatoval - ale víc nebo míň to býti nemohlo. Za svoji službu vystřídal už nespočetně mnoho kolegů, jak jinak než kvůli své tvrdohlavé povaze. Proto také nebyl oblíben u svého šéfa, ale tím už si teď hlavu lámat nemusel...
Bude mu to muset říct!

                   
                  Do tak krásného dne, jako bylo pondělí se James už dlouhou dobu neprobouzel, měl velkou radost, že se mu počasí vydařilo. Možná by jste se s ním o tom, co je to hezké,nebo spíše podle něho krásné, počasí hádali...jelikož na teploměru na okení římse stoupala rtuť do výšky ukazatele 5 stupňů Celsia,jednalo se totiž o pondělí 23.února.
A proto se dnes rozhodl, že poklidí svůj byt - nebo chcete-li svoje "doupě" -, odnese konečně ty silně zapáchající pytle (mimochodem o objemu větším než pojme odpadkový koš). A možná zajde nakoupit nějaké jídlo -většinou rohlíky,salám a pivo- , přece jenom z těch zbytků by se asi moc nenajedl.
              Po náročném úklidu bytu a naložení pytlů do jeho automobilu - značka jeho vozu už se nevyráběla, také co by si ze svého platu mohl dovolit - odjel tedy na místní skládku, kde plné čtyřvrstvé pytle nahromaděné za posledních pár týdnů vysypal na obří smrtelně páchnoucí "horu".
Domů se dostal až k večeru, jelikož se mu po cestě porouchalo auto a musel zavolat odtahovou službu, aby se vůbec nějak dopravil domů (na Taxi službu neměl, jako obvykle si doma zapomenul svoji peněženku). Skočil si tedy pro peníze, aby si po tak náročném dni mohl dopřát pár piv. Možná, i když by se mu to teď nehodilo, by si mohl najít nějakou tu vážnější známost. Vážnější známost u Jamese vypadala asi takto: 1. Lehké seznámení , 2. Hotel , 3. Bližší seznámení , toto trivium znal James stejně dobře, jako trivium, které se učí děti ve školách - číst, psát, počítat -.
              Dnes v "Baru u starýho George" - v oblíbeném podniku Jamese - moc sladkých a na Jamesovo měřítko přitažlivých holek nebylo, semtam se sice objevila nějaká pěkná holka, ale s prstýnkem a v objetí "manžela".
Když dopíjel asi 5 pivo - čísla si moc dobře nepamatoval - se nad strnutým schodištěm otevřely dveře a v nich se objevila jedna mohutná a druhá hubená mužská postava.
,,Typický poldové" pomyslel si James...,,Ani když mám volno mi nedají pokoj!"...a dopil poslední pivo.


              James už seděl ve vyslíchací místnosti. Jednalo se o typický případ, kde hrál hlavní roli žárlivý manžel, který zabil manželku i jejího milence...Normální a často se vyskytující případ v tomto městě.
,,Byl v té místnosti, seděl v rohu a v ruce pevně svíral zbraň - devítimilimetrového glocka - , měl na na ní papíry..." dovysvětloval Thomas Beldecci případ Jamesovi.
Thomas Beldecci 26 letý detektiv, do FBI nastoupil před rokem na doporučení nynějšího šéfa - je to jeho synovec -, James z něj sice moc radosti neměl, ale bylo to spíše kvůli tomu, že James neměl moc rád šéfa...
,, Jo, mimochodem Jamesi, neviděl jsi strejdu??" nastala chvilka podezřívavých pohledů...,, Já, jenom, že vždycky tu byl včas a dneska tu ještě není...".
,,To jo, ale nevím kde je..."odvrátil oči a pokračoval v cestě, přece jenom měl tenhle týden volno...
              Zuřivě rozrazil dveře svého bytu, lehl si na postel a přemýšlel, jak zařídit , aby se to nikdo nedozvěděl. Co když na to někdo přijde...Musí jim to říct...Někdy snad jim to poví, možná příště. Ospalý a unavený usnul oblečený v posteli - přece jenom měl volno -.

             
              ,,Tak jo všechno vám to řeknu, já , je mi to trapné, ale vážně za to nemůžu, nechtěl jsem to takhle, ale..." větu ani nedokázal dopovědět, jelikož ho ze spánku probudil telefon. Ospalý ho zvedl a zmáčkl tlačítko OK...
,,Ahoj Jamesi tady Kathrin Delocková, teda promiň , dobré ráno Jamesi, já vím budit tě takhle brzo není moc příjemný, ale něco se stalo, šéfa našli mrtvýho..."hlas stichl.
,,To je mi líto, jak se to stalo...??"polil ho pot...,,Našli ho v nějakým igelitovým pytli a nnneměl...neměl hlavu." žena se rozplakala.
,,Já hned přijdu...teda chvilku mi to bude trvat rozbilo se mi auto...prostě pech..."
Rychle se oblékl a při pohledu na hodinky si nemohl odpustit uštěpečnou poznámku: ,,Proč zrovna tak brzo?!"...Na hodinkách přesto ručičky ukazovaly pouhých 12:23.
Na stanici se objevil kolem 13:30, přesně si to nepamatoval, musel totiž k výslechu, byl s šéfem spatřen naposledy a jeden ze zaměstnanců tvrdí, že je slyšel, jak se hádají.
Bude mu to muset říct!...


