Možná by někdo z Vás chtěl o mě vědět víc. Nemám se s čím tajit, přesto, že můj život je jeden velký bol na srdci. Vím, že jsou zde trable způsobené i mou dětskou nerozvážností, ale jako dítě člověk na vše hledí jinak. To, co je pro dítě nepřekonatelný problém je pro dospělého banalita a dalo by snad i řící, že naopak je to podobné.

Už při mém narození se vše zvrtlo. Nejen, že mě mamka dostala a zárověň viděla až po třech měsících po porodu, ale ještě mi zaměnili jméno a tak se vlastně jmenuji jinak, než bylo přáním mé mamky.

Tato smůla se mě chytla tak pevně, že jsem se jí nedokázala za svůj život zbavit, ale to by bylo na román a ten tady rozhodně psát nechci. Nejen, že by to mnohé možná ani nezajímalo, ale také by tomu málokdo uvěřil, že to vše mohl zažít jeden člověk.

Tuto stránku jsem se rozhodla napsat z několika důvodů. Chtěla bych zde dodat odvahu týraným ženám k řešení své situace a to dle vlastních zkušeností. Sned probrat i něco z výchovy dětí a reagovat na komentáře, pokud nějaké budou. Ráda uvítám i náměty na téma, které by jste se zde chtěli dočíst. Vím, že pomoc od státu není až taková, jak se dnes všude říká a mnohdy jí ani nelze v některých situacích využít, ale bojovat se dá, jen to chce vždy nahmátnout třeba i ve tmě nějaký zachytný bod a věřte, že někdy postačí jako první krok i špendlíková hlavička. Mnoho žen si dokonce léta ani neuvědomí, že jsou vlastně doma týrané psychicky. Čas to vše však ukáže! No a potom se nestačíte divit.

Nejsem psycholožka, ani nic podobného, jsem jen obyčejná žena, která měla hodně starostí v životě a ještě stále má. Myslím si, že popis, nebo spíše popovídání o některých situacích a to třeba nejen z mého života mohou dodat někomu sílu bojovat, nebo alespoň dát návod k zamyšlení a k opatrnosti v rozhodování. Dnes se život s nikým nemazlí, dívky jsou dnes ráznější, přesto si myslím, že cit a něha se ještě nevytratily z naších srdcí a tím zůstáváme neustále dušičkou zranitelné nádoby. Příroda nám ženám dala do vínku lásku, abychom jí mohli předávat svým dětem a muži naší křehkosti často zneužívájí. Neříkám však, že to nemůže být obráceně, neboť sama znam i muže, co za dobu manželství přišli zcela o svou lidskou osobnost a jsou z nich jen utrápené, ponižované trosky.

Doufám, že se mi zde můj záměr podaří a přeji každému, kdo to jen trochu bude potřebovat, aby zde našel trochu odvahy.

PS: Možná má slova pomohou i mladým dívkám v rozhodování, neboť i já jsem si za své problémky mohla tím, že jsem zvolila špatnou cestu. Nemohu tvrdit, že jsem nikdy neposlechla svou mamku, protože já od ní žádné rady moc nedostávala, ona sama si zkazila život špatným rozhodováním. Je však pravda, že když jsme mladí, slova rodičů jsou pro nás otravná. Bohužel však mnohdy pravdivá.

Jako malá holčička jsem měla velikého medvěda. Uměl bručet a přesahoval mou výšku minimálně o hlavu. Milovala jsem ho a děda mě rád škádlil tím, že mi ho bral. To už je však dávno a doba se mění. Dnes si myslím, že jsem se spolu s ostatní populací stala hračkou já pro někoho. Hrají si s námi a čekají, co vydržíme. Nepatříme však do zástupu hraček na jedno použití, které se rozpadají již při vybalovaní z různých obalů a tak držíme a nějak si neuvědomujeme, jak si někdo hraje. Zrovna včera jsem si chtěla namazat chleba ze sýrem. Sýr podražil již několikrát, ale člověk ho prostě potřebuje a tak jsem vyndala z krabičky čtvereček. Chvíli jsem na něj koukala a doufala, že v mezeře mezi alobalem naleznu něco jako je sýr. Kuku! Zajásala jsem, když jsem uviděla něco světlého. Opatrně jsem přesunula hmotu na krajíček chlepa a začala ho roztírat. Nevěřili, jako kouzlo následovalo. Normálně ten sýr zmizel. Rozsvítila jsem vyjevená velké světlo a ono ho fakt nebylo v tom alobalu víc, než tolik, aby ucpal póry v chlebu. Tak nevím, nevím, kdo je dnes pro koho hračka? Dokud si necháme stále vše líbit, budeme hračkou pro ty, co se na nás pakují.

