Přemýšleli jste někdo,... 10.Březen 2007
Přemýšleli jste někdo, jak je rodina důležitá? Co je to rodina? Jak byste dopázali popsat rodinu? Rodina by při sobě měla vždy stát. Rodina by za sebe měla bojovat, nikdy nenechat upadnout svého člena. Jsme lidé a ne zvířata. Například vlci mají ve smečce určitou hodnost - alfa, beta... -alfa samec je vůdce smečky... gama samec je kořist pro ostatní. Dokážete si představit, jak by to dopadlo, kdyby se tak chovali lidé? Dokázal by někdo z vás zabít svého syna/dceru/bratra/sestru? Zabít, proč zabít? Kůli tomu, že je to nejslabší článek. Má problémy, které se těžko řeší. Dokázal by někdo z vás tohle udělat? Zabít, ne zavraždit někoho tak důležitého? Já bych to nedokázala. Nemohla bych s tím pocitem žít. O jaký jde pocit? Jde o pocit vraždy svého nejbližšího. Každý z rodiny by měl bojovat za záchranu toho druhého. Rodina je to nejdůležitější, co člověk může mít. Nejhorší pocit je, když vidíte svého milého, jak propadá alkoholu, automatům. Beznaděj se na vás jen řítí, ale v tu chvíli musí všichni povstat a bojovat. Bojovat do konce sil. Vždyť bojuje za "svou" krev. Bojujete za osobu, jenž vás provázela životem. Pomahála, uklidňovala, konejšila a žila s vámi. Viděla, co prožíváte. Nedokážu si představit, kdybych měl jinou rodinu. Však ten boj je krásný. Boj za úsměv, lásku, přátelství... boj za rodinu. Chovejte proto v srdcích lásku ne zlobu,lásku a ne nenávist, přátelství ne nepřátelství. napsal/a: -Miiiskaaa- 12:20 | Link komentáře (0)
Přátelství je jako rostlinka kterou často zavlažujeme svými slzami.
Potřebuje zájem, aby měla pro koho růst.
Potřebuje lásku se kterou se o tu rostlinu stará.
Potřebuje vodu aby neuschla a slunce aby mohla rozkvétat.
Potřebuje porozumění a odpuštění, když není podle představ.
Ale když se jí tohle všechno dostane,
tak i když to stojí velkou oběť a námahu,
se z malé rostlinky stane velká a krásná květina.
A teď záleží jen na tobě, zda tu oběť podstoupíš.
napsal/a: -Miiiskaaa- 12:14 | Link komentáře (0)
V životě se mi nestalo, abych takhle intenzivně na někoho myslela, stále si říkám proč, proč Tě mám stále v hlavě, proč nemohu zapomenout a jít dál?
Už vím proč, já nechci!
Nechci zapomenout na to krásné co jsme spolu prožili.
Nechci zapomenout na to krásné co si mi dal a říkal.
Nechci zapomenout na člověka, který mi vždy pomohl a mohla jsem se na něj kdykoliv spolehnout.
Nechci zapomenou na člověka, který mě ve všem podporoval a nedovolil aby mi bylo smutno.
Nechci zapomenout na člověka, který mi vždy pomohl když mi bylo nejhůř.
Nechci zapomenout na člověka, který mne vždy rozesmál.
Nechci i když si mi tak ublížil...... 
napsal/a: -Miiiskaaa- 12:13 | Link komentáře (0)
Jedno malé dítě se ptalo dospěláka: "Kdybys nebyl dospělákem, čím bys chtěl být?" Dospělý chvíli přemýšlí a pak řekne: "Mno, tak nějakým významným člověkem, abych měl hodně peněz a měl se hezky, nemusel bych pracovat atd. a čímpak ty?" Dítě zažvatlá :" Já bych chtěl být motýlem, chtěl bych se ráno probouzet a vědět, že svítí sluníčko a já bych jen tak přelétaval z květiny na květinu." Dospělák se zasměje a v duchu si myslí, jak naivní je tohle děcko... Druhý den, když jede ve svém autě do práce, zažije autonehodu. Sanitka ho převeze v kritickém stavu do nemocnice a pokoušejí se mu vrátit život... Po velice náročné operaci se dospělák probudí a první myšlenka ho napadne, když vidí, jak za oknem poletuje motýl - v tu chvíli si uvědomí, že to díte nebylo vůbec naivní, naopak bylo velice chytré, nač se radovat z věcí, které jsou "nepotřebné", jako jsou třeba peníze v dětském světě, peníze neexistují, existuje tam jenom motýlek a touha probouzet se kvůli sluníčku a krásnému dni...
napsal/a: -Miiiskaaa- 12:08 | Link komentáře (0)
Dvě myšky spadly do kbelíku plného smetany, první myška se rychle vzdala..... a utopila se. Druhá myš se nevzdávala a bojovala tak urputně, až utloukla smetanu na máslo a dostala se ven.... Která myš jste vy...?
napsal/a: -Miiiskaaa- 12:06 | Link komentáře (0)
\\\"Jsem...\\\"
Jsem další z řady těch bludiček, co jim na těle svítí několik hvězdiček. To jsou vzpomínky po lidech, kteří je opustili. Zmítáme se po světě jako bezduché, hladové a žíznivé a přesto držíme prázdné číše. Jsme lačné po tom citu, co dává člověku křídla, šanci vznést se a povznést se nad ten všední den, nad tu černo-černou tmu.
Jsem němý mim, co lomí rukama, šaškem s pokřiveným úsměvem, balerínou, která bolestivě piluje pirulety.
Jsem oheň v krbu, který vzplál, avšak nepálí, jsem prázdná dlaň, co nehladí.
Jsem jablko bez jadřince, jsem popelka bez střevíce.
Jsem pohádka, co nemá šťastného konce, jsem Quasimodo bez svého zvonce,
Jsem koráb na dně oceánu, jsem Islám bez koránu.
Jsem bezhlaví rytíř, gentleman bez klouboku, jsem wúdú postrádající k rituálu loutku.
Jsem hyena, dravec bez chutí, jsem slaboch, co pláče k zalknutí.
Jsem naděje bez víry, jsem kulturista bez síly.
Jsem kometa bez ohonu, jsem individum bez svého klonu.
Jsem monolog, jsem němý hlas, jsem klišé, kterému se věří snáz.
Jsem zlatou rybkou bez tří přání, jsem holkou k politování.
napsal/a: -Miiiskaaa- 12:05 | Link komentáře (0)