               ,,Kolikrát vám to mám vysvětlovat, šéfa jsem nezabil...potřeboval jsem s ním jenom něco dořešit!"řekl James asi už podesáté - čísla si moc dobře nepamatoval - ve vyslíchací místnosti, ve které seděl mnohokrát, ale nikdy se nevyskytl v opačné situaci.
,,Jo a co jsi s nim potřeboval dořešit??...tobě nedochází, že na tebe máme důkazy.Tvoje sousedka tě včera viděla jak z bytu vynášíš velké igelitové pytle."
,,Moje milovaná sousedka by vám na mě odsouhlasila i třetí světovou..."
,,Takže nám chceš zapírat, že jsi včera byl s pytlema na skládce??"po této otázce nastalo v místnosti hrobové ticho.Nakonec James řekl :,,Ne to vám nezapírám a ani se s váma nechci hádat, s pytlema jsem včera na skládce byl, ale bylo to kvůli tomu, protože jsem na tyhle věci neměl v poslední době čas."Jamesovi se trochu ulevilo, dokud se Thomas Beldecci znovu nezeptal...
,,A můžeš mi teda Jamesi říct, co jsi teda celou tu dobu dělal, že jsi na tyhle věci neměl čas??A o čem si krucinál mluvil se strýcem?!"
James se téhle otázky bál nejvíce, ale musel jim na to odpovědět, jelikož by mu přišili vinu a on by zůstal pár dnů, měsíců, možná i roků za mřížemi.
Po malé chvilce, po chvilce přemýšlení nad větou, která ho možná zachrání řekl :,, Thome, tvého strýce jsem nezabil...tenhle týden jsem neměl moc čas, jelikož se v mém osobním životě něco stalo a musel jsem velmi rázně zakročit a proto...".
,,A proto jsi mi zabil strýce ty zrůdo..." Thomas se zuřivě rozmáchl a Jamesovi nasázel pár krátkých, ale za to silných úderů pěstmi do obličeje. Zastavil ho až kolega...
James měl ústa plná krví, ale přesto se snažil dovysvětlit co se tento týden dělo...:,,A prooto - krev z úst dopadla na podlahu - jsem dal tady výpověď, proto jsem se včera s tvým strýcem hádal...- kámen mu spadl ze srdce -...moje matka je nemocná a neni nikdo, kdo by se o ni mohl starat...proto jsem si podal žádost na Policii v Pittsburghu..."
               Po dvouch hodinách strávených ve vyšetřovací místnosti dostal James od svých kolegů omluvu...dokonce mu i někteří jedinci podali ruku a popřáli mu vše nejlepší u policie v Pittsburghu. Moc těm jejich "gratulacím" nevěřil, ale byl rád, že se tato situace vyřešila.



              Elisabeth Cooperová 60 letá matka zahořklého detektiva z New Yorku byla posledních 5 let připoutaná na lůžku ve svém bytě. Byla už na spoustě operací, kde ji odoperovali asi 4 nádory...A před půl rokem ji doktor oznámil, že má rakovinu. Nebyl nikdo, kdo by se o ni mohl starat. Manžel - Peter Cooper - byl zastřelen před 15 lety v Pittsburgské bance, kde bránil svým tělem jednu z mnoha zaměstnankyň. Pracoval zde jako ochranka a taky občas, když neměl co dělat pomáhal uklízecí četě. Měl tu práci rád, James z jeho práce sice nebyl nadšený, ale musel se s tím vyrovnat.
A jelikož manželé Cooperovi měli jenom jednoho syna - Jamese, musel se tedy on o svojí matku postarat.
              James teď uháněl ve svém voze po dálnici, už byl skoro v Pittsburghu a tak si před namáhavým dnem zastavil v KFC a objednal si ze svého okýnka Longer menu - Jamesovo oblíbené jídlo - aby za ten den něco pozřel, jelikož u jeho matky nic k snědku nebude. Na odpočívadle dojedl a vydal se vstříc osudu své matky.
Připadal si jako hrdina, který letí - zahalen svým pláštěm - zachránit svět před nástrahami ničemných zlodějů. Ale musel zapomenout na snění z dětství, snění jak se stal Supermanem, jelikož ho čekalo spoustu nových věcí, ze kterých měl strach.
Konečně už dorazil na místo svého dětství. Dům,jak ho viděl před půl rokem, byl pořád stejný, možná jen o trochu víc zarostlý. Noviny a deníky se válely na trávníku před domem. Bohužel s tím se dalo počítat, jelikož manželé Cooperovi neměli zde ve čtvrti moc přátel, vlastně neměli vůbec nikoho na koho by se mohli obrátit. Jediná osoba, která se zde ve čtvrti "zoufalých manželek" s nimi bavila byla paní Morissová, která ale bohužel už před 10 lety opustila nás živé.



