Příběhy*   18.Prosinec 2006


no, všechno zdá se být uloženo v jemný opar podzimního rána. Námraza na okně brání jakémukoli hluku proniknout až k nám. Koupeme se v jedinečnosti tohoto dokonale tichého okamžiku. Venku mrzne. Potichu. Slunce se zastavilo na obzoru. Jen pro nás bude celý den svítání a jen pro nás bude celou noc západ slunce. A snad jen pro tuhle chvíli jsem žil.
Stále ještě spíš? Konečky tvých vlasů leží až na mém polštáři. Hraji si s nimi. Je to zvláštní. Kouzelné a tajemné. Můžu si hrát s tvými vlasy a nevzbudím tě. Nechci tě vzbudit. Ne teď. Rád se na tebe dívám, když spíš. Fascinuje mě ta krása. Ta jednoduchost nádechu a výdechu, jež tak neuvěřitelně oživuje hebkost tvých křivek. Nikdy to nepochopím. Nikdy nepřijdu na podstatu tvé krásy. A nechci na to přijít. Ztratila bys své kouzlo.
Myslím, že jsem šťastný. Můžu koukat ven na pochmurnost podzimu a přesto cítím tvůj stálý dech. Můžu přemýšlet nad svým trápením, a přesto se s tebou dělím o teplo peřiny. Můžu plakat, a přesto budeš stejně krásná. Vždycky tu budeš. Tak nějak sama a já tak nějak sám. Spolu. A nemusíme se vůbec dotýkat. Jen tak být jeden vedle toho druhého. Protože naši samotu nám nikdo nevezme. Ale můžeme se o ni dělit.
Chtěl bych být malířem a zachytit tuhle dlouhou chvíli. Nebo vynikající spisovatel. Nejlépe básník. Zdáš se být unavená. Snad jsem zahlédl drobný úsměv. Copak se ti asi zdá? Až se probudíš, nevzpomeneš si. Ale ať je to cokoli, užij si to. Každý sen je jedinečný. Stejně jako každý člověk. Každý okamžik.
Stárneš. Sleduji sotva viditelnou vrásku, jež se ti táhne po čele. Vím, že bys nebyla ráda, kdybych ti o ní pověděl. Zmoudřelas. Snad právě proto si tě tolik vážím. Rád bych tě pohladil. Na čele. A jsem si jistý, že by ta vráska zmizela. Jenže vím, že máš mělké spaní. Snad právě proto ptáci ráno nezpívají, abys mohla spát. Slunce nebudí tě svou září. A já, já mohu přemýšlet v dokonalosti ticha, které mi poskytuje tvůj něžný majestát.
Přeci jen se odvážím. Vím, že bych neměl. Svítá. Už dlouho. Námraza na okně pomalu taje. A slunce šplhá se svými paprsky k tvé tváři. Však zítra bude taky ráno. A snad bude stejně krásné, jako tohle. Doufám. Už jenom kvůli nám. Snad opět přinutíš svým snem svět mlčet, abych mohl přemýšlet. Ale teď…

