15.dubna 2008 song: The Bridge : Another Day

..jak vtipně to zní .. trošku s hořkosladkým nakřapnutím.. třeba se budem dívat opět na oblohu plnou hvězd s otevřenýma očima..a říkat si, že prostě nelze neplakat..když se barvy rozmažou..a svět má zavřeno.. ale třeba jsme povyrostli..třeba jsme se o kousek postaršili.. v hlavě mi nehučí...slova neryjou ..a mozek má jasno.. jít. dobývat a prostě být..a tak si počkáme, co třeba bude příště. další nerealný sny s kapkou ranní rosy nebo výčitky na řasách...? Neee... my už nejsme stejní... my už jsme "dospělí" ..a tak jsem opět krahujec..

.. některý rozhodnutí se nemaj měnit ..ale já věřím.. věřím na lepčí zítřky, tak proč to nerisknout?:) Dívat se na svět zase těma malýma barevnýma očima, co tak září.. na tváří nosit úsměv..  v hrsti drtit štěstí.. a věřit žhe konce bývaj štastný.. asik jsem blázen, ale já chci opět zažít ..ten pocit .. dunění mozku při vřískotu budíčku ..modlit se, žhe třeba další noc bude o něco delší.cvrnkat brouky ze spacáku . drtit nohy..pro kousek tepla. a protahovat se ránem...oběhnout třeba půlku světa jen proto, že je to prostě fajn ..cákat se v potoce .zmáčet poslední zakoutí lidského těla..protože srdce si konečně poskočí..cítit vůni připálených "tvarů", které jen zdaleka připomínají jídlo.. válet se v trávě..cuchat si vlasy větrem..cítit květiny a hladit malá zvířecí stvořeníčka.. lovit bobříky s trochou odvahy a strachu... dotýkat se nebe.. pro trochu štěstí..
sedět u ohně a prostě být, jen pro ten pocit, který hřeje na srdci.. možná jsem blázen, ale já jsem ráda za tu modrou duši s hnědým flekem..vždyť je tu svět od toho, abychom ho poznávali..:)