Smutné   18.Prosinec 2006


Městem kráčí holčička, mlhou propletené vlasy. Je tma, rty fialové z ručiček dva ledy. Slunce je v nedohlednu.

Holčička se, ale usmivá, ač je pozdě není sama, kdo se temnou ulici prochází. Ti, co si všimnou malé, zimou klepající se, bytůstky jen zakroutí hlavou. Děvčátko se pořád usmívá a pak jdu kolem já.

Spatřím ji a celý zblednu, sundám kabát a přehodím ho přes dívku, ona však stále s úsměvem kabát mi vráti zpět. Nenapadne mě ani jedno vhodné slovo a náhle její studená ručička chytne tu mou a vede mě kamsi do tmy.

Veřim ji a nejednou stojíme na hřbitově. Dívka se už neusmívá a když se ji zahledím do tváře, uvidím mladou slečnu, už ne holčičku, nechápu. Stále mě drží pevně za ruku a cosi šeptá a pak vykřikne MILUJ a zmizí.

V ruce mi zůstane cár papíru, na kterém je psáno: život vznikl na základě lásky dvou lidí, překonaly zklamání, nedůvěru i lež. Buď taky silná a chytni si tu pravou lásku a věř, že i pro tebe existuje, je tak blízko, jen otevřít oči... a tím text končí.

Přemýšlím a vracím se zpět do tmavých ulic, ikdyž sem tu dívku dříve neviděl vím, že existuje.. obyčejná dívka, sama láska, sama láska mě ukázala jak krásné je milovat... nepotkat tu noc lásku, nevěděl bych jaké to je mít rád.



maminka


Kdysi bylo dítě, které se připravovalo na příchod na svět. Jednoho dne se zeptalo Boha: "Řekni mi, zítra mě posíláš na svět, ale já jsem ještě moc malé a bezmocné. Co si tam počnu?"

Bůh odpověděl: "Mezi mnoha anděli jsem pro Tebe vybral jednoho z nich. Bude na Tebe čekat a starat se, abys mělo vše. Neopustí Tě, dokud nebudeš vše umět."

Dítě odvětilo: "Tady v nebi celý den slyším zpěv, vidím úsměvy a to mi stačí, abych bylo šťastné. Neumím chodit ani neznám jazyk, kterým mluví lidé."

"Tvůj anděl Ti bude říkat nejkrásnější a nejsladší slova a s velkou trpělivostí a péčí Tě bude učit mluvit i chodit. Časem poznáš vše."

"Kdo mě bude na světě bránit před zlými lidmi?"

"Tvůj anděl Tě bude chránit, i kdyby měl riskovat svůj vlastní život. Neboj se."

Zazněla hudba, zvonečky se rozvonily a dítě poznalo, že se musí s Bohem rozloučit. Z lehka se naposled zeptalo: "Už jsem na odchodu, řekni mi prosím andělovo jméno."

"Jméno anděla je bezvýznamné, když ho budeš chtít přivolat, stačí zavolat Maminko."



labutí příběh


Abych pravdu rekl, nevim, co mam napsat prvni, co druhe a co treti... Je toho hodne a nic... jsou to veci, ktere se nedaji napsat... jsou citit... ne cichem,ani hmatem... snad jsou videt... kdo vi...

Blizi se cas, kdy kazdy se tesi na Vanoce, na ten krasny vecer, kdy v domacnostech vladne klid a mir, nadeluji se darky, lide jsou na sbe hodni... Ja sedim v praci, ne ze bych musel, to ne, mame zavreno, ale jen tady se muzu tise oddavat tomu, co ja povazuji za svuj svet, sve lasce a touze. Nekteri lide jsou slepi a hlusi, kdyz maji myslet na to, ze jsou jini lide, kteri chteji neco mit a nemohou, nedostanou od nikoho pomoc,zadne steblo. A tak se tady sveruji fiktivnimu fialovemu papiru, jenz za par okamziku bude putovat obrovskou dalku, pres mnoho mist na tomhle svete, aby nakonec dorazil tam, kam je odeslan.

