Že už nesleduju tvoje oči?

Že už netaju pod tvým pohledem?

Že už se mi neklepou kolena s každým tvým slovem?

Že už se mi netřepe ruka, když zvoním u dveří?
Že už zapomínám, na ten pocit totální zmatené blaženosti?
Že už zasněně nehledím do zdi místo učení?

Že už…..