21212121

Anotace: :(

Toulám se toulám po ostří nože
marně mi říkáš pozor to klouže
teskně se díváš na moje kroky
mizí nám čas, ubíhaj roky.
Jeden chybný krok a bude veta
zas budeš svobodná chtivá světa
jen jeden krok a vše se ti změní
přerušíš starost v okouzlení.
Není mi smutno, že se tak stane
mám lásku v srdci a volné dlaně
možná je dobře, že jdu tady sám
už nemám sílu rozpoznat klam.
Nenech se soudit rozhodnutím
není to lehké, já nesmutním
ve své lži pravdu nehledej
já nejsem pravdou posedlej.
Dívám se shora na dlažbu citů
v tichosti ulehnu bude to v klidu
nesmíš si ničeho tu vyčítat
já se s tím poperu, bez obav.
Tak sbohem lásko, to ostří mě řeže
prsty mám zkroucené, berou mě křeče
letím si dolů a propadám v peklo
dívám se za tebou a je mi teskno. napsal/a: 21212121 20:30 Link komentáře (0)

Ona...Janora

Ty a tvé vlasy zvoucí k pohlazení,
ty a tvé oči, nad které není,
ty a tvá ústa plná smíchu,
ty a mé tělo toužící po dotyku.

Ty a má hlava co z tebe se točí,
ty a otázka v mých hnědých očích,
ty a vystrašené srdce mé,
že moje dlaň nikdy nebude v té tvé.

Ty a můj sen, co den za dnem sílí,
já vím, že láska jednou dojde k cíli,
mé slzy už jsou dávno pryč,
jak k tvému srdci najdu klíč.

Tak odhazuji všechny stesky ven,
vždyť po každé noci zas příjde nový den napsal/a: 21212121 20:09 Link komentáře (0)

Kdyz divam se z okna,
svet meni se zvolna,
stromu listi opada,
metr snehu napada.

Kdyz se dite narodi,
a skoro nic nevidi,
jeho srdce rekne mu,
nic se neboj,
vzdyt mas svoji mamu,
to se nikdy nezmeni.

Dnes se koukam z okna,
svet se zvolna zmenil,
priroda zelene se oblekla,
po snehu zbyly vzpominky,
me srdce laska obmekcila,
kraska me vsak odmitla.

Ted koukam se z okna,
svet se vubec nemeni,
svet nemeni se zvolna,
svet oblekl se do sedi,
ach,jak krasna je ona.

Dnes nekoukam se z okna,
svet se se mnou zatocil,
prisla za mnou ona,
abych za ni zaskocil.

Tak kouknul jsem se z okna,
me srdce reklo mi,
ta spravna, to je ona.
uverim mu jak to dite,
a povidam, miluji te. napsal/a: 21212121 11:30 Link komentáře (0)

Jde chlapec temnou ulicí,
na jistou dívku myslící,
chce květinou ji překvapit,
svou lásku jí vyslovit.
Čeká jak ji potěší,
ale zatím netuší,
že ona již nehledá,
že někoho už má.

A tak ulicemi dál bloudí chlapec,
toužící po někom s kým podělí se o štěstí,
kdo utěší jej v neštěstí,
s kým stráví krásné chvíle,
projde krajem dlouhé míle,
s kým shlédne západ slunce,
mladé srnky v jarní louce,
s kým natrhá spoustu kvítí,
na něž skrz stromy slunce svítí,.... napsal/a: 21212121 22:07 Link komentáře (0)

Vstoupila Jana a mě znovu napadlo, nakolik se podobá kočkám.Je stejně dokonalá a nepřístupná.Sotva si myslíš, že sis jí ochočil, tu překvapivě škrábne, a ty se jen udiveně dívaš na škrábanec a krotíš svou zlobu.

A usmál jsem se.

Stějně jako u koček není dobré dávat jí příliš najevo, jak si na ni pyšný.

Jak se zase promenuje po pokoji a provokativně pohupuje bokyZosobněné špatné svědomí.Vždyz veškeré pokusy o nějaké svádění už dávno vzdala...Zajimalo by mě, co asi to děvče prožilo, že ji tak zatěžko přijmout obyčejnou náklonnost jako takovou.

Pyšně jsem naslouchal předení své kočky.Přísností a vytrvalostí jsem jí naučil, že nemá kousat ruku, jež ji hladí.Že by se to nepodařilo u zdivočelé lidské bytosti? Co zase vyvedla, že se tu tak vyzývavě,vzpurně a provokativně prochází a snaží se mě rozhněvat?

Jestli Bůh stvrořil něco tak krásneho, musí se k tomu podle mého také vzdávat hold. Jsou dva druhy koček. Jedny se nechávají hladit a druhé ne.U lidí je tomu stějně.Lze je přece ochočit, i takhle jěšte působí dost divoce a nepoddajně.

Ujal jsem se ji a miloval ji jako stvoření Boží, ano, jsem povinnen o ní pečovat a chránit ji. Tak je tomu s těmi, které si človek ochočí....

A Jana se otočila ve dveřích a řekla:  'Zapomeň'.......a zůstal po ní jen oblak parfému.....

21212121

Praha 2

zobrazit profil

Poslední články

• Anotace
• Ona...Janora
• Pro Janoru
• Miluji Te
• Bloudění....
• JANORA

Archiv

• 2008 Listopad (1)
• 2008 Srpen (1)
• 2008 Červenec (2)
• 2008 Červen (1)
• 2008 Únor (1)