Vanoce. Svatky klidu a miru. Alespon to si kazdy rika a hlavne v to doufa. I ja, prestoze me touhy jsou nesplnitelne, doufam, ze jednou prijde cas, kdy sny se vyplni. A kdyby ne, presto me touhy nikdo nevyrve z me duse, ani ze srdce. Nebudu ti tu psat o tom, jak moc te miluji, to se snazim davat najevo vzdy, nebudu tu psat o tom, jak moc po tobe touzim, to preci musi byt citit, nebudu ani popisovat to, co bych chtel zazit v budoucnu. Napisu ti jen takovy kratky pribeh. Mozna jej znas, mozna jej budes cist poprve, mozna, ze budes znat osoby, jenz jsou v tom pribehu, mozna jsou neznamymi lidmi...

Prisla zima. Meluzina se prohanela v kominech, ktere uz stara kamna nepotrebuji, protoze je nahradila ustredni topeni. Kraj pokryla ledova jinovatka, jenz ze stromu, ktere se tycily na hrazi, ucinila nadherne, ale studene, stribrne stromy. Slunce se opiralo do chladnych vetvi, jenz se v jeho lesku trpytily jako prave stribro. Vsude kolem vladlo ticho, jen obcas nektera vlna, jenz se priblizila ke prehu, pleskla o kamen. Jeste pred chvili byl taky stribrny, ale ted, omyt vodou, je zas cernohnedy. Stale se leskne. I presto, ze neni ze stribra, stale se leskne. Obcas se ozval racek, ktery se pokousel najit neco k snedku.Jen po hladine se tise loudaly labute, bile jako snih.Voda je nezabla, nebyly smutne, i kdyz tak vypadaly, a bylo jich hodne. Pluly k zapadnimu brehu,tam co je hraz, na ktere stal ON.Tise se dival na labuti tanec na hladine toho velkeho jezera a usmival se.S nimi priplouva i ONA. Ano, je mezi nimi. Ma ji rad, jako jedina priplouva k NEMU nejblize a bere si kousky rohliku primo z JEHO dlane. Promavne kridla, rozceri hladinu, natahne krk opet k JEHO dlani a dozaduje se dalsiho sousta. To vis ze tu pro tebe jeste mam.Hrabnul do kapsy a vytahl dalsi rohlik, ktery rozdrobil na kousky a kousek po kousku jej opet nabizel JI. Byla krasna, mela snehovebile peri a vzdy, nez k nemu doplula, cistila si zobackem kazde pericko. To proto, aby se mu libila. ONA vi, ze se MU libi a proto se pro nej stroji. Je prijemne ho pozorovat, jak se usmiva, kdyz pomalu pluje k NEMU. ON totiz moc dobre vi, ze vzdy pripluje, kdyz jej spatri. Vzdy stoji na tom samem miste, a vzdycky rekne: ahoj Lasko. Chodi sem casto. Vzdy ji donese neco k mlsani. Jednou je to rohlik, jednou strida z chleba, jindy kousek kolacku. Vzdycky se na NEHO tesila. Nikdy ji nezklamal, vzdy se mohla spolehnout, ze prijde kazde rano a kazdy vecer, vzdy v sedm hodin. I kdyby to mnela pres cele jezero, za NIM pripluje vzdy a vcas, aby na NI nemusel cekat.

