/...nechci se už s Tebou bavit přes zavřený dveře, mami!
Ani mírně pootevřený, maminko!!!
A rodinný večery trávit foukáním na studený ruce.
sama a potmě...
protože Ty tu taky nejsi pořád.
ani nemůžeš.../

vím že mám všechno
až moc
/ale já nechci/
bolí to

ale nemám

jedinej
malinkej
nefalšovanej cit
ukrytej
v  našich srdcí

a že mě to ničí..!

ty tvý kecyv kleci
vyřvat se a nebrečet
umouněný tváře
od řasenky

možná jsem průměrná
ale nee víc než ty
pro svůj malej cit bych vraždila

na ostří nože..
už potřetí…

a že přišel pád….
/..třetí..(?)/
skrytej v jinotajích
nee nebolel
jen na něho bylo smutno
slzy, smutek
a prostě
špatná karma..

 
..a že nikdy nebudu skákat do nebe a natahovat ruce pro kousek tvýho já..
to Ti asi ještě nedošlo
neumím se radovat
neumím milovat
neumím nebrečet
tak jak TY chceš

ale mám svou malinkatou radost
svý malý přání
pro který se trapně uchychtávám..

a že u toho brečím..?

jakej paradox
jenže já neumím schovávat slzy když prostě jsou

a se smutkem pod jazykem, jak tripovej papírek.
sedím a mlčím
jako pokaždé
/neumím to jinak/
LSD? K čemu?
stačí snít, to je jedinej fet.
jen dojezdy bývaj i horší.

stejně mi byla zima na ruce.
zase.

..a my si beztak nikdy rozumět nebudem..
Ty x Já
vidíš tu protipolnost slov
jsi jinde
a mý obyčejně skromný já
se ti nelíbí
chtěl bys víc

jenže já neumím dávat z ničeho

neumím tvořit zázraky
neumím lítat bez křídel
tak proč to chceš…? 

nejsem dokonalá

(ale ty taky ne)