.............
.....vlezla mi pod kůži .. spolu s vánkem pootevřený krabice.. nemám ji ráda..mooc kouše...vzpomínky..sny... touhy...minulost.. věci, který nejdou vrátit... vetřela se... s každým nowým pocitem.. tak jako úzkost všedního dne - nemám ji ráda.. Možná by bylo lepčí zůstat...ale konce nejdou oddalovat.. ty prostě jsou...plynou s námi...nebo proti nám...ale jsou...
..skleněný oči - nebrečet..žiwot jde dál.. postavíme nový vzdušný zámky..který už třeba tak bolet nebudou... jooo..., pewný základy..a taky usměv.. nekonečně hlubokej.. možná už prostě nejsme.... blázni co si pískaj za rohem... s prochozenýma botama.. cesty co nikdy nekončí... jako kormidelník a kapitán... možná jsem chtěla být pirátem... za deště.. který se třpytí we switu měsíce.. jako nekonečná touha... twýho já... který se ztrácí někde w temnotách.. jenže hwězdy swítí... ty newychladnou.. jako ruce ..joo. studený...až mooc... aspon jednou zažít ten pocit.. který newyprchá s momentálním nadechnutím...ten pocit. kdy tě hhřejou dlaně ...a teplo twýho srdce.. proplouwá... tepou... nekonočně mnoho. za minutu.. za sekundu.. .. roztáhnout křídla a uletět...
...........