JANORA
25.Únor 2008Vstoupila Jana a mě znovu napadlo, nakolik se podobá kočkám.Je stejně dokonalá a nepřístupná.Sotva si myslíš, že sis jí ochočil, tu překvapivě škrábne, a ty se jen udiveně dívaš na škrábanec a krotíš svou zlobu.
A usmál jsem se.
Stějně jako u koček není dobré dávat jí příliš najevo, jak si na ni pyšný.
Jak se zase promenuje po pokoji a provokativně pohupuje bokyZosobněné špatné svědomí.Vždyz veškeré pokusy o nějaké svádění už dávno vzdala...Zajimalo by mě, co asi to děvče prožilo, že ji tak zatěžko přijmout obyčejnou náklonnost jako takovou.
Pyšně jsem naslouchal předení své kočky.Přísností a vytrvalostí jsem jí naučil, že nemá kousat ruku, jež ji hladí.Že by se to nepodařilo u zdivočelé lidské bytosti? Co zase vyvedla, že se tu tak vyzývavě,vzpurně a provokativně prochází a snaží se mě rozhněvat?
Jestli Bůh stvrořil něco tak krásneho, musí se k tomu podle mého také vzdávat hold. Jsou dva druhy koček. Jedny se nechávají hladit a druhé ne.U lidí je tomu stějně.Lze je přece ochočit, i takhle jěšte působí dost divoce a nepoddajně.
Ujal jsem se ji a miloval ji jako stvoření Boží, ano, jsem povinnen o ní pečovat a chránit ji. Tak je tomu s těmi, které si človek ochočí....
A Jana se otočila ve dveřích a řekla: 'Zapomeň'.......a zůstal po ní jen oblak parfému.....
napsal/a: 21212121 13:59 Link