Jednou rano priplula a tesila se, ze HO zase uvidi. Ale on neprisel. Marne natahovala svuj dlouhy krk v nadeji, ze jej zahledne prichazet od toho stanku na konci hraze, kde pokazde kupoval cerstve pecivo. Nevidela ho. Cekala dloho, i slza jiz zkrapela jeji snehovebile peri. Ten tichy tvor, jenz lehounce priplul vzdy az k NEMU...I ONA ma slzu na vicku. SNad se mu jiz nelibi, snad jiz ma jinou, snad jen zapomnel, snad jen stune, snad prijde vecer, nebo zitra...Snad miluje JI... Priplula vecer k tomu mistu, kde jej vcera spatrila naposledy a doufala, ze tam bude ON. Kazde pericko procistila,aby bylo co nejkrasnejsi. Blizila se k hrazi, kde mnel byt ON. Misto zeje prazdnotou. Zas neprisel. V hlave ji zni ty slova, ktera ji septa pokazde, kdyz prijde: poznavam, touhu dat i brat, lasku tvou, nicim nespoutanou... Vzdyt ON to vi, jak moc ho ma rada, ze se na nej tesi, jinak by ta slova nevyslovil. Tak proc zase neprisel? uz nechce jeji lasku? Uz ji snad nema rad? Smutne se louda po hladine, stale se ohlizeje, zdali se neobjevi ON. Ale stale nic, stale jej neni videt.

Uz dlouho zde nebyl. Kazde rano i vecer sem priplouva, hleda ho, ale misto, kde vzdycky stal, pokazde zeje prazdnotou. Proc neprichazi? Proc ji nechava samotnou v zalu? Proc ji trapi laska k cloveku, kterou nikdy nebude moci naplnit? Proc je k NI svet kruty? Proc buh dovoli, aby se trapila? S kazdym rannim rozbreskem se probouzi na te same hladine, kde za ni chodival ON, a kde jiz dlouho neprisel. S kazdym ranem ma novou nadeji, ze prijde. Vzdy je na tom miste vcas, ale ON stale neprichazi.

Byl stedry vecer, padaly vlocky,a tichem znelo jen krupani snehu. Tezke kroky, ktere se pomalu rozzvucely kryjem, najednou utichly. Mezi belounkymi vlockami na zem dopadla slza. Stal tam ON. Konecne prisel. Opet na to same misto, jako vzdy chodil, v ruce mnel par kolacku. Oci se mu leskly ve svitu slunce, klepal se zimou. Ne. To nebyla zima. Byla to bolest. Dalsi slza upadla na zem k jeho noham. Videl JI. Byla to ONA. Poznava ji, protoze zadna jina nikdy nepriplula az ke brehu. Ostatni byly opodal. Bylo jich osm. Devata lezela na brehu. Byla to ONA. Kazde rano a vecer sem priplouvala, aby jej spatrila. ON konecne prisel. A ONA je tady, na tom jejich miste, kde se vzdy setkavali, kde ji krmil. Dosel az k NI. Dalsi slza bolesti dopadla na jeji snehobile peri. Pochopil, ze JEJI stesk ji zahnal do vlastni zahuby. Vedel, ze je to jeho vina. Mnel prijit drive. Nemel dopustit, aby se utrapila k smrti. Vzal jeji bezvladne telo do naruce a snazil se jej dechem zahrat.Bylo promrzle a bylo jasne, ze ONA zde lezi jiz dlouho. Sedl si do snehu, JI stale pritisknutou na prsou a jeho oci...Byly stribrne, leskly se ve slunci... Slzely... Plac ho celeho schvatil, vzlykal jako maly kluk, kteremu nekdo vezme jeho nejoblibenejsi hracku. Mezi vzlyky prosil Boha, aby mu odpustil JEHO hrichy, aby JI vratil zivot. Plakal dlouho a stale doufal, ze se stane zazrak. Ze ONA zase ozije. Premyslel, proc vlastne tak dlouho neprisel, vzdyt vedel, ze ONA na nej ceka, ze se na nej vzdy tesi. Proc dopustil toto nestesti?