             Thomas pomalu stoupal po schodech čtyřpatrového činžovního domu. Podle instrukcí se vrah vyskytoval v posledním patře v pokoji 23C.
Policisté byli připraveni "otevřít" dveře, když v tom se z poza dveří uklidové čety ozvala mohutná rána - výstřel z brokovnice -.
Nikdo naštěstí nebyl zraněn. Zločinec utíkal po schodech takovou rychlostí, že mu ostatní policisté nestačili. Když seběhli dolů, tak se rozhlíželi jestli neuvidí pachatele. Jediný, kdo si všiml pachatele byl Thomas, který se bez váhání rozeběhl směrem, kterým ho viděl prchat. Abych to upřesnil zločince viděli všichni, kteří doběhli dolů, ale jelikož vážili asi tak o 50-70 kilo více než Thomas, nechali tedy záchranou akci na Thoma.
Posily už byly na cestě. Thomas už vyčkával dlouho, docházeli mu náboje a pachatel se ukryl v nedaleké budově využívané pro uskladnění papíru.
Z nedaleka se ozývaly sirény policejních aut, vrtulník už kroužil nad budovou.
Speciální tým vyčkával na pokyn, kdy mohou vejít do budovy a zadržet v ní pachatele. Z vysílačky se ozval rozkaz vtrhnout do budovy.
První skupina policistů vešla dveřmi dovnitř. Střelba utichla. Byl to velmi zvláštní pocit, Thomas už dlouhou dobu neslyšel takové ticho. Veliteli to přišlo také zvláštní a proto vešel z druhou várkou ozbrojených policistů dovnitř.
Thomas popadl vysílačku a zmáčkl tlačítko: ,, Informujte o situaci, opakuji..." ve vysílačce hlasitě zapraskalo a z budovy vyšlehl mohutný plamen, který jakoby roztavil skla v okeních rámech.
,, Použil nějakou domácky vyrobenou výbušninu, u něho doma jsme objevili spoustu materiálu a návodů, zřejmě je stáhnul z internetu."
,,Ten internet neměl nikdo vymyslet!" zamyslel se Thomas.
Hodinka ztrávená v místnosti plné otravných novinářů Thomase natolik unavila, že už si dal na dnešek volno a jel se vyspat do svého bytu.
Případ už byl vlastně vyřešen a stačilo pouze dodělat pár věcí, které do případu moc nezapadaly.
Konečně dospal těch pár posledních dnů plných vyšetřování. Nasnídal se, oblékl služební oblek, šel ke svému automobilu a vyrazil do práce.



            V práci se teď moc zvláštních věcí nedělo. Seděl u svého stolu nad krabicí plné strýcových věcí a vzpomínal, jak ho jako malého kluka brával na softbalové zápasy, i přes zákazy jeho matky. Na dveřích strýcovo bývalé kanceláři se už přelepila jmenovka. Moc veliká změna to sice nebyla, jelikož se na ceduli místo jména Peter Beldecci objevilo jméno Thomas Beldecci. Thomas se dostal do vedoucího postu, na místo o které mnohokrát usiloval James Cooper.
Také hned, jak se to James dozvěděl, volal svému bývalému "kolegovi" a ironicky mu gratuloval.
James byl velice naštvaný a proto si zašel na pivo.
Když byl včera s matkou na další chemoterapii, tak se od doktora dozvěděl, že jí nemocnice sehnala ošetřovatelku, která by se o jeho matku mohla starat každý den.
Toto ho asi naštvalo nejvíce, proč zrovna teď, když podal výpověď, mu doktor oznámí, že někoho sehnali. Nezbývá mu nic jiného, než se poptat Thoma, jestli by nemohl opět nastoupit do FBI a pracovat tam, kde byl nejraději.



            James ležel v posteli ve svém dětském pokojíčku, ve které trávil mnoho času, když byl mladý. Ven moc nevycházel, jelikož ho rodiče nechtěli pouštět mezi ty nevychované "spratky", jak říkával jeho otec. Asi mu to zůstalo až do dnes, jelikož si ještě nenašel tu vážnější známost.
Převaloval se na posteli ze strany na stranu, hlava ho bolela, jako by mu snad měla vybouchnout. Včera to v té hospodě docela přehnal, kolik měl piv to sám neví - čísla si moc dobře nepamatoval - , protože se okolo něj motala nějaká žena, která mu pořád platila panáky. Dlouhou dobu se takhle neopil, asi to bylo tím, že měl pořád službu, ale teď už se tim trápit nemusí, už práci nemá. Na Pittsburgské stanici mu zamítli žádost, jelikož se jim moc nehodil, i když byl nejlepší detektiv FBI. Na místo strážníka za něj nastoupil něčí synovec...s tím mohl počítat.
Bylo půl jedné a James sešel z druhého patra po zplesnivělých schodech dolů do kuchyně, kde si namíchal takzvaný  "Dědečkův vyprošťovák".
Když dopil sklenici oslazeného mléka, položil ji do dřezu a opláchl ji ve studené vodě, také proč by se měl starat o domácí práce, když za chvilku přijde uklízečka a ošetřovatelka zároveň.

