Mít rád a líbit se. Zamysleli jste se někdy nad tím, jaký je mezi tím vlastně rozdíl? Já ano. A po nějaké době jsem si nad tím vytvořila částečně i svůj vlastní názor.

Určitě to znáte. Ve škole, v kavárně, na diskotéce... Tam všude můžete náhodou potkat někoho, kdo vás na první pohled okouzlí svým vzhledem a nemůžete z něj spustit oči. Občas s tou osobou prohodíte nějaké to slovo a vám se bude zdát sympatický/á. Takto například sipředstavuji vztah líbit se. K tomuto člověku totiž nevážete žádné pevné citové pouto, ale připadá vám jako správný a celkem si s ním rozumíte.

Pokud však mluvíme o pojmu mít někoho rád, pak to můžeme rozvést až dodalekých citových končin, kdy je vám tato osoba blízká jako málokdo a vy k ní cítíte určitý vztah. Když někoho máte rádi, většinou vám nezáleží na jeho vzhledu, stylu oblečení a podobně. Naopak, tato osobnost vás okouzlila svou povahou a temperamentem. Může to být klidněta nejošklivější osoba na celém světě, avšak vy si s ní rozumíte, je milá a vůbec jste na sebe hodní. Nevadí vám, když s ní/m zůstanete v krupobití a

mrazivém větru na prázdné a špinavé zastávce čekajíc na lidmi přeplněný zpožděný autobus

. Cítíte společně s ní/m. Vážíte si jí/ho a obdivujete ji/ho. Dodává vám sílu

a energii k životu. Pokud někoho máte rádi, nikdy ho nesmíte opustit, protože nevíte, kdy se zase s někým takovým seznámíte.

Říká se, že od lásky je jenom krůček k nenávisti, ale upřímně zabýval se někdy někdo z vás nad tím, proč tomu tak je? Já se tím zabývám neustále... Nenávist a láska jsou jako sestry. Obě jsou vášnivé,intenzivní, obojí prožíváte naplno a obě dvě se objeví vždy něčekaně a většinou obě stejně nečekaně pohasnou.
Myslíte si, že nenávist plodí válku, zlobu a vraždy? Ale to dělá láska přeci také, protože kvůli lásce (ať už je to láska jakákoliv -mateřská, bratrská nebo životní) se rodí nenávist........... Láska bez nenávisti je to samé, jako kdybychom my neměli stín... Nenávist je temná stránka lásky nebo to vlastně může být naopak - láska se z pohledu nenávisti může jevit jako zbytečnost, ale bez lásky bychom tu třeba ani nemuseli být.........

Z toho vyplívá jediné: láska bez nenávisti a nenávist bez lásky nemůže existovat. Kdyby jeden cit zanikl, bylo by to jako mít stále den bez noci a odpočinku, nebo mít stále noc bez světla a slavičího zpěvu...Takhle bych to nikdy mít nechtěla a tak se musím smířit i se stinnými stránkami věci...

Nevěra - co si pod tímto slovem představit? Je všeobecně známo, že slovo nevěra v manželství opravdu rve uši, na druhou stranu kdyby mě teď měl kdo podvést, a podvedl mě, řeknu mu: "Tak si jdi, víš co mi můžeš..."Takže je mezi tou a tou nevěrou nějaký rozdíl? Ano, pokud to budeme brát takhle, je zde patrný, velmi podstatný rozdíl. Nutno podotknout,že u lidí promiskuitních je nevěra celkem tolerovaná, zatím co u lidí puritánských bychom slovo nevěra slyšeli jen výjimečně. Tudíž by sedalo říct, že nevěra je souzená dle charakteru, staří a stavu člověka atéž doby. Takže odpustíš nevěru? Jsi puritán? Nebo máš sklon k promiskuitě? Žárlíš? Kontroluješ SMS zprávy v mobilním telefonupartnera? Vidíš za partnerovými překvapivými skutky okamžitě nevěru?Jsi si jistá, že má manžel milenku, když si po pěti letech manželství koupí ponožky? Odpustíš nevěru, když budeš vědět, proč ti partner zahnul a za jakých okolností? ..........Pro někoho je například velmi polehčující okolnost alkohol, je to tak i pro tebe? "Spal jsem s ní jen proto, že jsem byl nalitej jak mraky" - je to pro tebe postačující omluva, nebo ti bude stačit, když ti řekne, že potřeboval vybočit ze zaběhnutého stereotypu? A co obhajoba typu: "Ale Terezko, vždyť víš, že miluji jenom tebe, úlet na jednu noc je pro mě určitej adrenalin." Tohle mi přijde naprosto směšné - typická omluva, se kterou se muž moc"nepáral". Ano, jsem žena, takže tady decentně obhajuji ženy, ale nevždycky jsou ony těmi obětmi. Moje jedna kamarádka byla milenkou i podváděnou partnerkou a v neposlední řadě taky tou, která podváděla. I ženy dokážou lhát a to nejen jemu, ale i sobě! Protože u žen je nevěra podložená alespoň kouskem citu, u mužů jde jen o holý sex. Čí nevěra je obhajitelnější? A proč se vlastně podvádíme? .......Proč v tak veliké míře?Proč jsi podvedla? A já? Bylo to snad jeho pracovním nasazením? Nebo šlo o sexuální nedorozumění? Bylo to snad opravdu jen vybočení ze stereotypu?A nebo snad něco úplně jiného? Stane se to znova? Podvede mě? Podveduho? Ne! Jak to můžu tak s jistotu říci? Manželství je vrcholem lásky, a nevěra podle mého vrcholem vášně. Lásku zničíš žárlivostí, avšak také vášní. Ale zničíš vášeň láskou? Přemýšleli jste nad tím někdy? Ne?Zkuste se nad tím zamyslet, jak silná by musela být ta láska. Boj mezi láskou a vášní je nedílnou součástí nevěry. Stejně tak jako lež,žárlivost. Nějak se v tom všem ztrácím, a jak už sem řekla, všechno záleží na okolnostech.......