Sedel tam, maje JI stale v naruci, az do vecera. Seserilo se a on byl rozhodnut, ze pujde za NI. Chce byt s NI. Chce take zemrit, protoze zapricinil JEJI smrt. Zemrela Laska. Chce byt s ni. Vzhledne k oblakum a septa: prijdu za tebou a uz te nikdy neopustim, Lasko... Z nebe padala hvezda. Vzpomnel si na ono prislovi: kdyz pada hvezda, neco si prej... Nad snehovebilim perim se vznesla slova: musi zit, vzdyt jsem prisel... Hvezda zapadla kdesi za kopec a on se zlobil, proc nemohou byt veci takove, jake je lide chteji mit. Napriklad Laska. Vzdyt ji chtel mit, veril, ze tu bude vzdy s nim. Byla mu zima. Jeste naposledy se na NI podival a JEJI slza se leskla na zavrenem vicku... Honem ji zabalil do bundy a doufal, ze to nebyl jen sen a ze opravdu... ZIJE. Zeslabla, ale zije. Neopustila ho. Byla silna na to, aby se jej dockala. Laska. Je to ona. Laska. Preckala veskere utrapy. I pres treskuty mraz prezila. I pres JEJI krehkost je stale tady. Miluje Lasku. Laska miluje JEHO. ONI SE MILUJI. Budou spolu, dokud je jejich smrt nerozdeli.

Je krasny slunny den. Vsude zpivaji ptaci, a nad hladinami se sklaneji vetve stromu posete krasnymi zelenymi kvitky. Na zapadni strane je hraz, u ktere plave devet labuti. ON stoji na hrazi a v ruce ma kousky rohliku...

Mozna blaznivy, mozna smutny, ale mozna i smysleny pribeh. A mozna, ze je to pravda. Mozna jsou v nem city, mozna jen touha a mozna, ze MU na NI opravdu zalezi. Stejne jako JI na NEM...

Krasne svatky, LASKO...nenecham te samotnou...ani den...vzdyt vis: kazde rano a kazdy vecer ...

napsal/a: Adelka16 20:30 | Link komentáře (0)



Příběhy*  


no, všechno zdá se být uloženo v jemný opar podzimního rána. Námraza na okně brání jakémukoli hluku proniknout až k nám. Koupeme se v jedinečnosti tohoto dokonale tichého okamžiku. Venku mrzne. Potichu. Slunce se zastavilo na obzoru. Jen pro nás bude celý den svítání a jen pro nás bude celou noc západ slunce. A snad jen pro tuhle chvíli jsem žil.
Stále ještě spíš? Konečky tvých vlasů leží až na mém polštáři. Hraji si s nimi. Je to zvláštní. Kouzelné a tajemné. Můžu si hrát s tvými vlasy a nevzbudím tě. Nechci tě vzbudit. Ne teď. Rád se na tebe dívám, když spíš. Fascinuje mě ta krása. Ta jednoduchost nádechu a výdechu, jež tak neuvěřitelně oživuje hebkost tvých křivek. Nikdy to nepochopím. Nikdy nepřijdu na podstatu tvé krásy. A nechci na to přijít. Ztratila bys své kouzlo.
Myslím, že jsem šťastný. Můžu koukat ven na pochmurnost podzimu a přesto cítím tvůj stálý dech. Můžu přemýšlet nad svým trápením, a přesto se s tebou dělím o teplo peřiny. Můžu plakat, a přesto budeš stejně krásná. Vždycky tu budeš. Tak nějak sama a já tak nějak sám. Spolu. A nemusíme se vůbec dotýkat. Jen tak být jeden vedle toho druhého. Protože naši samotu nám nikdo nevezme. Ale můžeme se o ni dělit.
Chtěl bych být malířem a zachytit tuhle dlouhou chvíli. Nebo vynikající spisovatel. Nejlépe básník. Zdáš se být unavená. Snad jsem zahlédl drobný úsměv. Copak se ti asi zdá? Až se probudíš, nevzpomeneš si. Ale ať je to cokoli, užij si to. Každý sen je jedinečný. Stejně jako každý člověk. Každý okamžik.
Stárneš. Sleduji sotva viditelnou vrásku, jež se ti táhne po čele. Vím, že bys nebyla ráda, kdybych ti o ní pověděl. Zmoudřelas. Snad právě proto si tě tolik vážím. Rád bych tě pohladil. Na čele. A jsem si jistý, že by ta vráska zmizela. Jenže vím, že máš mělké spaní. Snad právě proto ptáci ráno nezpívají, abys mohla spát. Slunce nebudí tě svou září. A já, já mohu přemýšlet v dokonalosti ticha, které mi poskytuje tvůj něžný majestát.
Přeci jen se odvážím. Vím, že bych neměl. Svítá. Už dlouho. Námraza na okně pomalu taje. A slunce šplhá se svými paprsky k tvé tváři. Však zítra bude taky ráno. A snad bude stejně krásné, jako tohle. Doufám. Už jenom kvůli nám. Snad opět přinutíš svým snem svět mlčet, abych mohl přemýšlet. Ale teď…

