Lifehouse: Everything...

....myslela jsem, že už tě nemiluju.. že mě to všechno přešlo.. jenže já nedokážu .. nedokážu zapomenout na ten krásnej malej cit mezi náma ..na ty krásny časy.. nejde to..já vím, že je to minulost, a žhe už to nidky nebude realita.. vlastně mozek mi nalhává, že ani nechci.. jenže nedokážu poručit.. nejsem sama sobě dostatečným pánem.a to mě ubijí.. ubíjí mě ty naše večery na icqku.. kdy tlachame.. a já se snažím ti být kamarádkou.. aty mi povídáš o Ní.. a .. já se tomu usmívám..ale tam uvnitř.. uvnitř mě to vřeee. bolí to.. nehorázně mooc.. vím, že žárlím a nemám duvod... vím, že právě o tohle ti jde.. tak proč tě nechávám nade mnou vyhrávat.....proč si tě nedokážu odepřít...........,,......protože víc než sebe ti stejně dát nemůžu.." pamatuješ..?(!) ...a že jsi mě nechal jít.. že ti mě ani trochu enbylo líto.. že to prostě bolelo.. nechal si mě ležet v tom prachu cesty..a pěkně se v tom vymáchat.. jediný vřelý slovo jsem o tebe neslyšela.. ani to khloupý promiň.. ale na tom už nezalleží..  teď už je pozdě na nějaký odpuštění... stejně jen slyším..slova a slova.. písmena.. věty.. neee. nebrečím.. protože ty už kvuli tobě nepadnou.... vííš., jáá.. já se aspon umím omluvit...