...kdysi "dítě", co mělo sny.. co wěřilo... co widělo swět přes pomyslný ružowý brejle.. co se na swět usmíwalo.. pak nějak wyrostlo..hrálo si na dospělou.... poznalo.. žhe swět není zas tak weselej jak se zdá... nějak wšechny ty sny ztroskotaly.. nějak se to wšechno postrácelo.. rozemlelo... ve směsi střepů, třísek , kopanců.. slz.. potu ..krwe..ale pochopilo žhe swět už lepčí nebude.. žhe wšechno bude takowé jaké je... nechtělo už se díwat černě.. chtělo si užíwat barew.. paletě barew.. kterou jako malíř.. uměl použíwat..nasadil zelené brejlky... a swět už nebyl tak naiwní.. jako w ružowých..a ni tak černý  jako  w tmawých..najednou byl.. takowý jaký byl.... sic zelený..ale přesto weselý.. wždyť zelená je taky pěkná.. najednou paleta.. byla taky o úpár temper barewnější.. archy.. se rozweselili...a wšechno je tak nějak hezč.. musí být.. i občas chytne svět trochu tmavšíí barvy.. zachwíli..je zase swětlký.. září.....dnes už je to opět  "dítě" ale snad o něco moudřejší.. ...
.. možná dříw to "dítě co si hrálo na dospělé".. chtělo jen swět widět černě.. rostlo... dostáwalo se do jiného svwěta.. swěta dospělejších.. možná se mu ta černá líbila.. chtěl ji wlastnit.. milowat.. wěřil ji.. nacházel se w ní.. ale ubíhal mus polu s ní.. swět pod rukama.. oklepal se wstal.. a poznal.. žeh to nebylo to spráwné...