Dobré jitro…


Slzy ženy
Malý chlapec se zeptal maminky: "Proč pláčeš?"
"protože jsem žena," odpověděla maminka.
"Nerozumím" odpověděl syn.
Jeho máma ho jen objala a řekla: "A nikdy ani nepochopíš!"
Později se chlapec zeptal svého otce: "Proč se mi zdá, že máma pláče bez důvodu?"
"Všechny ženy pláčou bez důvodu", bylo všechno co mohl otec odpovědět.
Malý chlapec vyrostl a stal se mužem, avšak stále nerozumněl, proč ženy pláčou. Nakonec zavolal Bohu a když se dovolal, zeptal se: "Bože,proč se ženy rozpláčou tak lehce?"
Bůh odpověděl: "Když jsem stvořil ženu, musela být výjimečná. Stvořil jsem její HRUĎ dost silnou na to, aby unesla váhu světa, ale natolik jemnou, aby poskytovala pohodlí. Dal jsem jí SÍLU, aby vydržela porod dítěte a odmítnutí, které častokrát zažije od svých dětí. Dal jsem jí TVRDOST, která jí pomůže stále pokračovat, i když se všichni ostatní vzdají starat se o svojí rodinu i přes choroby a únavu, bez stěžování si. Dal jsem jí CIT milovat svoje děti za všech okolností, dokonce i tehdy, když jí její dítě hluboce zraní. Dal jsem jí SÍLU přijmout svého manžela i s jeho chybami a vytvořil jsem jí z jeho žebra, aby chránila jeho srdce. Dal jsem jí MOUDROST, aby věděla, že dobrý manžel nikdy nezraňuje svou ženu, ale někdy zkouší její sílu a rozhodntí stát vedle něj bez výhrad. A nakonec jsem jí dal SLZU, kterou uroní a která je jen a jen její, aby ji použila kdykoliv ji bude potřebovat, aby to vše zvládla. Na tu slzu má opravdu právo, nikdo nevydrží bez slova tolik jako žena!
Krása ženy není v šatech,které nosí ,v postavě ,kterou má ,ani ve způsobu jakým si češe vlasy.krása ženy musí být v jejich očích,protože ty jsou branou k jejímu srdci,místu kde sídlí LÁSKA ...




Jak se žije týranému dítěti?!
Smutněnka Fejetony » O životě

Anotace: Pravdivý příběh o nepochopitelné matce…

Možná Vás překvapuje, že toto trauma mi způsobuje moje vlastní matka, ale je to tak. Žena, která mi dala život…
Kdyby si tento příběh přečetli moji kamarádi, nikdy by nevěřili, že tohle prožívám právě já. Vždy o mě mluví jako o kamarádské, inteligentní a vždy veselé holce. Má pravá tvář ale patří utrápené, smutné holce, která je díky své matce úplně na dně…
Ale od začátku: Moje matka je obyčejná, pracující žena v nejlepších letech. Od dětství jsem byla zvyklá, že u nás doma vládla tvrdou rukou máma. Je pravda, že jsem občas dostávala „na prdel“, když jsem zlobila, ale to zažil snad každý. Opravdu to začalo asi před rokem. Moje máma si začala trpět na známky ve škole. Za dva roky jsem měla totiž jít na střední. Vždy jsem patřila k té lepší půlce třídy, ale mámě se vždycky něco nelíbilo a vždy si něco našla. Za každou občasnou špatnou známku jsem byla s prominutím kur…,pi…,blbá kráva a neschopný tele…Když jsem ale na konci 8. Třídy došla domů se 4 dvojkama, nadávala mi znova. A takhle to šlo a vlastně ještě jde pořád dokola. Za špatné známky jsem měla pokaždé zabavený mobil, všechny peníze, knížky. Zakázaný pčítač, TV, internet…Prostě vše co by mě rozptylovalo od učení. Došla jsem ze školy a do 22:00 jsem se musela učit. A mámu nezajímalo, že už mě z toho bolí hlava. Prostě jen učit, učit, učit…A letos to asi půjde nanovo…Mlátila mě pokaždé, když táta nebyl doma. Venku jsem byla poprvé a naposled před 8 lety, zoufalé, co?! Venku jsem mohla být do 4. Vzpomínám, jak jsem byla šťastná. Kamarádi si ze mě s oblibou utahují, že nikdy nechodím ven, ale kdyby znali důvod, smích by je přešel…Prostě skvělé dětství:(
Probrečela jsem desítky nocí, chtěla utéct z domu a dokonce i několikrát spáchat sebevraždu, ale vzpomínka na ty, které mám ráda mě donutila to neudělat.
Važte si svých rodičů a i když Vás určitě někdy štvou, neprožíváte to co já…Svého otce miluji, ale svou matku?! Nenávidím…
Je 3.září a mamka mi „pro jistotu“ nafackovala, abych se ve škole vzpamatovala. Nevím proč je mamka taková, možná ona měla v dětství až příliš volnosti, či má nějaký špatný zážitek…
Je něco kolem 19:00 hodiny večer a já opět přemýšlím, jestli by se svět zbláznil, kdyby si život vzala nějaká tuctová holka…
napsal/a: Adelka16 20:29 | Link


Komentáře

« Domů | Přidej komentář