.ghaba.

Jsem asi jenom stín, co se po ulici plíží,

A tak si všichni myslí, že mi neublíží,

Že stín nemá cit a je vždy tam, kde má být.

Když něco potřebují,

Tak možná mi pohlédnou do tváře,

Pak zmizím a oni se smějí,

Ta tam je všechna má záře...

Nevěřím už na zázraky,

I když o nich denně sním,

Tak jako po obloze plují mraky,

Sen vždycky zmizí, to dobře vím.

Proč svět se stále mění,

Proč mě láká něžné snění,

Proč nemám ráda hádky

A proč píšu tyto řádky?

V davu lidí opuštěna všemi,

Snad návštěvnice z jiných věků,

Mé slané slzy z častých breků,

Pak zvolna mizí v zemi,

Tak jako má bolest co do srdce se hloubí,

Níž a níž až na dno samé,

Stejně jako nářky plané,

Co s mým osudem se snoubí.

Já věčná samotářka dnešní doby,

S hlavou v oblacích a srdcem zajatým,

Den co den vyhlížím ty schody,

Po kterých sejdu a budu s ním...