wíš... tenkrát byla. jináá doba .. prý...jenže nic se nezměnilo....  dveře zůstali otevřený.. možná aby se lépe dýchalo... ale já nechápala.. proč wšichni odchází... .. wíš.. nejdnou nebyli.. rozplynuli.. se.. jak bubliny.. w tom našem swětě.. možná trochu umazanější.. joo. to my jsme jim tmawili twáře... na růžowo.. aby se usmíwali.. jenže nic nepomohlo.. možná jsme si spletli štětce.. jenže ani ruce by nepomohli. bylo moooc pozdě...joo. tenkrát jsem nechápala.. proč wšichni odcházejí.... postawil ses přede mě a řekl.. žhe čas utíká rychle.. a nikdoo ho nezastawí... nerozuměla jsem twým slowům... možná mi pláč zatemnil mozek... možná jsem ani nechtěla rozumět..jenže.. teď už to cháápu... najednou tomu wšemu mooc rozumím..až mooc. jak bych ani nechtěla... najednou.. jsem ta - co odchází....tentokrát si na mě budou ukazowat.oni... joo. ti se srdcem na dlani.. a barewně swítícíma očima.. jenže já to nebudu.... najednou budu odcházet....budu na té druhéé straně.. na tom jiným konci.. na tom kterej nikdy neměl být konečnej.. jneže přiblížil se až moc rychle.. utáhl uzdu... nejde dýchat a usmíwat se.. protože najednou není důwod koukat se na oblohu plnou hwězd s otewřenýma očima....(ale wěř.. na wždy mi  ty hwězdy připomenou tebe... wás...každej má swou hězdu ..prýý...dostal si mě...:) jsou tak malý.. a tak důležitý...:) joo třpytí se... každá swým swětlem...a já ti wěřila...:) a wěřím... )
ale já jsem rádaaa. joo.. jsem ráda za ten konec.. i když u toho brečím... jenže člowěk se nemá wzdáwat ...když se pokouší wstáát... začít žít tím normálním žiwotem..( jooo.. chce se mi říct tím stereotypním, ale neřeknu, protože je jen  na nás jaký si ho uděláme... a já ho takowej nechci)...a v tom swým welkým kroku... wezmu štětce.. a zaplácám papír barwama.. pořádně weselýma a pestrýma barwama..a načmárám taky spoustu lidíí... aby se na mě koukaly ze stojanu... i když zrowna nebudu chtít wystrčit hlawu z peřiny (co praší barewný pírka štěstí,jooo to jsi taky twrdil :) ).... a nakreslím tam taky tebe.. a stromy.. a kytky... joo..a VIPina..( .připadá mi trochu smutný, že jsi neměli šanci zažít ten pocit,když tě drcne čumákem do dlaně. Nic za lásku nechce. Jen čeká. Trochu hloupý v dnešním světě, co...)... protože za tohle wšechno stojí žíttt.. a usmíwat... jen tak se usmíwat na swět protože je kráásnej a barewnej.. tak mooc barewnej..
jak ty lízátka co twoří duhu....(jooo.. už ti wěřím... a nejen duhu.. taky nadherně sladkej usměw :))
             Taaaaaaaaaakkže.. rozdáwejte líízatka(pořádně barewný).... objíímejte....a maluujte....
                                            ať je ten swět wysmátě barewnej