21.Prosinec 2008
Černý Humor
Pepa se rozhodl, že se na stará kolena naučí machrovat, a tak jde dokurzu karate. Instruktor se ho ptá, proč, a Pepa mu sdělí, že se chcenaučit machrovat. Tak mu instruktor podá sekeru a požádá ho, aby muusekl hlavu. Pepa se nechá přesvědčit, sekne, instruktor ucukne a říká:„Tak tohle je machrování!”
Pepa přijde celý šťastný domů a ptá se: „Kde je syn?”
„V lese.”
„Tak jdu za ním.”
Najde ho a chlubí se: „Byl jsem ve městě a naučil jsem se machrovat.”
„A jak se to dělá?”
„Vezmi sekeru a usekni mi hlavu.”
„To nejde.”
„Nekecej a sekej!”
Syn vezme sekeru, sekne a Pepa je bez hlavy. Syn si sbalí věci a jde domů. Matka se ho ptá: „A kde je otec?”
„Ále, machruje v lese!”
Přijde pán do pohřební služby a povídá: „Prosil bych nějakou rakev, nízkou a hodně širokou.”
„Prosím?”
„No, nízkou a širokou. Nebožtíkovi se neotevřel padák.”
Řízení letového provozu v Bostonu zachytilo zprávu: „Zde let OK 13...máme značné problé... chází nám palivo, zbývá nouzová rezerva na 10min... jsme asi tak 2000 km od pobře... sdělte instrukce!”
Řídící letového provozu si to nechá přeříkat ještě jednou, zamyslí se apak prohlásí do mikrofonu: „Opakujte po mně: Otče náš, jenž jsi nanebesích...”
Starý děd leží na smrtelné posteli a tiše umírá. V tom se mu k nosupřiline vůně čerstvě nasmažených koblih z kuchyně. Sebere poslednísíly, které ještě má, sleze z postele a plazí se do kuchyně. Už je vidípřed sebou... celý talíř voňavých koblih... už natahuje ruku... už jeblízko! Vtom se přižene bába, pleskne ho přes ruku a křičí: „Necháš to!Ty jsou na pohřeb!”
Sebevrah stojí na Nuselském mostě a rozmýšlí se, jestli skočit dolů. Seskřípěním brzd u něj zastaví taxikář a ptá se: „Nechcete hodit doNuslí?”
Stěžuje si zase jednou kat: „Proč mně nikdy žádný odsouzený nepoděkoval za kvalitní popravu, vždyť se přece vždycky snažím?!”
Na okraji buše obědvají dva kanibalové. Jeden se otočí k druhému aznechuceně se zamračí: „Ty, Mbu, já tu tvoji tchyni neměl nikdy mocrád!”
„Tak ji nech být a vem si brambory.”
Chlápek chce spáchat sebevraždu, a tak skočí z desátého patra. Vevzduchu počítá: „Deset, devět, osm, sedm, šest... osm, sedm, šest...Sakra, někde se mi zahákly kšandy!”
Stevardka obsluhuje arabského cestujícího a ptá se: „Dáte si nějaký drink?”
„Ne, děkuji,” odpoví Arab. „Za chvíli budu řídit!”
„Slyšel jsem, že včera pochovali Brožka. Co mu bylo?”
„Byl mrtvý.”
Zpráva z tisku: „Chyť si svého Pražáka je název soutěže, která právě finišuje na Mělnicku. Naposledy zde proběhla v roce 1890.”
Lékař a krejčí kráčí v pohřebním průvodu a krejčí si lékaři postěžuje:„Vy se holt máte, vám zfušovanou práci nikdo nevrací jako mně!”
V pražském metru si rychle osvojili manýry politiků a mluvčích velkýchfirem. Nepříjemné pravdy dávkují veřejnosti postupně a opatrně.
ÚTERÝ: „Při povodni jezděte metrem, je to bezpečné a spolehlivé.”
STŘEDA: „Některé stanice jsme preventivně uzavřeli... Možná jsouněkteré zatopené, ale nejsme si jisti, na obrazovkách je jen tma.”
ČTVRTEK: „Jsou zatopeny všechny stanice (které být mohly).”
PÁTEK: „Ve stanici Sokolovská zůstaly zatopené dvě soupravy.”
SOBOTA: „V jedné, možná i v obou soupravách jsou ještě cestující.”
„Proč jsi dnes celý v černém, Jardo?”
„Ale, umřela nám babička.”
„Jak je to možné? Vždyť jsem ji ještě včera viděl!”
„Ona vlastně umřela už před týdnem, ale museli jsme ji držet v okně - pošťačka nesla důchod.”
Čínští kati jsou pyšní na své mistrovství. Jeden z nich říká své oběti: „Můj úder mečem bude tak dokonalý, že ho ani nepocítíš!”
Odsouzenec skepticky kroutí hlavou.
„Vsaďme se!”
Vsadí se. Vzápětí řekne kat: „Hotovo. Cítil jsi něco?”
„Nic. Co jsem měl cítit?”
„Zkus sklonit hlavu.”
„Pane Chmatavý, váš syn dnes zahynul při železničním neštěstí.”
„Jak je to možné, vždyť on nikam neměl jet?!”
„No taky nikam nejel, ale v hračkářství ukradl vláček a byl zastřelen na útěku.”
