A_shlink/a

Obdivovaná hubenost bývá často plíživou sebevraždou

Obdiv okolí nutil studentku gymnázia Danu dál hubnout. Poprvé mělapocit, že něco ve svém životě má pevně pod kontrolou - svoji váhu.Zhubla, lidé ji chválili, jak dobře vypadá, na svou hubenost bylapatřičně pyšná. Najednou byla obdivována."Potřebovala jsem zvládataspoň něco ve svém životě - tak jsem začala pečlivě kontrolovat to, cojím. Vyloučila jsem jakýkoliv tuk i cukr. Snažila jsem se ze všech siljíst zdravě," popisuje Dana. Omezovala jídlo, hlad a myšlenky na nějvšak potlačit nemohla. Zabraňovaly jí soustředit se na běžné věci vživotě. Přidala se nespavost, únava, úzkost, neklid a deprese.Pronásledovala ji potřeba promýšlet kombinace jídel, co a kdy můžesníst. Začala se nutkavě přejídat. Následovaly pocity viny, strach, žeztloustne. "Zděsila jsem se, co jsem to udělala, a věřila, že všechnobude v pořádku, pokud to okamžitě dostanu ze sebe ven. Zvracení mi sicepřipadalo nechutné, ale přijatelné. Pokaždé jsem si myslela, že je touž vážně naposled," líčí dnes jednadvacetiletá studentka univerzity.Dlouhou dobu své problémy tajila. Až o mnoho let později si uvědomila,že trpí vážnou poruchou příjmu potravy - bulimií.

Alkoholu se vyhýbat můžete, jídlu ne
Celosvětovýtrend štíhlosti, který v roce 1967 odstartovala extrémně podvyživenámodelka Twiggy (170 cm, 41 kg), má na svědomí stále větší množstvílidí, převážně mladých dívek, trpících psychickými poruchami příjmupotravy - mentální anorexií a bulimií (i současná Miss MichaelaSalačová má body index - poměr tělesné výšky a hmotnosti - na hraniceanorexie). Bulimie se vyznačuje dvěma extrémními způsoby zacházení sjídlem - přehnaným přísunem kalorií (přejídáním) a následným úmyslněnavozeným zvracením, jehož účelem je jídlo opět odstranit a zamezit takvzniku nadváhy. Doprovodnými projevy jsou někdy závislost na alkoholu,drogách či drobné krádeže. Mentální anorexie je charakterizovánaomezováním příjmu potravy až po úplné odmítání jídla. Neléčená můžepřejít do chronického stadia, kdy nemocní konzumují jen minimum potravyudržující základní životní funkce. Smrtelně končí úplné hladovění po 50až 70 dnech.

Anorexií či bulimií trpí přes šest procent populace,z čehož třetinu tvoří chronické stavy. Jen asi třetina se dokáže zcelavyléčit. Šest procent případů končí smrtí. Riziko sebevraždy je až200krát vyšší než u ostatní populace. Počet případů se zvyšuje. Ještězávažnější je skutečnost, že se stále snižuje věk dívek (anorexií trpíněkdy i devítileté holčičky). Okolí si leckdy ani nevšimne, že dívkazhubne za měsíc třeba o deset kilogramů. V mnohých případech jsou matkylékařky a přesto nepoznají, že jejich dcery mají problémy. Poruchypříjmu potravy bývají přirovnávány k návyku, jakým je napříkladalkoholismus či toxikomanie. Zatímco však alkoholu či drogám se dávyhnout, jídlu ne.

Všímejte si mě!
Významnýbývá vliv rodiny. Nemocní nepocházejí z chudých vrstev, jak se častopředpokládá, ale ze sociálně středních a vysokých vrstev. Matka či otecmají na dítě leckdy příliš vysoké požadavky, kladou velký důkaz navýkony. Cokoliv se dítěti podaří, považují tito autoritativní rodiče zasamozřejmost. Nemožnost splnit očekávání rodičů způsobuje u dítětepocity hanby a viny ze selhání. Nenaučí se tak nikdy správně řešitnevyhnutelné životní konflikty a zklamání, protože mu k tomu chybívzor. Manipulace s jídlem se stává náhradním způsobem řešení problémů.Anorektik začíná výrazně hubnout a snaží se tak na sebe ze všech silupozornit. Z počátku bývají anorektičky hyperaktivní, postupem času aleorganismus nemá z čeho dávat, svalstvo atrofuje. Důležitá je včasnáhospitalizace a zákrok odborníků. Průvodním rysem nemoci bývá častovymýšlení a zapíraní.

Typická je velmi nízké sebevědomí. "Nemajírády své tělo. Pořád se srovnávají s okolím. Kdo se pustí do takovéhosrovnávání, nemiluje sebe," varuje psycholožka Mirka Štěpánková. Vterapii je důležité zaměřit se na vše, co se dívce (kromě hubnutí)podařilo a daří, v čem je dobrá, hledat jiný smysl a naplnění života,než je dosahování štíhlosti. Používá se i kognitivně-behaviorálníterapie změny postojů k jídlu a návyků spojených s jídlem. Zvláště udětí je pak třeba pracovat s rodinou, u starších se řeší i problémy vevztazích.

Jak Jane Fonda jedla koláče, aby je nejedla
Anorexiea bulimie se nevyhýbá ani známým osobnostem. Zápasila s ní například ibritská princezna Diana, "posh spice" Victoria Adams či americkáherečka Jane Fonda. Ta své zážitky z dob, kdy trpěla bulimií, popisujetakto: "S možností najíst se po chuti a poté jídlo vyzvracet jsem sepoprvé seznámila na gymnáziu. Když mi o tom spolužačka vyprávěla, hnedmě napadlo: Aha! Tady je cesta jak jíst koláč, a přitom jej nesníst,"líčí herečka. "Mohly jsme se nacpat do sytosti a přitom nenéstnásledky. Dávalo nám to falešný pocit, že můžeme plně kontrolovat svůjvzhled, udržovat stálou hmotnost. Téměř jsme si nevšimly skutečnosti,že čím více jídla zvracíme, tím více potřebujeme následně jíst.Neuvědomovaly jsme si, že si hrajeme s něčím, co nás může zničit. Proněkteré moje spolužačky se tento cyklus přejídání a následného zbaveníse obsahu žaludku stal osudným, podkopával jejich životy celá následnádesetiletí," varuje Jane Fonda.

Údajně na dvanáct dívek a žen,trpících mentální anorexií, připadá jeden stejně postižený muž. Mezi něpatří i devatenáctiletý student medicíny a psychologie Petr Vomastek.Svůj zápas s nemocí zvěčnil v knize Z deníku anorektika. Anorexiinazývá Petr pomalou sebevraždou. "Není to tak rázné jako si podřezatžíly nebo spolknout hromadu tablet, ale v chování nemocného anorexií jestejná sebenenávist jako u jakéhokoliv jiného sebevraha," tvrdí muž.