Dobré jitro…


Slzy ženy
Malý chlapec se zeptal maminky: "Proč pláčeš?"
"protože jsem žena," odpověděla maminka.
"Nerozumím" odpověděl syn.
Jeho máma ho jen objala a řekla: "A nikdy ani nepochopíš!"
Později se chlapec zeptal svého otce: "Proč se mi zdá, že máma pláče bez důvodu?"
"Všechny ženy pláčou bez důvodu", bylo všechno co mohl otec odpovědět.
Malý chlapec vyrostl a stal se mužem, avšak stále nerozumněl, proč ženy pláčou. Nakonec zavolal Bohu a když se dovolal, zeptal se: "Bože,proč se ženy rozpláčou tak lehce?"
Bůh odpověděl: "Když jsem stvořil ženu, musela být výjimečná. Stvořil jsem její HRUĎ dost silnou na to, aby unesla váhu světa, ale natolik jemnou, aby poskytovala pohodlí. Dal jsem jí SÍLU, aby vydržela porod dítěte a odmítnutí, které častokrát zažije od svých dětí. Dal jsem jí TVRDOST, která jí pomůže stále pokračovat, i když se všichni ostatní vzdají starat se o svojí rodinu i přes choroby a únavu, bez stěžování si. Dal jsem jí CIT milovat svoje děti za všech okolností, dokonce i tehdy, když jí její dítě hluboce zraní. Dal jsem jí SÍLU přijmout svého manžela i s jeho chybami a vytvořil jsem jí z jeho žebra, aby chránila jeho srdce. Dal jsem jí MOUDROST, aby věděla, že dobrý manžel nikdy nezraňuje svou ženu, ale někdy zkouší její sílu a rozhodntí stát vedle něj bez výhrad. A nakonec jsem jí dal SLZU, kterou uroní a která je jen a jen její, aby ji použila kdykoliv ji bude potřebovat, aby to vše zvládla. Na tu slzu má opravdu právo, nikdo nevydrží bez slova tolik jako žena!
Krása ženy není v šatech,které nosí ,v postavě ,kterou má ,ani ve způsobu jakým si češe vlasy.krása ženy musí být v jejich očích,protože ty jsou branou k jejímu srdci,místu kde sídlí LÁSKA ...




