Libušín 30.Duben 2006
Pro některé lidi to možná byla typická šemířská akce.Pro mě první železná bitva,kterou sem prozatím zažila.Původní úloha fotografa se po pár smutných pohledech mého kamaráda-vlajkonoše změnila v regulérního účastníka bitvy.Převzala sem jeho post a sama nastoupila do řad vojska s velkým "stožárem" v ruce.Nakonec sem si děkovala,že sem ukecala kamaráda,ať mi půjčí tesák.Totiž "plechovky",které mě měly bránit padaly jedna za druhou a nakovec sem z našich,původně tak početných řad zůstala sama,neobrněná a řekněme "mírně vyčnívající z davu".Tolik kilo kroužků a plechu se na mě snad ještě nikdy nedívalo tak vražedně.Když se většina toho železářství dala do pohybu,nějak mi vypověděly službu dolní končetiny a tak mi nezbývalo,než hledět na pohybující se horu "šrotu"(tímto se omlouvám všem,kteří by si toto přirovnání chtěli brát osobně a věřte,že ten šrot sem tak nemyslela).Vlajka mi po pár vteřinách marného boje byla odebrána a já se musela skácet divákům k nohám(velmi netaktické místo na smrt),kde sem měla setrvat až do konce představení.S hlavou na boku sem pozorovala dění okolo,když tu najednou začlo lehounce kapat.Jak se déšť stupňoval,teprve teď mi došlo,jak velmi nevýhodnou polohu to zabírám...Začlo mi pršet do ucha!A ještě k tomu to nesnesitelné lechtání kapek vody na suché kůži na obličeji.Takovou chuť se poškrábat sem neměla,ani když mě pokousalo stádo komárů.Jestli to samé cítí třeba mrtvoly,které už sou ovšem zakopané v zemi,tak jim to vůbec nezávidím...Bitva nakonec dopadla pro naši stranu dobře(scénář je prostě scénář) a já děkovala všem organizátorům,že to nebylo delší,jinak bych na té zemi asi opravdu umřela! napsal/a: .Vea. 08:57 | Link
