Umění sdílet ticho
04.Září 2007Je to myšlenka z nějakého filmu. Už ani nevím z kterého, ale to není přece podstatné. Je to o tom, že když jsou dva lidi nějakým způsobem naladěni, tak nepotřebují slova k tomu, aby jeden cítil to, co cítí ten druhý. Prostě je ticho s tím rozdílem, že není trapné a není z toho důvodu, že by snad nebylo co říci.
Já nejsem příliš mnoho výřečný člověk. Někdo, kdo mě zná, by mohl namítat, ale je to jenom z toho důvodu, že mě zná příliš málo. (Ostatně kdo může říct, že mě zná, když neznám ani sám sebe.) Kdyby se mnou byl v kontaktu každý den, tak by zjistil, že opak je pravdou. Tichý uzavřený člověk, ze kterého je umění nějakým způsobem dostat, co ho trápí. Jsou to právě problémy a starosti, které si nechávám pouze pro sebe, ale i události běžného dne dokážu shrnout do jediného slova. Slova dobře. Snad je to tím, že jsem byl příliš dlouho sám. Od 18 let bydlet sám ve dvouposchoďovém domě se určitě nějak projeví. Nevyhledávám velkou společnost a vadí mi i příliš dlouhé chvíle třeba i s lidmi, které mám rád. (Na týden u mě o prázdninách byla matka a já myslel že mě trefí.) Nejsem na to prostě zvyklý. Určitě není dobře v sobě dusit problémy a já to vím, ale nedokážu s tím nic udělat. Když už mluvit chci, tak nemůžu najít tas právná slova. Něco nakousnu a nejsem schopný to doříct. A když už to řeknu, tak jsem většinou nepochopený. Ono se ale není čemu divit když to řeknu tak jak to řeknu a ještě do toho začnu motat metafory. (motat metafory – to zní dobře) Pro mě je nejjednodužší vzít si „tužku a papír“ a začít psát. Jedině tak věty začínjí dávat kovečně smysl. Jenomže aby dávaly smysl, tak nestačí napsat 10, 20 vět ale někdy mám pocit že ani 10 odstavců. Ale chuť psát se u mě dá spočítat na prstech … (a sakra ona už to není jedna ruka, miláčku)
Ono vypořádat se ale se všemi problémy sám vyžaduje pevnou oporu v někom, kdo je schopný moje ticho sdílet. Ale je to nejspíš nemožné, nebo, doufám, jenom hodně těžké. Představte si, že milujete, ale přitom nejste schopni tomu druhému nijak pomoct. Ta bezmoc musí být děsná a je dobře, že jsem si to uvědomil. Obdivuji a klaním se člověku, který by se mnou vydžel měsíc, natož člověku, který to vydržel rok. (ale za jakou cenu) Teď, když už ze mě konečně začíná lézt něco, co má hlavu a patu, je možná pozdě. Nejde problémy jenom přehlížet a já to přitom dělal. A co hůř, dělal jsem to i u člověká, kterého miluji.
Pokusit se mě pochopit, znamená ponořit se spolu semnou do ticha. V tichu ale není vždy jen prázdno a „ticho“. Bedřich Smetana komponoval nádherné opery a byl hluchý. V tichu je toik zvuků, hudby, tvarů, barev a odstínů, kolik si jen dokážeme představit. Natáhni ruku a zavři oči. Chtěl bych Ti naokamžik ukázat svůj svět. Chceš to? Já se určitě pokusím více mluvit, když nebudeš i přesto rozumět, tak budu více psát. Rozhodně to za to stojí. Možná jednou budu psát konkrétně Tobě. Možná jednou to bude napsané v ruce a možná že dole v rohu bude konečně i jméno a podpis autora...
4.9.2007
-King-Of-The-Bongo-
napsal/a: -King-Of-The-Bongo- 22:38 Link