Jak se žije týranému dítěti?!
Smutněnka Fejetony » O životě

Anotace: Pravdivý příběh o nepochopitelné matce…

Možná Vás překvapuje, že toto trauma mi způsobuje moje vlastní matka, ale je to tak. Žena, která mi dala život…
Kdyby si tento příběh přečetli moji kamarádi, nikdy by nevěřili, že tohle prožívám právě já. Vždy o mě mluví jako o kamarádské, inteligentní a vždy veselé holce. Má pravá tvář ale patří utrápené, smutné holce, která je díky své matce úplně na dně…
Ale od začátku: Moje matka je obyčejná, pracující žena v nejlepších letech. Od dětství jsem byla zvyklá, že u nás doma vládla tvrdou rukou máma. Je pravda, že jsem občas dostávala „na prdel“, když jsem zlobila, ale to zažil snad každý. Opravdu to začalo asi před rokem. Moje máma si začala trpět na známky ve škole. Za dva roky jsem měla totiž jít na střední. Vždy jsem patřila k té lepší půlce třídy, ale mámě se vždycky něco nelíbilo a vždy si něco našla. Za každou občasnou špatnou známku jsem byla s prominutím kur…,pi…,blbá kráva a neschopný tele…Když jsem ale na konci 8. Třídy došla domů se 4 dvojkama, nadávala mi znova. A takhle to šlo a vlastně ještě jde pořád dokola. Za špatné známky jsem měla pokaždé zabavený mobil, všechny peníze, knížky. Zakázaný pčítač, TV, internet…Prostě vše co by mě rozptylovalo od učení. Došla jsem ze školy a do 22:00 jsem se musela učit. A mámu nezajímalo, že už mě z toho bolí hlava. Prostě jen učit, učit, učit…A letos to asi půjde nanovo…Mlátila mě pokaždé, když táta nebyl doma. Venku jsem byla poprvé a naposled před 8 lety, zoufalé, co?! Venku jsem mohla být do 4. Vzpomínám, jak jsem byla šťastná. Kamarádi si ze mě s oblibou utahují, že nikdy nechodím ven, ale kdyby znali důvod, smích by je přešel…Prostě skvělé dětství:(
Probrečela jsem desítky nocí, chtěla utéct z domu a dokonce i několikrát spáchat sebevraždu, ale vzpomínka na ty, které mám ráda mě donutila to neudělat.
Važte si svých rodičů a i když Vás určitě někdy štvou, neprožíváte to co já…Svého otce miluji, ale svou matku?! Nenávidím…
Je 3.září a mamka mi „pro jistotu“ nafackovala, abych se ve škole vzpamatovala. Nevím proč je mamka taková, možná ona měla v dětství až příliš volnosti, či má nějaký špatný zážitek…
Je něco kolem 19:00 hodiny večer a já opět přemýšlím, jestli by se svět zbláznil, kdyby si život vzala nějaká tuctová holka…
napsal/a: Adelka16 20:29 | Link komentáře (0)



LÁSKA,CITÁTY:)**  


Žena je zdařilá napodobenina anděla, až na to, že pánbůh se na ní dopustil několika milých chyb.

Žena má vždy vypadat jako dívka, vystupovat jako dáma, myslit jako muž a dřít jako kůň.

Dobrá žena muže inspiruje, vtipná ho zaujme, krásná ho okouzlí, ale soucitná ho dostane.

Neohlížejte se smutně za minulostí, už se nevrátí. Raději moudře využijte přítomnosti. To je správná cesta.

Mnohý ti dá radu, jak přeplavat moře, ale málokterý tě vytáhne z louže...

\'Pojďte až na kraj.\' \'Nemůžeme. Máme strach.\' \'Pojďte až na kraj.\' \'Nemůžeme. Spadneme!\' \'Pojďte až na kraj.\' A oni šli. A on je strčil. A oni letěli. Pojďme letět společně...........

Chceš hezčí život? Začni u sebe...

Ženské slzy jsou nejmocnější vodní energií na světě.

Nikdy nevěř světlu v očích muže, to jen paprsky světla prosvítají skrz jeho dutou hlavu...

Nastane chvíle, kdy si budem myslet, ze přicházíme o všechno... svět nám bude připadat hrozně velkej a my si budem myslet, ze jsme na všechno sami... Ale pak pochopíme, že i přesto všechno svět není dokonalý a lidé dělají chyby!!! Musíme žít dál, neztrácet naděje a začit znovu VEŘIT...

