o smrti 22.Duben 2009
Nic na tomto světě,
nic už mě netěší,
tak se mne neptejte,
copak mě potěší.
Proč na tváři nemám smích,
proč místo smíchu tam jsou slzy,
neptejte se kdy na mě padne stín,
odpovím vám "již brzy".
Již brzy napořád zavřu oči,
brzy budete mít klid,
neptejte se proč smutek semnou točí,
brzy neuslyším lidský křik.
Již brzy pod zemí si budu snít,
o všech krásách nebe,
již nebude ve mě smutek vřít,
můj odchod nebude mrzet jeho ani tebe.
Jak sladký život budu si žít,
v tom světě plném spánku,
již navždy budu snít,
ve světě krví popsaných řádků.
Však nemysli na mě ve zlém,
prosím dopřej mi klid,
radši na život se usměj,
navleč si do nové kapitoly života niť.Odcházím spát,tak buďte tiše,
Odcházím spát,tak buďte tiše,
možná se uvidíme zas někdy příště.
Ted' už ale vážně musím jít spát,
nechám si o vás možná i zdát.
Odcházím se svědomím že nemám nic,
můžu mít míň a můžu mít víc.
Však já nic nechci,všechno už mám,
a když je toho hodně vše vám dám.
Odcházím s nadějí že bude lepší svět,
možná se ho dočkáte co nevidět.
Zavírám oči,dobrou noc,
na můj život toho bylo moc.
Odcházím a vím, že budu vám scházet
však nesmíte mi na hrob květiny házet.
Chci zemřít v klidu a bez cizího smutku,
já vím,že zanechala jsem zde mnoho dobrého skutku.
Odcházím a naposledy se loučím,
kapesník bílý v slzách máčím.
Hrob ze zlata já nechci si stavět,
že příběhy se o tom budou vyprávět.
Odcházím a vím,že byl to dobrý svět,
a však vím, že nevrátím se hned.
Na hrob si nechám nápis dát,
že se mi chtělo hrozně spát...