PS: Když jsem kupovala ještě smetánky a pacholíčky, tak váha obsahu nenaběhla na váze ani s kelímkem, jen ať si zvykají od mala, že si s nima budou hrát a tahat je za nos.

Čas plyne a člověk až po jeho přežití odhaluje momenty, které byly vlastně varováním do jeho dalšího života. K svému zklámání příjdeme velmi často na to, že jsme je přešli bez většího zamyšlení.

Pokusím se zde nastínit pár z nich, berte to jen jako příklad, je jasné, že mohou být ve skutečnosti zcela jiné.

• Mylím si, že ta první a to alkohol je bez řečí, přesto, že mě se povedlo, že manžel 10 let nepil, ale to bylo zase jen díky jeho zdravotnímu stavu a touze po majetku. Přesto při sebemenší konzumaci za účelem nějaké oslavy už se budou ošklivé situace z dob alkoholismu vracet a je pravda, že pro takového člověka není moc velkým problémem při prvním problému vlítnout do starých kolejí. K tomu, že byl manžel šíleně na peníze se ještě vrátím. Kdykoliv se opil do stavu, kdy byl hnusnej - což značilo, že si ani nebude moc z toho dne pamatovat, sebrala jsem mu peníze. Druhý den mu bylo zle, ale hnlavně nemoh rozdýchat, že někde vytratil výplatu. Někdy jsem mu sebrala jen něco, aby to nebylo nápadné, záleželo na tom kde byl, aby si myslel, že jen moc utratil. Časem přestal pít, protože ho úbytek jeho majetečku děsně drásal, ale říkám, bylo to jen tím, že jeho životní hodnoty byly převrácené a na prvních třech místech měl peníze, majetek a sex. Radím jen to, dejte si na protějšek, který pije opravdu pozor. I dnes jsou ještě zaměstnání, kde se dá docela dobře konzumovat alkohol, také se zamyslete, kam Vás protějšek zve na rande, zda to není s převahou hospoda, jak často chodí do hospody za kamarády a v tom případě, zda i vy můžete za kamarády.  Ke drogám se raději ani nevyjadřuji - od takového člověka úprkem pryč. V mládí je jasné, že se chodí na diskotéky, ani já nebyla jiná. Také je jasné, že se tam konzumuje alkohol i já jsem si ho tam dala ve svém mládí dala, ale jde spíše o to, že se třeba v sobotu chodí tancovat a v týdnu????? Tráví se ostatní dny jen po hospodách?

• Dále si myslím, že zcela bez komentáře je varování před urážkami sprostého ražení. Pokud si již v začátcích vztahu dokázete nadávat do krav a debilů, jděte od toho, musí Vám být jasné, že je pryč vzájemná úcta a tyto slova se budou ve vztahu nejen stupňovat - a to nevyhnutelně - ale budou se později hledat i vulgárnější výrazy a také by jejich použití bylo později i při malichernostech. Velmi často tyto urážky přejdou časem i v nějakou tu facku a nemusí to být jen ze strany muže, dnes i ženy  začínají být agresivní a neobávají se manželovi vrazit třeba vidličku do ruky za blbé slovo. Už zde berte ohledy na své budoucí děti, jak by se dívvaly na matku krávu a otce idiota?