Dávat znamená DOSTÁVAT***Cokoli Dá Ti Osud, To Snášej, a zvítězíš Nad Ním. (QUIDQUID ERIT, SUPERANDA OMNIS FORTUNA FERENDO EST) (VERGILIUS)*** Láska je silnější než smrt (ROBERT FULGHAM)***

Uz tisickrat jsem ti rekla,at tahnes a vypadnes z myho zivota!Me srdce vsak rve,neposlouchej,co rikam a vrat se

Ty jsi zklamal,ona ti věřila.Ty jsi se smál,ona plakala.Nikdy není hrdina ten,co zklamal a opustil,ale kdo byl zklamán a odpustil.Važ si každého okamžiku,kdy jsi s osobou kterou miluješ,protože nikdy nevíš,která chvíle je ta poslední...!

Ptá se láska přátelství:Proč jsi tu ty,když jsem tu já ? A přátelství odpoví:Abych vykouzlil úsměv,tam,kde ty necháváš slzy..!

Když už pláčeš,plač tak,ať tě vidí všichni,protože jen skutečný přítel ti přijde utřít slzy

Mít rád lidi a milovat lidi, to je celé tajemství a snad jediný recept na štěstí.

Lidé bývají šťastní jen tehdy, když se snaží o věci, které mají nějakou hodnotu.

Je velmi nesnadné nalézt štěstí v sobě. A najít je jinde je nemožné.

Štěstí leží okolo nás. Je třeba ho jen zvednout.

Výhoda štěstí oproti neštěstí je také v tom, že štěstí se nemusí druhým dokazovat.

Mluvit pravdu má neobyčejné výhody, člověk si nemusí pamatovat, co kdy řekl...............(Maurice Chevalier)

Zivot je možné prožívat jen směrem vpřed a chápat jen směrem
vzad...............(Jack Welch)

Lepší je udělat málo věcí dobře, než hodně vecí špatně................(Sokrates)

Důvera je jako velmi jemná květinka - dlouho jí trvá než rozkvete a snadno se zašlápne...............(Manfred De Vries)

KDYŽ NĚKOMU NEVIDÍŠ DO OČÍ,NEBO ON TOBĚ NEKOUKÁ DO OČÍ,RADŠI SE NA NĚJ VŮBEC NEKOUKEJ!NIKDY NEVÍŠ CO SI O TOBĚ MYSLÍ!!

Jsem jako kočka......nedůvěřivá a vždy ve střehu....Jsem přítulná do doby dokud mě nedonutí někdo vytáhnout drápky...Řídím se jen sama sebou..nenechám se ovlivnit....Jediný co neplatí je věrnost..protože já věrná jsem...nejvíce mým přátelům...


napsal/a: Adelka16 20:29 | Link komentáře (1)



LÁSKA,CITÁTY:)**  


Žena je zdařilá napodobenina anděla, až na to, že pánbůh se na ní dopustil několika milých chyb.

Žena má vždy vypadat jako dívka, vystupovat jako dáma, myslit jako muž a dřít jako kůň.

Dobrá žena muže inspiruje, vtipná ho zaujme, krásná ho okouzlí, ale soucitná ho dostane.

Neohlížejte se smutně za minulostí, už se nevrátí. Raději moudře využijte přítomnosti. To je správná cesta.

Mnohý ti dá radu, jak přeplavat moře, ale málokterý tě vytáhne z louže...

'Pojďte až na kraj.' 'Nemůžeme. Máme strach.' 'Pojďte až na kraj.' 'Nemůžeme. Spadneme!' 'Pojďte až na kraj.' A oni šli. A on je strčil. A oni letěli. Pojďme letět společně...........

Chceš hezčí život? Začni u sebe...

Ženské slzy jsou nejmocnější vodní energií na světě.

Nikdy nevěř světlu v očích muže, to jen paprsky světla prosvítají skrz jeho dutou hlavu...

