Když tak projíždím ty ,,líbka,, rozhodla jsem se obnovit svůj weblog. Vím,že ho nikdo nečte, takže tu ani nebudu vypisovat nic co by stálo i nestálo za probírání.
Jen chci říct, že já jsem úplně ta normální holka co má ráda smích, lásku a lidi kolem sebe. Nic víc, nic míň. Na světě je asi 10 lidí, kteří mě milují. A asi takových 10 lidí,ktěří mě i nesnášejí. Snažila jsem se nad tím zamyslet a ptám se sama sebe: Proč? Nejsem hezká, nejsem bohatá, nejsem chytrá, nejsem oblíbená a nejsem ani milována člověkem, od kterého bych si to přála. Tak proč? Nevím co mi kdo může závidět. Ve škole jsem průměr. Kamarádů není nikdy dost. Moje osudová Láska s velkým "L" mě naprosto ignoruje, nebo bere jako kamarádku. Ale k čemu mi to je? K čemu? Trápím se, když vedle něj mohu sedět, mluvit s ním, smát se s ním, objímat, dotýkat se ho, ale ....... Je možné, že on to ani netuší, mám bojovat nebo se vzdát? Taky je mezi námi dost velký věkový rozdíl - ale to by mě nevadilo. Vadilo by to jemu?
On je prostě krásný, plnoletý a užívá si života naplno. Má kolem sebe spoustu "nejlepších" kamarádů a taky hodně holek, které po něm touží (ale určitě míň jak já) - může si zahrávat s každou. A na jednu "malou" holku ani nepomyslí.
No, dost těhlech debat. Pokud se já trápím, nebudu si tady vylévat srdce... Nechci tím nikoho obtěžovat. Nikdo mi nemůžete pomoct. A pokud si tyto řádky mé zpovědi někdo čte - nebude to ON. Tak,že ..přemýšlejte, pomlouvejte, ignorujte - zkrátka myslete si co chcete. Ale mě nezměníte!
Poklona
xxx Miki xxx |