            V místnosti na stěně visely hodiny, na kterých ručičky ukazovaly něco po půl druhé. Patolog prohlížel ohořelá těla, zatímco Thomas stál shrbený v koutě a rozdýchával to co viděl ležet na stole. Na stole teď patolog prohlížel ohořelé torzo pachatele, který vlastně zavinil tu spoustu mrtvých policistů.
Thomas v sobě dusil vztek a nejradši by ho ze sebe vypustil, ale nemohl na nikoho křičet, vždyť za to nikdo jiný, než ten co ležel na patologově stole, nemohl.
Na těle nebyly nějak zvláštní důkazy a tak Thomas po necelé hodince odjel od městského patologa se spisem do své "zbrusu" nové kanceláře.
Už dojel na místo, sedl si ke svému stolu a zapnul svůj počítač. Musel odeslat pár e-mailů a také se chtěl podívat na hotel v Londýně, kam měl letět na dovolenou.
Zrovna, když našel zajímavý tříhvězdičkový hotel, mu na dveře zaťukal Peter Morris, tak potichu, že to ani nebylo slyšet.
,, Dále !" zvolal Thomas ze své nové kanceláře. Peter vešel se smutným obličejem dovnitř, zavřel za sebou dveře a posadil se do křesla naproti Thomovo stolu.
,, Co se děje??jseš nějak skleslej. Jestli si jdeš pro dovolenou, tak klidně můžeš, ten případ už jsme dořešili...!"
,, No právě kvůli tomu tady jsem šéfe...ten případ jsme nedořešili, teď mi volali, že našli další tělo ve stejném pytly jako před tím a u toho byl dopis se slovy "Mě nedostanete!!!!"...
Thomas mu nechtěl věřit, vždyť se na pachatele díval asi před hodinou, jak leží pod skalpelem patologa...,,Dovolená se ruší...!!"...Thomas vypnul počítač, ale předtím si dal hotel do záložek a teprve potom vyrazil s Peterem na místo činu.



             Tým detektivů se tedy sjel na místo činu, aby si trochu navzájem poradily. Byla to taková tmavá slepá ulička, nikdo se v ní nezdržoval. Prvním pohledem naháněla "husí kůži". Dokonce i Thomas se zdráhal dojít na konec uličky ohledat místo činu. Když pomalu došel k týmu policistů, kteří hledali nějaké stopy, předal mu nějaký mladý brýlatý policista kousek papíru, který ležel v pytli s lidskými ostatky. Na papíře doslovně stálo: ,,MĚ nedostanete...!". Celé to bylo vystřiženo z časopisu TIMES, který policisté našli kousek od uličky v odpadkovém koši...Thomas ho předal zpět malému brýlatému policistovi, aby ho poslal na rozbor otisků prstů...
V pytli byly zkrouceny nohy a ruce, zřejmě nějaké ženy - prostitutky. Po zbytku těla se už rozběhlo pátrání, zatím se totiž nikdo, kdo by viděl nějaké tělo neohlásil...
Kolem půl jedné zazvonil na policejní stanici telefon a v něm nějaký mladík oznámil, že nedaleko jeho bydliště ve vedlejší ulici objevil mezi kontejnery pytel, který velice zapáchal, a proto se rozhodl zavolat, než aby do pytle nakoukl.

           

              Když policisté dorazili na místo, odkud volal mladík , tak opravdu našli pytle se zbytky těla, které našli dnes ráno ve slepé uličce.
Thomas seděl ve své oblíbené kavárně a čekal na Jamese, který ho požádal o to, aby ho přijal zpět na služebnu FBI.
Když Thomas dopíjel 3 kafe, tak se rozlétly dveře a do kavárny vstoupil James v novém kabátě. Vypadal opravdu dobře, ten nový kostým co měl na sobě z něj dělal velkého elegána. Bílá košile,černé kalhoty,sako,naleštěné boty a již zmiňovaný kabát mu prohlíželi všichni hosté, kteří dnes seděli v této kavárně a prohlíželi ho celou dobu než z kavárny oba odešli.
Thomas mu práci vrátil, James měl radost , že se vrátí do vyšetřování, jelikož mu to za tu dobu co byl v Pittsburghu scházelo.James mohl nastoupit až zítra, a proto si zašel nakoupit pár nových obleků a pár jeho oblíbených klobouků.

Brýlatý policista utíkal po schodech do Thomasovo kanceláře, aby mu zdělil, komu patřili otisky prstů, které se našli na tom papírku v pytly vedle lidských ostatků.
,,Cože...???"divil se Thomas.
,,Ano, je to tak našli jsme na tom otisky Jamese Coopera...!"
,,To je nesmysl, James byl po celou tu dobu v Pittsburghu za svojí nemocnou matkou."
,,No nechám to na vás pane...já musím ještě zařídit další "poštu"..."a brýlatý policista odešel z Thomasovo kanceláře.
,,Počkejte...!"policista se otočil..,,...Vy se přece s Jamesem znáte?...chodili jste přeci na stejnou školu..."
,,Ano,chodil jsem o ročník níž...a proč se ptáte?...podivil se brýlatý policista
,,Jenom,že jste mi byl povědomí..."
Thomasovi se hlavou honilo spoustu myšlenek, ale ani jedna nepodezřívala Jamese z těch vražd, které se poslední dobou v New Yorku staly.
Přesto, ale musel nechat přivést Jamese na stanici, jelikož mu to za úkol dali jeho nadřízení.

,,Tak proč jste mě sem zase přivedli??vždyť jsem nic neprovedl..."
,,Tim si nejsme tak jisti..."řekl hlubokým hlasem policista ,,Našli jsme tvoje otisky na tom anonymním dopise, který ležel vedle lidských ostatků...!!"
,,To je hloupost, byl jsem v Pittsburghu, vždyť to víš Thomasi..." obrátil se čelem k neprůhlednému sklu, za kterým stál Thomas...
Jelikož u FBI pracoval dlouho, tak věděl, že za tím sklem stojí šéf. Vrtalo mu ale hlavou, proč zase on, kdo si na něj zasedl...
Vždyť byl v Pittsburghu za svoji matkou, tak nic neudělal...,,V životě by neublížil mouše..."
Thomas řekl policistovi aby odešel, chtěl si o tom s Jamesem promluvit...
Byl to takový ten "kamarádský" rozhovor mezi přáteli, dokonce Thomas před tím než se začal ptát vypnul videokameru, aby to vypadalo kamarádštěji...
Že by se dozvěděl nové věci to se říct nedá, spíš si objasnil, co vlastně dělal v rodném městě...
Thomas věděl, že to James nebyl, věděl, že to na něj někdo narafičil, jenom stále nevěděli kdo...


