Byli jsme spolu každý den.

Pořád jsme se smáli.

Měli v sobě každý svůj sen.

S naší lásku jsme si nikdy nehráli.

Když jsme zrovna nebyli spolu,

pokaždé jsme si volali.

Jak zněl asi náš sen?

Být napořád spolu!

Když jsem byla nemocná, Ty jsi šel za mnou.

Oknem jsem Tě vyhlížela a s potěšením Ti otevřela.

Já u dveří stála a Tys mě sladce obejmul.

Z ničeho nic střelná rána zazněla...

Do náručí jsi mi padl,

na mých rukou krev se objevila.

Od toho dne těžké sny mám.

Už to není jako v reálu,

Tebe v nich s pláčem vídám.

Už nechci žít v tomhle smutném kraválu!!!