dlouhá doba
Ty jo zase se toho stalo tolik,ani si nepamatuju co jsem psala naposledy.Prožívala jsem ted hodně divný období.Myslim,že jsem se po dlouhé době dostala do stavu dokterého jsem doufala že se již nedostanu,ale co stalo se a nic s tim neudělám.Sice dokážu spoustu věcí přejít a už to neřešit jako dřív,ale měla jsem svých asi 14 dní,kterých jsem byla jako blázen a měla pocit že se najednou chovám jako kdysi.Ted už si říkám jak jsem mohla být tak hloupá,ale stále jsem to já a občas nevím jak co dělám a říkám.Je ted dost věcí,kterých lituju a je mi to fakt upřímě líto,hrozně bych to chtěla změnit,ale už toprostě nejde.Alespon jsem si díky tomu všemu uvědomila co pro mě to všechno znamenalo a poznala jsem nové lidi a nové chování lidí....nebudu nic konkretizovat,jen já vím o čem mluvím a jen se ze svých pocitů potřebuju vypsat,když už to nemůžu říct někomu komu by to náleželo,který by mi na to stejně nic neřekl.....Můžu říct že tobyla zkušenost,ale na druhou stranu toho času stráveného s někým takovým i lituji,ale stalo se a zůstane ve mě rozhodně vzpomínka a to na to dobré,takže budu vzpomínat vždy v dobrém.Pokusím se dát se dohromady a žít nový život,ale je tu problém,mám chut začít znovu a jinak s někým jiným,ale ten koho bych chtěla......nevím jestli by tobylo dobré,ale lákají mě jako vždy zkusit takové věci,každý žije svůj život a i když se lidé mohou znát dlouho mohou se taky hodně změnit,jde o to jak????.....ale držím se toho že zkusit se má vše a tak nevím jestli dál riskovat svoje city k někomu kdo mi už jednoumoc ublížil,ale jde tu o to,že to beru jako by to byl nový člověk a nový vztah,třeba by to nebylo dobré a utéct z toho se dá vždy,ale ani to nezkusit??Je to o tom jestli to všechno co se kdysi stalo dokáži přejít a ted už je to pro mě tak dávno,že jsem to skoro zapoměla.Potřebuji totiž cítit bezpečí a jistotu,tu jsem sice měla i s petrem,měli jsme společné zájmy,ale stereotyp mě v tom vztahu ubíjel.Navíc jsem si připadala jako když jednám s malým dítětem,to všechno si ale uvědomuju až ted když si člověk sundá ty růžové brýle.Ano bylo hezký že jsem spolu chtěli bydlet,ale on nic nedomyslí dokonce a taky ta zodpovědnost.Pro mě to asi nebyl vhodný člověk,ale ted se chci pokusit to mezi náma nějak urovnat,páč vím,že i já udělala chyby,který ho mrzí a ublížily mu,ale uvidím jak moc bude ochoten se na něčem dohodnout.....ted mě jen zžírá strach ze samoty chci už jednou klidnej pohodovej vztah s někým s kým si rozumím a mám si ho za co vážit,než petr kterej dělal dluhy sobě a i mě!!No jo nikdo není dokonalej.Taky potřebuju toho člověka v něčem obdivovat a říct si jo ted jsem na něj hrdá,třeba i v drobnostech,kdyby si tohle petr četl,asi ho to bude mrzet,ale ještě že toto on číst nebude,ale mám taky divnou náladu a raději budu končit i tak jsem se dost rozepsala.ale aspon jsem ze sebe dostala svoje pocity....