Seděl v jedné zapadlé hospůdce,daleko z dohledu lidských očí a vyhlížel svojí příští oběť...
S přibývajícím počtem piv v jeho organismu mu narůstali choutky vraždit,a proto už se skoro smyslů zbavený rozhlížel po nějaké opuštěné ženě,která by uvítala jakoukoli společnost.
Konečně si jí všiml,byla to zajímavě vyhlížející brunetka s krásnými výraznými rysi na obličeji.Její oči byli tak nádherné,jako by je někdo namaloval a o jejich "malovaných" rtech by se dali psát básně...Pomalinku se zvedl od stolu (chtěl být pořád nenápadný)a než se přiblížil k jejímu stolu vymyslel,jakou okouzlující fintu použije dnes...Vypadal velmi dobře, na sobě měl modrou košili a tmavě modré džíny.Na první pohled vypadal jako hodný a milý intelektuál,ale pod svojí maskou to byl velmi cholerický člověk,který rád vraždil a ubližoval svým vyhlídnutým obětem...Tyto sklony u sebe začal pociťovat od té doby co mu umřeli při dopravní nehodě jeho rodiče.Bylo mu tenkrát pouhých 17 let,když dědečkovo puškou,s kterou chodili "lovit" kachny zastřelil svého učitele tělocviku a zahrabal ho za městem do velmi hluboké jámy,kterou kopal téměř tři dny.Na jeho čin nikdy nikdo nepřišel,ani ho nepodezřívali,neboť celý spis o tomto záhadnem zmizení zavřeli "chytat" prach do policejního archivu.Bylo to také tím,že starý usedlý policista se tomuto případu nějak nechtěl věnovat.A nebylo se čemu divit,vždyť v městě Johnstown se za tu dobu nic podobného nestalo...
Prošel okolo jejího stolu a využil dané situace-gentlemansky jí zapálil cigaretu,kterou jemně svírala rty...
,,Mohl bych vás pozvat na jednu skleničku?..."žena přikývla a půvabně se usmála...
Žena se jmenovala Elizabeth,bylo jí podle odhadu tak 30 let...Dostal z ní velkou spoustu informací a čím víc mluvila,tím víc stoupala jeho touha ji zabít...
Narodila se prý ve West Pointu a jak usoudil podle jejího zjizveného zápěstí a roztřesených rukou asi neměla nějak moc lehký život,ale tím víc ho to táhlo k tomu,aby si ji pozval do svého "domu".
Vykročili z hospůdky ven a ona se celá roztřásla zimou.Zabalil ji do svého saka a opět využil situace...
,,Nechtěla by jste jít ke mě domů na kafe?"...
Elizabeth věděla,že by si neměla začínat hned na první "schůzce",ale jelikož byla tak dlouho sama,sáhla okamžitě a bez zamyšlení na první příležitost...bohužel pro ni smrtelnou...
,,Pojďte,projdeme to touhle ulicí...je to skratka...". Bez rozmyšlení opět přikývla...
Když procházeli jemně osvětlenou uličkou shýbl se prudce k zemi.Myslela si,že si zavazuje tkaničku,když v tom se zvedl a kamenem,který sebral na zemi jí vší silou udeřil do spánku...Elizabeth se skácela k zemi,on jí popadl a podle svého promyšlení ji odtáhl k autu,které měl za krytým rohem zaparkované a připravené k okamžitému přesunu...
Už se pomalu probouzela,když jí řetězy přivazoval k zemi a do úst jí vkládal roubík...Neměla ani sílu řvát a tak nehnutě ležela připoutaná na zemi a plakala...On si mezitím  připravoval svoje mučící nástroje a na poslední fázi mučení si schoval velkou pilu.Když provedl "mučící etapu",popadl onu pilu a za živa jí začal rozřezávat na kousky,které se budou vejít do připravených igelitových pytlů...Pytle naložil do auta,šel se umít a oholit falešné vousy.Po pozdní večerní sprše si sedl do svého automobilu a jel rozvést rozřezané tělo krásné Elizabeth do nějaké ulice poblíž policejní stanice...
Když se vrátil "domů" vzal její oblečení a šel ho spálit...Bylo to něco,jako jeho rituál,ale dnes to bylo jiné...něčím zvláštní...Seděl v rohu svého "domu" a plakal nad zapáleným oblečením. Přemýšlel nad tím,proč tyhle věci dělá...Už nespočetně mnohokrát uvažoval,že by se přiznal a šel se léčit,ale jeho povaha mu to nechtěla dovolit.Připadal si tak sám a nevěděl co má dělat...Rozzuřený se zvedl ze zakrvácené země popadl všechno, co se dalo a začal s tím vším házet po celé místnosti...



