Není nad to uvažovat o více problémech najednou. Nikdo se poté nemůže divit, že dojde k nesouladu pohybu a rozumu. Přemýšlet úporně o něčem a dělat u toho něco jiného se moc nevyplácí. Co se může v takových situacích stát? Pár kousků ze života si můžete přečíst právě tady.


 
12.Únor 2014,23:00


Exmanžel mě vytáhl na střelnici, aby si dokázal svou mužnost.
Nějak mu to nevyšlo, na terčích jsem měla mnohem lepší výsledky, než on a má dcera ho ve 12 letech také porazila.
 
kategorie: zmatky, trapasy apod.
vložil: 1Ivetta
Permalink ¤ 0 komentářů
11.Únor 2014,22:15


Našla jsem zde tento rozepsaný článek z doby před rozvodem. Říkám si, proč ho nedopsat?

Duben nepřináší ještě teplé počasí a náš tehdejší bazén se napouštel na přelomu března a dubna. Voda v bazénu měla 11°C, když moje temperamentní čubinka v běhu odkopla hroudu slepené hlíny do bazénu. Rychle jsem se vslékla a hupla pro ní, aby se hned bazén neznečistil.
Co čert nechtěl, přišel k nám akorát truhlář řešit venkovní domek na tepelné čerpadlo a filtraci, neměla jsem šanci nahá vylézt z vody a mé pokyny na exmanžela, aby ho někam odvedl ať mohu ven byly marné. Rty jsem měla fialové, zuby neovladatelně drkotaly a já neměla odvahu nahá vylézt.

Nakonec jsem to po 20 minutách jejich vášnivého hovoru nevydržela a hrdě jsem nahá vystoupala po schůdkách, slušně jsem pozdravila a odešla se obléknout.
Jak už to bývá, na vesnici se nic neutají a tak jsem byla považována za otužilého jedince.
 
kategorie: zmatky, trapasy apod.
vložil: 1Ivetta
Permalink ¤ 0 komentářů
29.Duben 2010,10:51

Vyrůstala jsem sama s mamkou. Otec byl stále v nějakém průšvihu a nebo byl polapen policií a ubytován na náklady státu. Mamka se s ním 7 let rozváděla. Peníze na mou výživu byly v té době téměř snem. Mamča pobírala částečný invalidní důchod, neboť bylůa po ozařování. Já jsem si o dovolené mohla nechat jen zdát. Ve 11-ti ltech se mi tento sen splnil. Mamka se dohodla s babičkou a vyrazili jsme ve třech do Rumunska. Pohled na tu horu vody mě fascinoval, dokonce jsem jí šla honem ochutnat, protože jsem nechtěla věřit, že je opravdu tak slaná, jak se říká.

Druhý den jsem se začala kamarádit s medůzkama, máma s babičkou proto ovšem neměly moc pochopení. Přesto, že jsem uměla plavat, hrála jsem si u břehu s velikým nafukovacím kruhem, do dnes vím, že byl žlutý. pohupovala jsem se v něm až do chvíle, než mě převrátila vlna a já díky mělčině nemohla vyplavat. Nohy mi koukaly z vody z kruhu a já se topila. Vytáhl mě nějaký pán. Tím jsem však zklamala svou mamku, protože mě do moře už nedostala. U hotelu byl ledový bazén nepravidelného tvaru, který jsem měla sama pro sebe a žádné vlny mě tam neotáčely.

Asi po týdnu jsem se upřímně zasmála nad počínáním své babičky. Byl hlášen nějaký vichr a docela se ochladilo. Celá pláž u moře byla prázdná, jen uprostřed s vážným pohledem seděla na dece moje babička. Dodnes na to vzpomínám, jak si ze staré tašky výtáhla svačinu a odmítla se od moře hnout. Ještě jeden hezký zážitek, který mi utkvěl v paměti od moře mám. Venku už byla tma a babička se nám někam ztratila. Mamka byla nervózní a stále jí vyhlížela i na mě se strach o babičku přenesl a odmítla jsem jít spát. Čekání bylo nekonečné a tak se šla mamka podívat, zda jí někde nenajde. Zůstala jsem v chtce sama, ale ne moc dlouho, babička se záhy vrátila s rozjařenou náladou, tedy poi pravdě řečeno byla krásně prdnutá. Okamžitě začala ze své brašny vyndavat krásně barevné likéry. Všechny byly ovocné a skutečně voněli po jahodách, nebo po banánech a tak jsme tentokrát společně ochutnávali. Když se vrátila mamka a viděla nás, tak hned nadávala: "To snad nemyslíš vážně, ta tady opíjíš holku, vždyť je to ještě dítě!" Babička se nedala a s rozjařeným úsměvem řekla: "Ty toho naděláš, vždyť jsou to jen ovocné šťávy!"

