Co je to láska? Je to slovo, které má svůj význam. Jak ho ale nejlépe definovat... Někdo za ní vidí dar, kterým bylo lidstvo obdarováno, jiný zase kombinaci hormonů, kterou vyplavuje mozek do celého těla zamilováného člověka. Ale proč vlastně? Proč a jak vůbec vzniklo něco tak zvláštního, krásného, bolestivého a děsivého zároveň? Bylo to vážně jen kvůli schopnosti reprodukce? Asi sotva. Z toho, že jsou dva lidé do sebe zamilovaní, ještě nikdy žádný život nevznikl. (Panenka Marie mi to jistě odpustí) Reprodukceschopnost nemá tedy s láskou nic společného, to je zcela jiná chemie. Ale kde tedy má svůj účel, význam? Proč je u každého živočišného druhu nastavena jinak? Mezi některými druhy ptáků existují mnohé, které uzavírají sňatky na celý život. Vlk má samici rovněž na celý život. (hovořím pouze o dominantním páru) Jiní živočichové si zase z lásky přĺiš velkou hlavu nedělají. Jsou to většinou primáti, ale neházejme je všechny do jednoho pytle. I mezi nimi jsou výjimky viz. třeba gibonovitý simang. Co je ale nejpozoruhodnější je vztah delfínů. Delfíni uzavírají také partnerské svazky na celý život ale jejich pojetí slova láska je naprosto odlišné od všech našich představ. Věrnost a láska delfínů někdy vede až jejich záhubě. Nekteří delfíni při ztátě partnera prostě umírají. Dovedete si představit takovou lásku, že po její ztátě se utrápíte k smrti? Já myslím, že mnozí, kteří již nejsou mezi námi o tom byli přesvědčeni. Vetšina z nich se ale neutrápila. Sáhli si na život sami. To je další věc, kterou delfín udělat nemůže. Nemá jak. Jsem si ale také jist, že drtivá většina lidí by to beze zbraně prostě nedokázala. Co je to za cit, který přinutí někoho zemřít tak děsivou smrtí? Jistě se i mezi lidmi najdou takový „delfíni“. Z jistého hlediska jsme si velmi podobní. (Jen tak pro zajímavost. Na tomhle světě existují jen 3 živočišné druhy, které souloží nejen k reprodukci, ale také pro zábavu. Primáti, lidi a delfíni. Tato informace je jistě zajímava a dalo by se nad ní dále uvažovat ale ne dnes.) Jistě jse někdy slyšeli, že zemřel člověk a pitva u něj neprokázala příčinu smrti. Vzhledem k pokroku v dnešní medicíně už by se to stávat asi nemělo. Nicméně tu a tam se najde člověk, u kterého lékaři konstatují smr buď z neznámích důvodů, nebo přirozenou smrt. Ale člověk v pětatřiceti letech přirozenou smrtí umřít prostě nemůže (Nedávno o tom byla nějaká reportáž v televizi.). Jestli ale tito lidé zemřeli v důsledku neskonalé lásky se nedozvíme. Přemýšlet se nad tím ale bezesporu dá. Já ale znám jednoho člověka, který musel umírat dlouhých 15 let. Když mi byli 3 roky můj otec zemřel. Každý se s jeho odchodem dokázal dříve či později vypořádat až na jaho matku. Dokázala celé noci proplakat nad ztrátou milovaného syna. Plakala a plakala až do dne, kdy vydechla naposledy. 15 let pláče a neštěstí. Dovedete si někdo představit tu lásku. Doktoři si ale našli viníka. Ale její rodina ví proč odešla... A já se tedy ptám. Je to dar umět k smti milovat, nebo je to jako špatný vtip? Kdo nám lásku dává a proč? Proč mladí lidé umírají přirozenou smrtí? Kdo si je bere a kam? Najdou po smrti svojí lásku? …

Jednu věc ale vím jistě. Kdybych si mohli vybrat který život chci žít, určitě bych si vybral se všemi riziky delfína.

                                                                                                                                      29.8.2007

                                                                                                                              -King-Of-The-Bongo-



psal sem to z hlavy takze jestli tam sou nepresnosti nebo nepravdive informace tak mi to napiste

napsal/a: -King-Of-The-Bongo- 17:02 Link


Komentáře

« Domů | Přidej komentář