James šel ve svém,dalo by se říci všedním obleku zahaleným pod velkým černým pláštěm a v ruce svýral čokoládový koblih,v druhé ruce krečovitě držel kelímek s kafem a pod páždím měl noviny jednoho nejmenovaného deníku.Kráčel pomalým krokem,rozhlížel se,jestli náhodou neuvidí něco zajímavého,ale jelikož měl v ruce dobrý a tučný koblih nemohl moc vnímat okolí.Konečně došel na stanici,mimochodem o půl hodiny později,jelikož čekal u stánku s hotdogem,než mu vrátí drobné.
Sedl si do svého "pohodlného" křesla,hodil nohy na stůl a rozložil noviny.Hledal nějaký bod,na kterém by semohl zaseknout,na kterém by mohl něco objevit,ale nic zvláštního se nedočetl,dokud neotočil stránku o jednu dále.Na třetí stránce novin byla veliká fotografie,na které byl dokonce ve své maličkosti zachycen i James na místě činu minulého případu...Měl velikou radost,jeho ego velmi stouplo a připadal si jako celebrita,ale byl velmi naivní,jeho nepatrná část těla s rozmazaným obličejem se objevila až na třetí stránce a to není (i když...)moc velký úspěch.
,,Jamesi,šéf s tebou chce mluvit..."...rozjařeně položil precizně srovnané noviny na stůl a nesl se ladným krokem do Thomasovi,tedy do šéfovi kanceláře...
Nestačil ani otevřít dveře a slyšel Thomasův smích... ,,Á, koukejme přichází celebrita...!"popadal se za břicho.
James zasedl do o hodně pohodlnějšího křesla,než má ve své kanceláři a čekal,až se Thom přestane smát...Mimochodem,ty křesla jsou pohodlnější jen proto,aby to prý navodilo lepší náladu,když zaměstnanec mluví se svým nadřízeným...
Thomas se uráčil přestat smát a s omluvou se začal tvářit velmi vážně...
,,Našli zase další tělo a já už nevím co mám dělat..."položil lokty na svůj stůl a schoval svoji tvář za své dlaně...
James ani nevěděl co má říct,choval by se zřejmě úplně stejně,jako šéf,ale on nadřízeným -bohužel- nebyl a tak musel nějak jednat a napadlo ho následující: ,, Měli by jsme zařídit nějakou zvláštní skupinu lidí,kteří by na tomhle případu dělali...". Thom náhle pustil svůj prací zdrcený obličej,postavil se a začal chodit po své kanceláři...
,,Máš pravdu Jamesi,měli bychom už něco s tím úchylákem udělat...!Kdybych ho našel,tak bych ho na místě zastřelil a pomstil bych se za strejdu..."
James pořád nevěděl,co má říkat a tak pouze přikyvoval hlavou a souhlasil se vším co Thom řekl...Celý den nad tím musel přemýšlet,jak asi Thomovi je a jak by mu mohl pomoci.Dokonce si ani při cestě domů z práce nekoupil další hotdog,jak to dělal každý pátek...Myšlenky mu skákaly z jedné strany na druhou a on si pořád,ani při sklence whisky,nemohl srovnat myšlení na jednu určitou věc...myslel na všechno,co ho v posledních dnech trápilo,myslel na to,že nemá nikoho,komu by se mohl svěřit,ke komu by se mohl v noci pod dekou přitulit...Neměl nikoho,byl dočista sám...Myslel také na Elizabeth,i když jí neznal,bylo mu líto,že zemřel další nevinný člověk...


Thomas už konečně i přes velikou zácpu na hlavní silnici,kvůli dopravní nehodě dorazil ke svému domu. Pomalu odemkl dveře,pomalu je za sebou také zavřel a položil klíče na poličku vedle velkého zrcadla. Sedl na botník a začal si rozvazovat tkaničky na svých velice ošlapaných botech. Obědnal si "čínu" a šel si sednout na gauč.Při velmi příjemném praskání dřeva v malém krbu usnul na pohovce i s jídlem na svém hrudníku...Byl velmi vyčerpaný z toho,co teď v poslední době zažívá...Dlouhou dobu neměl takhle smýšené pocity plné smíchu a hlavně pláče...
Když se ráno probudil dostal veliký vztek,že usnul ve svém nejlepším obleku na pohovce společně s velmi mastnou večeří...Nasedl tedy do auta a rozjel se do svého,teď už jasného šíleného a velmi nervózního dne ve své práci...Byl rád za to co může dělat,ale někdy měl nálady,že by raději nepracoval vůbec...
Šel okamžitě do Jamesovi kanceláře a oznámil mu,že si potřebuje vzít volno a na pár dní odsud odjede,aby si takzvaně pročistil hlavu...
James s ním souhlasil a kamarádsky ho poklepal na rameni,jak to "staří známí" dělávají...Ale předtím,než bleskurychle vyletěl s Jamesovo kanceláře,tak mu oznámil,že jména lidí,kteří se budou podílet na vyšetřování onoho zapeklitého případu s úchylným a s nevyspitatelným pachatelem leží na stole v jeho kanceláři...
James přikývl a s nevěřícným pohledem pozoroval,jak se Thom rychle vypařil z jeho kanceláře...
Nejlepší detektiv FBI tedy došel pro onen seznam "detektivů"...velice se podivil,když se na seznamu objevilo i jméno Andy Hillm...Byl to ten brýlatý policista,který dělal poslíčka a byl to také ten,který chodil na stejnou školu,jako James,ale o ročník níže...