Každý obraz nám předloží nějakou myšlenku. Myšlenku, která lpěla v mysli umělce, když své dílo vytvářel. Přes jeho horní končetiny se malířovo sdělení přeneslo na plátno a vznikl obraz, který má svou duši.Promlouvá k vám bez otevření úst a vy jej přesto slyšíte.
Stejně je tak tomu i s hudbou. Každý její tón znamená jedno písmeno z dlouhého souvětí - skladby. Když se člověka zeptáte, jakou hudbu poslouchá, odpovědí vám prozradí víc, než předpokládal.
Nejprve se vrátím do dávných dob, kdy naši zemi obývali neandrtálci(nevěřte tomu, že pocházíme ze stejného rodu). Téměř jediným prostředkem jejich sebevyjádření byly stupidní malby na stěnách jeskyní nebo na kamenech. Jejich "hudbu" tvořily jakési skřeky a kupodivu si rozumněli .
To znamená, že na té hudbě přeci jenom něco je. Však to znáte: pomalá znázorňuje klid, rychlá zase nebezpečí, vzrušení... Když vaše uši zasáhnou hluboké tóny, cítíte napětí (známý trik hollywoodských filmů)apod.
Dokázali byste žít bez hudby? Obešel by se dobrý film bez hudebního doprovodu? Dorozuměli by se Číňani bez různých tónů hlasu? Pochopil by Leonardo da Vinci lidskou anatomii bez svých kreseb? To jsou otázky, nakteré si většina z nás odpoví záporně. A u té poslední se zastavím.
Téměř každé slovo (popř. věta) se dá vyjádřit kresbou. Ovšem uznejte,že naopak každá kresba se nedá popsat slovy. Leonardo dokonale propojil umění vědy a vědu o umění, schopnosti levé i pravé hemisféry a stal se vzorem pro mnoho renesančních učenců i pro "mazaly" 21. století.
Je jisté, že předním dorozumívacím prostředkem navždy zůstanou slova.Koneckonců, vyvinutý jazyk je to, čím se člověk oddělil od ostatních živočichů. Máme právo být pyšni na svou jedinečnost. Člověk dokážen amalovat realistickou krajinu Mysu dobré naděje, taktéž složit skladbu připomínající zvuky vln na Mysu obíjejících skály. Jistě jste si povšimli, že naše inspirace vždy byla a bude matka příroda. Ne my, ale ona je to, co se pánu Bohu nejlépe povedlo. I světoví genetici se odpřírody stále mají co učit.
Radím vám: poslouchejte hudbu přírody, vnímejte její překrásné obrazy(které se lidé pořád snaží napodobovat) a buďte rádi, že žijete v době,kdy Země stále vlastní nedotčené kouty přírody a nemusíte si kupovat kyslík v igelitových sáčcích. Snažte se těmto věcem porozumět, protože nadpřirozený jazyk umění zůstane vždy úplně jiný, než ten lidský......

Život je jako všechno kolem, drží rovnováhu, kde je dobro, musí být i zlo. To platí i pro život - šťastné chvíle vyvažují i nešťastné situace. Jako by se k vám obrátilo štěstí zády. Nic vám nevychází.Připadáte si sami a opuštění, nic se vám nedaří. Stejně tak jako máte přátelé, máte i nějakého nepřítele, který zaútočí, když to nejmíň čekáte. V okamžiku, kdy by měl podržet, podkopne vám nohy. Nejvíc bolí zrada. Dáte někomu důvěru a on toho využije, aby vás pokořil. Jsou tochvíle, které vás poučí. Jste náhle moudřejší. A jste-li chytří, už seto nikdy neopakuje, ale kdo je neomylný?
Člověk má i chvíle, které by nejradši vymazal ze svého života. Zapomněl na ně a nikdy je nevytáhnul na světlo. Ale oni se vracejí jako výčitky svědomí a bodají jako tisíce jehel. "...Kdybych udělala tohle, nikdy by se to nestalo. Mohla jsem tomu zabránit. Je to moje vina..." Útočí bez ohlášení a bojují proti vám do posledního dechu. Je jen na vás, jestlise jim poddáte....
Nikdo přece neřekl, že život je jednoduchý jako peříčko. Člověk je jednou nahoře a podruhé dole. Nemůžete být nikdy pořád šťástní, nejdeto. Vždycky se najde nějaký ten žárlivec, který vám vaše štěstí zhatí.A ani nemůžete být stále nešťastní, to by neexistovala žádná spravedlnost. Vždy se najde někdo, kdo podá pomocnou ruku a pomůže vám.Je to přítel, važte si ho. Je jich velmi málo. Žijte tak, jako by byl každý den váš poslední. Využijte každého okamžiku tak, jak byste si přáli. Řekněte vše, co máte na srdci, mohlo by se stát, že až najdete odvahu to říci, nebude už komu, nebo bude příliš pozdě. Život jekrátký, tak ho nenechejte, ať si s vámi pohrává, ale pomožte si trochu sami. Někdy stačí jen chtít........