Letadlo, katastrofická situace bez východiska. Naděje na přežití žádná.Každou chvíli to spadne. Piloti posílají letušku k pasažérům, ať je naten nevyhnutelný konec nějak připraví...
Letuška (vesele, s širokým úsměvem na tváři): „Tak, teď si všichni vytáhnete cestovní pasy a zvednete je vysoko nad hlavou...”
„Výýýborné, skvěle! Každý máte cestovní pas - nechybí nikomu, že ne?!”
Chvíli se prochází a kontroluje: „Tááák, a teď si každý svůj pas otevřena stránku s fotografií... Máme to všichni?! Tak počkáme tady napaní... Dobře. Máme. Tááák, a teď si každý tu stránku odtrhněte,pečlivě srolujte do kornoutku a zasuňte si ji do zadku.”
Jeden z cestujících: „No dovolte! To už je snad trochu moc, ne?!”
Letuška zas na mikrofon: „Vysvětluju to tady pánovi a možná by toostatní taky zajímalo - záchranářům se jinak hrozně blbě identifikujímrtvoly.”
Potkají se dva kanibalové. Jeden si nese urnu a druhý se ho ptá: „Kde jsi sehnal instant?”
Místní pohřební ústav se obrátil na nového faráře s prosbou, abypronesl řeč u hrobu. Protože zesnulý neměl žádné příbuzné ani přátele abude pohřben na obecní náklady, nemá jít o kompletní pohřeb, ale jenomo modlitbu nad hrobem. Farář vyjel na hřbitov, ale ve městě to mocneznal, několikrát zabloudil a na hřbitov dorazil s půlhodinovýmzpožděním.
Pohřební vůz ani máry nikde, jen pár kopáčů poblíž čerstvě vykopanéhohrobu již přikrytého víkem. Pronesl tedy pár modliteb a vracel se kautu. Cestou od kopáčů zaslechl: „Asi by se mu mělo říct, že celou dobustál nad septikem!”
Temná noc, pedofilní sadista vleče za ruku dítě do lesa. Děcko pořád opakuje: „Já se bojím! Já se bojím!”
Úchyl si odplivne: „Pche, co ty, ale já půjdu ještě sám zpátky!”
Přišla čerstvá vdova do pohřebního ústavu dojednat podrobnosti pohřbusvého manžela. Řekla řediteli, že chce, aby byl její manžel pohřben vtmavě modrém obleku. On se jí zeptal: „Nebylo by jednodušší pohřbít hov tom černém obleku, který má na sobě?”
Ale ona trvala na svém a přislíbila libovolnou peněžní částku. Kdyžnastal čas obřadu, vdova se dostavila na hřbitov a vidí, že její manželleží v rakvi v krásném tmavě modrém obleku. Přistoupila tedy k řediteliústavu a pochválila ho, že se jí oblek velice líbí. Pak se zeptala nacenu. On říká: „Víte, vlastně to nestálo ani korunu. Totiž, stala sevelmi zajímavá věc. Hned, jak jste odešla, přivezli jiného nebožtíka,který čirou náhodou měl na sobě tmavě modrý oblek. Byl asi tak stejněvelký, jako váš muž. Tak jsem se zeptal vdovy po něm, jestli by jívadilo, kdyby byl její manžel pohřben v černém obleku. Řekla, že tovůbec nevadí, naopak že to je dobře. No, a tak jsem prohodil hlavy...”
„Šly kolem dvě děti a chtěly pochovat, tak jsem je pochoval,” pravil hrobník.
V pátém patře paneláku hoří. Přiřítí se dobrovolný požárnický sbor,vytáhnou žebřík a první požárník s hadicí po něm vyběhne nahoru k oknu,kde hoří, podívá se do něj a... začne se strašně smát, spadne zežebříku a zabije se. Náčelník okamžitě pošle nahoru dalšího muže, tense podívá do okna, začne se strašně smát, spadne a zabije se. Dalšívyběhne a zase. A další...
Když zbyde už jen náčelník, polkne, popadne hadici, vyšplhá k oknu,podívá se do něj, začne se šíleně chechtat, spadne a pádem na mrtvátěla svých předchůdců se vážně zraní. Je okamžitě odvezen do nemocnice,uložen na jednotku intenzivní péče a tým doktorů se ho snaží zachránit.Nakonec se jim to podaří a zraněný je mimo nebezpečí. Vzápětí honavštíví kriminální policie: „Potřebovali bychom se vás na něco zeptat.U toho domu došlo k hromadnému úmrtí několika lidí, mohl byste námříci, co jste v tom okně viděl?”
Zraněný požárník se na ně podívá, začne se strašně chechtat a umře.
Janek byl místním hasičem. Jednou pomáhal hasit veliký požár a přišelpak domů celý utahaný. Žena už na něj čekala, tak se hned svlékl a žepůjde spát. Vtom ho žena prosí, aby jí ještě došel na dvůr pro zástěru,co zapomněla na šňůře. Tak se Janek zase obleče a jde ven. Přes plot hozdraví soused a povídá: „Janku, proč jsi tak černý?”
„Hasili jsme, ne?”
„V železničářské uniformě?!”
Autor: ._denda_. v 15:54 |
Komentáře (0):