Nastane chvíle, kdy si budem myslet, ze přicházíme o všechno... svět nám bude připadat hrozně velkej a my si budem myslet, ze jsme na všechno sami... Ale pak pochopíme, že i přesto všechno svět není dokonalý a lidé dělají chyby!!! Musíme žít dál, neztrácet naděje a začit znovu VEŘIT...

Dávat znamená DOSTÁVAT***Cokoli Dá Ti Osud, To Snášej, a zvítězíš Nad Ním. (QUIDQUID ERIT, SUPERANDA OMNIS FORTUNA FERENDO EST) (VERGILIUS)*** Láska je silnější než smrt (ROBERT FULGHAM)***

Uz tisickrat jsem ti rekla,at tahnes a vypadnes z myho zivota!Me srdce vsak rve,neposlouchej,co rikam a vrat se

Ty jsi zklamal,ona ti věřila.Ty jsi se smál,ona plakala.Nikdy není hrdina ten,co zklamal a opustil,ale kdo byl zklamán a odpustil.Važ si každého okamžiku,kdy jsi s osobou kterou miluješ,protože nikdy nevíš,která chvíle je ta poslední...!

Ptá se láska přátelství:Proč jsi tu ty,když jsem tu já ? A přátelství odpoví:Abych vykouzlil úsměv,tam,kde ty necháváš slzy..!

Když už pláčeš,plač tak,ať tě vidí všichni,protože jen skutečný přítel ti přijde utřít slzy

Mít rád lidi a milovat lidi, to je celé tajemství a snad jediný recept na štěstí.

Lidé bývají šťastní jen tehdy, když se snaží o věci, které mají nějakou hodnotu.

Je velmi nesnadné nalézt štěstí v sobě. A najít je jinde je nemožné.

Štěstí leží okolo nás. Je třeba ho jen zvednout.

Výhoda štěstí oproti neštěstí je také v tom, že štěstí se nemusí druhým dokazovat.

Mluvit pravdu má neobyčejné výhody, člověk si nemusí pamatovat, co kdy řekl...............(Maurice Chevalier)

Zivot je možné prožívat jen směrem vpřed a chápat jen směrem
vzad...............(Jack Welch)

Lepší je udělat málo věcí dobře, než hodně vecí špatně................(Sokrates)

Důvera je jako velmi jemná květinka - dlouho jí trvá než rozkvete a snadno se zašlápne...............(Manfred De Vries)

KDYŽ NĚKOMU NEVIDÍŠ DO OČÍ,NEBO ON TOBĚ NEKOUKÁ DO OČÍ,RADŠI SE NA NĚJ VŮBEC NEKOUKEJ!NIKDY NEVÍŠ CO SI O TOBĚ MYSLÍ!!

Jsem jako kočka......nedůvěřivá a vždy ve střehu....Jsem přítulná do doby dokud mě nedonutí někdo vytáhnout drápky...Řídím se jen sama sebou..nenechám se ovlivnit....Jediný co neplatí je věrnost..protože já věrná jsem...nejvíce mým přátelům...


napsal/a: Adelka16 20:28 | Link komentáře (0)



!436!!!1178! Znám spoustu lž...   27.Prosinec 2005


!
Znám spoustu lží a denně je slyším stále znova. Znám spoustu čistých pravd, ale všechno jsou to jen slova. Znám stovky přání řečených do větru, co tiše sklouzly z lidských rtů. Znám lidskou zradu, i planý sliby. Tenkrát tak vážný..Bez pochyby.... Tak vážný... I já jsem uvěřila. V lásku, o níž jsem dávno snila. Zbyly však, jak každý tuší, jen šrámy na holčicí duši. Bezpočet rán jsem pak sama vstávala a vzpomínky ze dnů slepovala. Bezpočet nocí stála jsem na nohou, pro bledou kometu letící oblohou. Bezpočet těch slov jsem řekla snad a desetkrát, stokrát, tisíckrát jsem slyšela větu "Mám tě rád" .... Jak sladce umí lidé lhát.
napsal/a: Adelka16 17:59 | Link komentáře (0)