Druhý den s náma mamka nemluvila, ale já mohu říct, že to bylo prvně a naposledy, co jsem zažila babičku tak krásně veselou.

Touha po moři mě netíží a dnes říkám, že naše krajina krásná a člověk jí ani za život nestačí projezdit.
 
kategorie: zmatky, trapasy apod.
vložil: 1Ivetta
Permalink ¤ 0 komentářů
18.Duben 2010,17:43

kukiko21805381-2

Když byla moje mamka ještě malá, bydlela s rodiči v Praze na Žižkově v části Ohrada. Já už nevím, jak to přesně bylo. Němci vytahovali lidi z baráků a hnali je před tanky.  V domě, kde bydlela mamka žila žena, která mluvila plynule německy a snad i spala s nějakým vysoce postaveným Němcem. Vylezla ven a řekla, že tam žádný zrádci nebydlí a tak nájemníci zůstali doma v pořádku. Z venku byl slyšet křik a německé povely. Dědeček nahnal mamku, její dvě sestry i babičku do koupelny s tím, že tam je nosná zeď, kdyby se cokoliv dělo. Mačkali se tam a čekali, co se bude dít. Dědeček byl v této situaci velice vážný a všechny přesvědčil, že ví co dělá.  Najednou bylo hrobové ticho. Děda napínal uši, aby něco slyšel, ale nic. Do tohoto hrobověho ticha se ozvala šílená rána až se dům zaklepal v základech. Než se všichni vzpamatovali, válel se děda ve vaně mezi monterkama, které tam měla babička namočené. Válel se tam a nemohl se vyhrabat. I v této chvíli, kdy vystřeli tank do jednoho ze sousedních domů, dokázal tímto pobavit sve dcery i manželku.

PS: Ještě cca. před 10 lety byla na onom domě vydět v prvním patře záplata.

 
kategorie: zmatky, trapasy apod.
vložil: 1Ivetta
Permalink ¤ 0 komentářů
12.Listopad 2009,21:14






Z černobílé barevná
 
kategorie: zmatky, trapasy apod.
vložil: 1Ivetta
Permalink ¤ 0 komentářů
11.Listopad 2009,22:03
Byla jsem na mateřské dovolené, času bylo poměrně dost a tak jsem se pustila do jarního úklidu našeho RD. Rozvhla jsem si, co vše chci udělat. Mimo umytí jedenácti oken a terasových dveří mě čekalo vaření, praní, utřít prach, převléknout postele a mezi tím se postarat o naší tenkrát rok a půl letou dceru, která byla jako žihadlo.
Využila jsem toho, že dlouho spala a vrhla jsem se na okna a mezi tím jsem dala prát prádlo. Po prvním okně se dcera vzbudila a tak jsem jí dala napapat a nechala jí hrát v obýváku, kam jsem na ní poměrně dobře viděla. Najednou jsem zaslechla smích a šplouchavé dupání. Krásný pohled - přetekla mi pračka a voda byla všude. V klidu jsem to uklidila, vyčistila jsem u pračky filtr a pokračovala jsem v započaté práci, tentokrát už za asistence své dcery, která mi 2x za sebou v pokoji vylila kbelík s vodou. "Hlavně klid!", říkala jsem si, když jsem natáčela třetí kbelík. Do toho se začal bytem linout zápach. To jen kocourek jménem "Skřítek" nas... manželovi do postele. Opět jsem přerušila okna a šla převlékat a čistit postel od průjmu. Najednou dcera volá: "Maminko, voda!" Pračka přetekla znovu! to už bylo i na mě moc a tak jsem prádlo vyházela do vany, že ho přeperu v ruce. Vše jsem vytřela a zvládla umít další okno a povléci manželovi postel. Další kalaminu už jsem rozhodně neočekávala a tak jsem odeběhla dát maso na rajskou vařit do papiňáku. Rovnou jsem to dala na málo, abych to nemusela hlídat. V tom se doma objevil syn, že ho pustili ze školy, protože je mu špatně. Šel si udělat akorát do kuchyně čaj, jenže zabral za 25 let starou baterii v kuchyni a ta mu zůstala v ruce. Koupaliště s vařicí vodou z boileru si nikdo nemumí představit. 200l  šedesáti stupňové vody stříkalo až do obýváku - spojeného s kuchyní. V té době jsme neměli ani žádný uzávěr vody, takže nezbylo nic jiného, než koukat na tu zpoušť a shánět rchle instelatéra. To už mi tekly slzy z očí nad tou spouští!