Tým nového vyšetřovacího týmu se začal scházet ve společenské místnosti plné map a výkresů města New York.Není ani záhadné,že šéfem této "operace" se stal James a to z prostého důvodu,nebyl tady nikdo jiný tak schopný,jako on...
V plné místnosti se to začalo vařit,banda policistů hleděla na Jamese,respektivě na Jamesovo ústa,která nevěděla,kdy mohou začít mluvit...
,,Takže na začátek se chci ujistit,že jsme tady všichni..."James tedy začal postupně číst seznam plný 23 jmen...V místnosti už byli všichni,až na zmiňovaného Andyho Hillma...
,,Kašlete na něj,je to jenom potrhlej poskok..."ozvalo se odněkuď ze zadní části místnosti...James to nemohl nadále zdržovat a tak se začalo živě diskutovat nad ožehavým tématem...
Předtím,než pojede James domů,tak ho napadlo,že by se mohl stavit za Andym a poptat se ho,proč dnes nebyl v práci. Našel si tedy adresu v záznamech o zaměstnancích v Thomasově kanceláři a vydal se za starým známým...
Dojel ke staré osmi patrové budově a vyšel po schodech do pátého patra,kde bydlí Andy,jak se dozvěděl od místní "drbny",která velmi "nenápadně"pokukovala za záclonkou,kdo se blíží do jejich domu...
Pomalu přicházel,celý udýchán ke dveřím Hillmova bytu,když v tom si všiml,že jeho dveře jsou pootevřené...Opatrně vešel s rukou na svém revolveru do bytu a rozsvítil...To co zahlédl ležet na podlaze,by nepřál vidět ani svému největšímu nepříteli...Andyho tělo leželo na podlaze v kaluži krve,na první pohled byly patrné i bodné rány v oblasti hrudníku...James okamžitě zavolal na stanici a nechal si zavolat i pár schopných detektivů z jejich nového týmu...Rozhodl se,že to zavolá i Thomasovi,i když nevěděl,kde se právě nachází...
Vytočil telefoní číslo,když v tom si všiml něčeho velmi zajímavého...,,Ano?"ozval se smutný hlas na druhé straně telefonátu...,,Ahoj tady James...já jsem se chtěl zeptat,jak se ti vede a kam až si zabloudil..."pokusil se o veselý tón,ale z toho co viděl ležet na stole mu mrazilo po zádech...
,, Promiň Jamesi,ale jedu teď autem...ozvu se ti možná později..."
James byl rád,že Thomas zavěsil,aspoň mohl prověřit to,co viděl ležet na stole...Přiblížil se blíže pohlédl na pero a blok papírů...myšlenky se mu okamžitě uspořádali a Jamesovi došlo o co vlastně v daném případu šlo...Ten blok papírů,který se nacházel na Andyho stole patřil Thomasovi,byl to ten papír na kterém byl napsán seznam jmen nového vyšetřovacího týmu...Podle okolností to tedy naznačovalo to nejhorší,co si nikdo nechtěl dopustit...
,,Tomu nechci věřit,vždyť je hloupost...THOMAS a vrah??"...všichni se divili,dokud jim James všechno nevysvětlil...perfektně to do sebe zapadalo...Jeho změny nálad a jeho náhle zmizení na takzvanou pracovní dovolenou...
Možná nechal blok papírů na stole schválně,jelikož pravděpodobně předpokládal,že se tam James pojede podívat a že objeví ležet štos papírů vedle svého mrtvého "spolužáka"...Udělal to asi proto,že už nevěděl,jak dál a co má v této situaci dělat...Vždyť už předtím se zdál na první pohled psychicky vyčerpaný...



Všichni měli pohotovost,velikou rychlostí se snad celá stanice postavila na nohy a snažila se přijít na to,kam by se mohl Thomas ukrýt...Nikdo nevěděl,dokud nepřijel Peter Moriss s nápadem,že Thomas už může být na letišti a letět do Londýna...,,Viděl jsem ho nedávno,jak si dával do záložek na internetu nějaký hotel v Londýně...!"...
,,Nevíš, o jaký hotel se jednalo?...James a pár detektivů se rozeběhli do "šéfovi" kanceláře a automaticky zapínali počítač...pro jejich neštěstí ho měl zaheslovaný,tak se tam vůbec nedostali...
,,To vážně nevím,až tak jsem to nezkoumal..."zamyslel se Peter...
James celý rozrušený ukázal na pár policistů prstem a nakázal,že se jede na místní nejbližší letiště...Když rozrazili hlavní dveře od budovy,okamžitě znejistili,jelikož před stanicí už netrpělivě čekali novináři a televizní štáby v plné kamerové výzbroji...Zřejmě si někdo dostatečně nezamkl ústa...
Než dorazili na letiště,samozřejmě sledováni kamerami napojenými na živé vysílání,tak se Jamesovi ozval policista,který už netrpělivě čekal na letišti...,,Už jsme ho našli.Ukryl se ve VIP salónku a požaduje si promluvit jen s vámi...a také hrozí tím,že má u sebe...!" James si to ani nenechal dopovědět, rozrazil dveře auta a utíkal přes dlouhý,čerstvě posekaný trávník do letištní haly,ve které ho čekal jeho "kamarád"...
Pod košili dostal,jak je povinností,neprůstřelnou vestu a byl upozorněn,že Thomas vyhrožoval,že má u sebe bombu...Zhluboka se nadechl,navodil příjemný vyjednávačský úsměv a pomalu otevřel dveře VIP salónku a vkročil s rukama vztyčenýma nad hlavou dovnitř...




