Melancholie

15.Leden 2007

Máš můj věčný a nesmrtelný obdiv paní.
Máš tu moc dávat život myšlenkám a plnit i ta nejtajnější přání.
Víš kdo jsem, ty víš co jsem vzkutku já paní.
Věčná lásko tak bělostná, leč oděná si černí.
Hvězdy zdobí šaty tvé a stále budou, alespoň dokud neshoří a nespadnou.
Kdežto i pak se zrodí opět nové, aby prosvítaly temnotou.
Malé zvíře uvnitř ukryté, živí se přížní tvou.
Je to ďáblík co vylézá a roste pokaždé, kdy se ukážeš nademnou.
Jeden usíná a čeká na svůj čas, jiný ožívá a těší se z tvých krás.
Jsem ten kdož čeká zas a zas, než spatřím tě a nevnímám ubíhající čas.
Tichou nocí zaznívá můj hlas, když šeptám ti svá přání bourám hráz.
Oproštěn id těla opouštím svět mas, s tvou září nad hlavou jde všecko snáz. napsal/a: Agathodaimon 11:23 Link


Komentáře

« Domů | Přidej komentář