Po odchodu instelatéra jsem si uvařila kafe a psychicky jsem se na terase připravovala na dovaření rajské, s tím, že potom ještě umyji alespoň okna u dětí a něco provedu s tím prádlem ve vaně. Najednou se z kuchyně ozval výbuch. Otevřela jsem dveře a bezradně koukala na tu spoušť. Papiňák bouchl a celou kuchyň včetně již umytého okna ohodil drobnými vlákny masa. Ze sporáku byl kráter a dvoje dvířka od kuchyně se divně vychýlily. O tom, že bylo 3 měsíce po malování ani nemluvím. To už jsem volala manželovi a nesrozumitelně na něj chrlila co se mi stalo, brečela jsem a jeho otásky a oznamování toho, že mi nerozumí jsem sama ani nevnímala. Poklidila jsem, co se dalo a šla dětem dát něco z lednice, když maso bylo v trapu. Ubrečená jsem šla přemáchnout to prádlo ve vaně, kde jsem vodu přisolovala slzama. Nakonec jsem se rozhodla ještě umýt to okno v kuchyní. Ve chvíli kdy jsem ho otevřela na jedné straně začalo celé vypadávat, nebylo divu po tom výbuchu se asi uvolnilo, oni také ty okna moc kvalitně přidělané nebyly. Věděla jsem, že jakmile se pohnu, tak okno sama neudržím, nebyla jsem ani sama schopná to velké okno vyndat na zem a tak jsem tam stála další hodinu, než přijel manžel z práce, aby mi pomohl. Ještě, že byl doma syn a hlídal neposednou dceru.
Na tento den nikdy v životě nezapomenu!!! Od té doby si nikdy nic neplánuji a dělám vše nárazově, když mě to zrovna napadne. Konečně to však manžela donutilo vzít si úvěr a vyměnit okna v celém domě.




 
kategorie: zmatky, trapasy apod.
vložil: 1Ivetta
Permalink ¤ 1 komentářů
21:53



Je to asi rok, co jsem se ocitla v totálně zmateném dni, ale nebyla jsem to jen já, blbnul takhle i můj syn, který už si ráno pletl datum a den a málem i rok a do práce odešel s každou ponožkou jinou.
Já jsem na tom nebyla o moc lépe. Ráno jsem zapomněla natankovat a tak jsem dojela do práce na výpary. Dcera do mě ráno hučela na poslední chvíli hromadu otázek, které vyžadovaly přemýšlení a tak jsem si do auta místo čtyřech pneumatik hodila na výměnu jen tři.Zkrátka den jako malovaný, když opomenu to, že mi ten den vše padalo z rukou, završila jsem to odpoledne cestou z práce, když jsem přišla k okénku trafiky, hodila na časopisy úřední dopis a s ledovým klidem pronesla: "Prosím DOPORUČENĚ!" Ještě nikdy jsem se necítila tak trapně, když mi to došlo.
 
kategorie: zmatky, trapasy apod.
vložil: 1Ivetta
Permalink ¤ 0 komentářů
01.Listopad 2009,17:49
                                                                                                                                                                                                Už je to asi 20 let, co jsem utahaná z práce a ošlehaná mrazem přišla domů s nákupem a snažila se rychle udělat jídlo. Koupila jsem si i kus masa na polévku a tak jsem rychle dala maso vařit. Konečně byl trochu klid a já se chtěla odreagovat televizními pořady, jenže jsem zjistila, že nevidím na program, protože jsem si po příchodu domů sundala zamlžené brýle a teďje nemohu najít. Snad po půl hodině hledání jsem to vzdala a šla raději dodělat tu polévku. Čekalo mě nakrájet maso, které mi nešlo z kastrolu vyndat, jako by tam nebylo, ale něco tam rachtalo. Naklonila jsem se dopáry, která se z hrnce valila a byla jsem v šoku. Vytáhla jsem z vodytotiž něco zcela neidentifikovatelného. Byly to mé zkroucené brýle. Koukala jsem na ně jako sova s tupím výrazem. Tím to však nekončilo,protože záhadné zmizení masa bylo druhým problémem. Papír od masa bylna kuchyňské lince a maso pryč! Hledala jsem ho všude. Teprve, kdyžjsem šla vyhodit ten zakrvavený papír, uviděla jsem tu flákotu masa vodpadkovém koši.

Nehoňte se, nepřepínejte a šetřete se, nebo dopadnete jako já.

 
kategorie: zmatky, trapasy apod.
vložil: 1Ivetta
Permalink ¤ 0 komentářů