S cígem v držce a slzou na krajíčku jsem si přála mít tu konzervu s pozitivní energií (jaxem dneska psala Bambusovi v runách :D zas po dlouhé době nějaký to tajný psaní :D jo je fajn mít s někým tajný písmo :D i když to není tak tajný a ani ty kecy, co si spolu píšeme nejsou tajný :D jde jen o to, že si to můžeme přečíst jen my dvě :D a ten kdo umí naši abecedu run :D páč jich je taky víc...), kterou jsem získala z menšího debilčení s pofiderní vlaštovkou vyrobenou z papíru, na který jsme při němčině hráli stát-město-sloveso-jméno-věc :D
jsem ráda, že toho svýho Bambuse-Bumbase-Bimbase mám :D páč s ní můžu být ten největší blázen na světě! A to se mi líbí :)

Jo a cože ta schíza s cígem a nedostatkem pozitivní energie?
Po škole s vysvědčením jechám domů a cestou se stavím v kanclu u našich a že jim to vysvědčení jakože ukážu. Vyhrabu ho z tašky, fotřík se na to mrkne a jakože by mi fláknul a s fuj jde do další místnosti. Matka si to dlouze prohlíží a občas nějaká do vzduchu poznámka o známce z toho a toho předmětu.
Když se zeptám, jestli za to něco hezkýho bude, matka hned řve do vedlejší místnosti: "Slyšeli jste to teďka??!"
...
paxe mi vytlemí do xichtu div se neudusí smíchy... "Tak na zadek, co říkáš?"
chňochňochňo velice vtipné...
odcházím a fotr poznamená, jestli jdeme pařit... "Ne, nejsou peníze..."
...
Jedinej, kdo v tomhle prostoru je fajn, je Roman. Tátův jediný pracovník. Pozdraví mě tak hezky s nějakou poznámkou... třeba čau řidičko, čau brejlařko a blabla :D on je prostě dobrej! neznáš, nepochopíš :D
...

Co si to ještě namlouvám?
Už dávno mě zklamali (takový brečící vzpomínky... neuvědomuju si to denně, zapomněla jsem to, ale vím to... že TO už od nich čekat nemůžu...) a teď když už je to tak nějak v cajku, asi tajně doufám, že se něco změnilo.
Největší změna je to, že pár měsíců po mých 18-tinách mi maminka oznámila, že už jí jsem někde a že si můžu dělat, co chci. Ale bude ráda, když příjdu domů...
Tyhle slova byly pro mě šok. Po tolika letech kontroly a vůbec jsem tomu sama nemohla uvěřit. Ale je to fajn pocit sakra :)
A to že jí jsem někde... tak už si připadám dlouho...
Jiný přístup k sobě samozřejmě máme... ale ne tak odlišný jako předtím...
I kdyby mi dala jen stupidní lízátko, byla bych ráda... Vzpomenout si a potěšit... to ona neumí...
...

koukám tu na svoji nástěnku, kde mám pejpr se slovama: NEBOJ, NĚKDO S TEBOU BUDE! :D
věta, kterou si pamatuju z masakrálního snu... probudit se s brekem a touhle větou...