• Další důležitý bod je láska k dětem. Zjišťujte se postoj toho druhého k dětem, které ve vztahu k rodině patří a časem určitě příjdou. Já sama jsem se utopila ve vztahu s mužem, který bral děti za obtížný hmyz, v podstatě to tak mohu říct. Byl ochoten se finančně starat, ale jinak mu jeho vlastní dcera překážela v jeho životě. Na to pozor, tito lidé to umí dobře zkrývat a často použijí dítě jen jako nástroj k tomu, aby o toho druhého nepřišli. Navíc jim většinou až tak nevadí miminko, které se dá spát a je klid, začnou jim vadit děti až ve věku, kdy jich je všude plno a ve chvíli, kdy už si umí i hrát a malovat, začnou je odsunovat do jeji pokoje a dítě se tak začne potom uzavírat.  Věkem dítěte se to stupňuje a později se to změní stejně v nedávist dítěte k otci a bohužel i k tomu, že se takové dítě snáze chytne špatné party. V zamilovanosti tyto aspekty člověk často přehlédne. Mě se to stalo jen proto, že jsem vychovávala syna sama a druhé dítě jsem nechtěla mít bez otce, pojistil si mě tím, ale já v té době netušila, jak to je a proč mě chce.Ale k tomu se vrátím později v části pro týrané ženy.

• Zamyslet se nad tím, zda je ten druhý ochotný pomoci a něco pro toho druhého udělat je také důležité. Pokud už z kraje nechce, nebo se vymlouvá, je to na pováženou. Mohli by jste potom v rodině zůstat na všechno sami.

• K žárlivosti snad ani není co dodat. Je to nemoc - nevyléčitelná, která velmi komplikuje život a žádná žena z pravidla nevydrží s takovým mužem bez poplakání nad křivdou a často i bez mlácení. Nedá se to usměrnit a při kombinaci s alkoholem je to mužská vražedná zbraň. Potom je schopen seřvat ženu i za to, že ve chvíli jeho příchodu už není jídlo na stole, protože se nedovařily brambory z důvodu, že se žena určitě spustila se sousedem a neměla na vaření čas. Některým mužům zase začne vadit, že chodíte do práce namalovaná a k lékaři si berete slušnější spodní prádlo, které není ještě zaprané apod. U žen to platí také, histerické zcény, osočování a nevrlé, naštvané pohledy, když se muž náhodou podívá na chodníku na dívku v minisukni - po té to má doma na talíři celej večer - tak to opravdu není k trvalému žití. Časem to toho druhého začne unavovat, trápit a může se to změnit velmi snadno v nenávist.

• Nechci Vás zde něčím nudit, vím, že by se dalo psát dlouze… sle ono je tohop v dnešní době opravdu dost, na co dát pozor. Jedna z dalších vážných věcí jsou dluhy a to tak šikovné, že ani bystrá matka na to často nepříjde, že její dítě plave v dluhách - je jasné, že v plnoletém věku, ovšem exekutoři se potom neptají - když dítě má trvalé bydliště u rodičů. Sledujte proto, kolik utrácí Váš protějšek, kolok bere výplatu a pokud bude tvrdit, že přidal rodičům a přitom bude mít v ruce nový mobil je to na pováženou, často takový člověk i tvrfí, že značkové hadříky koupil od někoho, nebo v závratne slevě, také sledujte, jak dlouho se u něj nová věc udrží, často následují výmluvy, že je to, či ono v opravě, nebo, že to půjčil a ejhle, ono se to tetelí v zastavárně. Takovému člověku není ani líto zcela novou věc poškrábat, aby vypadala starší. Nebylo na to dělat ze sebe před lidmi haura a tak se druhý oblbne nějakou rychlou půjčkou, která se ovšem nějak sama mrška nechce zplácet. Je pravda, že toto se krapeček hůř odhaluje, ale opatrnosti není na zbyt. Zjištění, že ten druhý už má 200 000,- dluh není nic příjemného a následovná exekuce třeba na vaší milovanou chatičku…… POZOR, takhle může jednat i HRÁČ AUTOMATŮ!!!!

• Kontrola pravdomluvnosti toho druhého je také velice důležitá, né nadarmo se říká “Důvěřuj, ale prověřuj!” Zalže jednou, zalže kdykoliv a to mezi dva lidi opravdu nepatří, vždy se dá vše prorat společně. Vždy se mi potvrdilo, že člověk, který mi zalhal jednou, zalhal mi i podruhé.