Příběh podle skutečné události...částečně teda :D
27.Listopad 2008 Budu Vám vyprávět jeden příběh, který se stal někdy ve třicátých letech a myslím, že je možné, že se odehrál i v dnešní době. Jen to dopisování už lidé většinou opomíjejí a píšou si spíše přes internet.
Psal se červenec 1931 když si jeden mladík, unuděný stereotypním plynutím prázdnin řekl, že půjde večer na místní veselici. Bohužel se nepotkal se svými dobrými kamarády, kteří mu slíbili, že ho tam pozvou na něco dobrého. A tak se tento mladík vydal zpět k domovu, když náhle potkal půvabnou neznámou dívku. Začali spolu rozprávět a po chvíli si padli do oka. Mladík nabídl dívce, jestli si nechce dopisovat. Dívka kývla.
Hned po návratu domů si mladík připravil papír a nakoupil na můj vkus hodně poštovních známek. Záhy odeslal svůj první dopis. Na odpověď nečekal dlouho a tak mu během týdne pomalu docházel papír i známky. Musel tedy chodit častěji na nákupy stále těch stejných potřeb. Po třech týdnech mu dívka napsala, že se jí už moc stýská a ráda by ho opět viděla. Mladík z toho byl mírně rozrušen, neboť mu ta dívka zanechala v pravém dolním rohu dopisu otisk svých rtů, namalovaných rtěnkou, půjčenou od její maminky. Mladík celý natěšený běžel pro papír do pokoje a obratem se jí zeptal, kdy by tedy bylo možné se sejít. Lichotkami a různými poklonami nešetřil. Díky tomu dal zelenou tomu nejhezčímu vztahu.
Nastal osudový den. Mladík svému tatínkovi vzal drahou voňavku, a když se ve vaně celý vydrhnul, navoněl se od hlavy až k patě. V samé nedočkavosti doběhl na místo srazu o půl hodiny dřív. Celou tu dobu si představoval, jak s tou dívko tráví celý den. Odbila třetí hodina, ale mladík dívku stále nikde neviděl. Mladík však nepostrádal trpělivost a se stejným nadšením čekal další hodinu. „Sakra! To už není možný! Přece si nemohla splést hodinu!“ řekl si mladík podrážděně po další hodině čekání. Po necelých třech hodinách čekání mladíka konečně osvítilo a utíkal směrem k domovu. Ještě než se mu naskytl pohled na svou ulici, měl už do detailů zformovanou otázku, kterou napsal té dívce hned, jak doběhl domů. „Mě to moc mrzí, ale zrovna jsem v nemocnici. Srazil mě totiž koňský povoz.“ odepsala mu dívka. Mladík propadnul dočasné histerii. Nakonec se rozhodnul, že si tím nebude kazit prázdniny a šel hned druhý den na místní veselici.
Všude vonělo dobré jídlo a zněla příjemná hudba. Mladík se setkal s přáteli a vykládal jim o tom, co se mu stalo, ale v tom se mu naskytoval ještě příjemnější pohled. Zpozoroval na konci davu tu dívku. Jenže se líbá s nějakým jiným klukem. To ho nepatrně rozčarovalo a začali se mu promítat všechny hezké chvilky z dopisování. Dívka se totiž strachovala, aby na ni myslel a říkala že se na ni může spolehnout a může jí věřit, což se právě potvrzuje.
Mladík zanechává rozhovoru s přáteli a běží k dívce. Vrhá na ni vražedný pohled. Dívce už je jasné, že nemá smysl předstírat, že ho nevidí a tak se mu to snaží vysvětlit. „Ahój. To jsme se ale dlouho neviděli co?“ odbíhá od tématu dívka. „No to jo! A víš třeba, že jsme se včera odpoledne mohli vidět?“ osvěžuje jí paměť mladík. „Ale mě srazil ten povoz.“ brání se dívka. „To vidím! Tak moc tě to zruinovalo, že už se dokážeš sejít jenom s někým jiným než se mnou?!“ „Promiň. Já jsem ti lhala. Seznam se s mým klukem. Chodím s ním už rok.“ „Já teď mám fakt velkou chuť se seznamovat s tvým klukem. To jako znamená žes mně celou tu dobu psala bludy?“ osočuje se na dívku čím dál více podrážděný mladík. „Tak to není, ale mohla jsem ti říct že někoho mám.“ uznává dívka. „No tos mohla!“ „A nebudeme aspoň kamarádi?“ nabízí dívka. „Jasně! Ty mně tady skoro měsíc lžeš, ale ještě bych měl mít chuť se s tebou kamarádit? No to teda ne! Že já vůl jsem vzal toho vypravěče doslova, když napsal, že to bude ten nejhezčí vztah!“…
napsal/a: -ProJect_Rofl- 21:48 Link
