...co šrotuje city a studí... (jak moc studí!)... s napětím očekávám vaše "to bude dobrý..."(pocitovka)

Zoufalá snaha zahřát dlaně
o hrnek s čajem, ještě něco cítím!
Snad horkou vodu nalít na ně...
Víš, rána už mi nechutnají.
Hořce, kysele ani slaně.

(tohle jsi chtěla? To je to tvý bezpečí? Tak proč se třepeš?! Zajatcem svýho těla, už neuletíš.
Do nikam.
Do nikoho.
Ruce pryč!)

Zajatci doby, co šrotuje city
do balíčků přesně na míru.
Emoce dávno z ksichtu smyty.
Nechci se hádat! Odmítám
Tvý slova- prázdný, z papíru...

(chceš zoufale níž, že? V pase zlomený jsou hezký vzpomínky a barvy se scvrkly do půltónů. Do nikam. Do nikoho.)