,,Už jsem tu na tebe čekal moc dlouho Jamesi..."vyhrkl ze sebe rozzuřeným hlasem...,,Nechtěj mě rozčilovat,nebo se tu odpálim..."ukazoval na nálože,které leželi na pohovce...
,,Thome,řekni mi proč?..."
,,Proč??!"...začal se pošetile smát,jako klaun v cirkuse,který se snaží zaujmout rozjařené publikum...
,,Protože už mě to tady,jak se všichni chováte ´sere´,nevážíte si toho co máte...Máte skvělý rodiny a nevážíte si jich...zajímá vás jenom to co je pro vás dobrý a nekoukáte na to co by potřebovali ostatní...!"když dokončil větu rozmáchl se pistolí a vystřelil pár nábojů do skleněného akvária plného mořských ryb,které se rozlilo skoro po celé místnosti...
James hleděl na Thomase a na jeho ruku v níž svíral detonátor od náloží,které leželi na pohovce...
,,To ti nebylo líto tvého strýce?..."
,,A proč by mělo...díky němu jsem se dostal na místo šéfa...to je přece to co sis vždycky přál...ale nějak ti to nevyšlo..."opět se začal smát jako blázen...
Další minuty přesvědčování,ať to co dělá ustane se Jamesovi nějak moc nevedli.Prosil Thomase,dokonce mu i sliboval,že mu zařídí pomoc v psychiatrické léčebně,ale to zřejmě Thomase velmi urazilo a před tím než zmáčkl detonační tlačítko pronesl následující větu...
,,Bylo mi tu krásně Jamesi,škoda,že se to takhle skazilo...!!"
James se rozběhl ze dveří a tlaková vlna,která vznikla z výbuchu náloží ho odmrštila skoro přes celou letištní halu...
Díky televiznímu štábu mohli tento incident pozorovat skoro všichni lidé žijící v USA...James se zvedl,oprášil si své černé,ale od prachu šedé sako a rozhlédl se po celé letištní hale,aby spatřil tu spoušť,kterou zavinil jeho bývalý a zřejmě hodně psychicky labilní "kamarád".Jedna otázka mu stále vrtala hlavou..."Jak se mohl dostat přes psychologické testy?"Po chvilce mu to asi došlo...dostal se tam díky svému strýci a tak zřejmě nemusel dělat tyto rozhodující testy,díky nímž by se tato situace nikdy nestala.Byl teď naštvaný i na jeho strýce,který zřejmě musel tušit,jaký Thomas ve skutečnosti je.Kdyby dělal svou práci pořádně,tak tu nemuselo být tolik mrtvých nevinných obětí...Ale co s tím mohl teď udělat?Nebyla žádná jiná možnost,než se pokusit na tuto žalostnou dobu,dobu vražd zapomenout.Bylo mu ale velice líto to, co se stalo...nikdy by to do Thomase neřekl...neměl ho moc v lásce,za to,že mu převzal místo šéfa,ale tohle si fakt nechtěl připustit. Vnímal ho poslední dobou jako přítele,kterého nikdy neměl...
Vyčítal si,že to mohl zjistit už dříve,kdyby se do toho pořádně opřel, tak mohl zachránit Thomasovi život,jelikož věděl a doufal,že to co dělal bylo z jeho psychických problémů...


Druhý den ráno se Jamesovi nechtělo ani do práce...Na jednu stranu měl radost,jelikož mu policejní president ještě toho večera oznámil,že se stává šéfem celého okrsku a přebírá tedy "žezlo" po méně úspěšném policistovi...Na druhou stranu ho velmi mrzelo,že se nemá s kým podělit o tuto radostnou novinu...a to ani né své matce,jelikož ta na tom byla den ode dne čím dál tím hůř...Dalo by se říct,že odpočítává její poslední minuty života...
S velice unaveným výrazem se zesunul ze své postele, oblékl se do čistého oblečení a vykročil pravou nohou ze dveří vstříc novému životnímu příběhu...Příběhu,který si už dlouhou spoustu let přál...
Kráčel po ulici, v jedné ruce svíral tučný koblih,v druhé horké kafe v plastovém kelímku a v podpaží držel denní tisk,ve kterém se určitě dočte něčeho zajímavého...
Došel do své nové kanceláře,sedl do vysněného pohodlného křesla a začal listovat novinami plnými žhavých novinek...
Dorazil na osudnou třetí stranu a zarazil se na velmi ostré a veliké fotografii (James Cooper při výbuchu zachycený japonským turistou)s tučným a kurzívou napsaným nadpisem "Nejlepší detektiv FBI vyřešil případ nového rozparovače!"...Velice namyšleně přečetl celý článek,ve kterém se dokonce dozvěděl i o Thomasově mládí a jeho první vraždě na kterou nějak záhadně po několika letech přišli v Johnstwonském policejním archívu...
Dočetl celé noviny,ve kterých dokonce na další stránce objevil nové články o tomto konečně vyřešeném případu...
S velice veselým výrazem položil srovnané noviny na svůj nový stůl,položil si ruce na opěrátko koženého křesla,zvedl své nohy a položil je na noviny,aby neušpinil naleštěný stůl a v duchu s hlubokým zamyšlením pronesl konečnou větu tohoto krátkého,ale doufám pro vás zajímavého příběhu...

,,A kdo je tady teď celebrita?!"...