Kdo nezažil, nepochopí, kdo zažil, nezapomene....teda aspoň doufám.... no a pro ty, co nemají tak dobrou paměť, píšu tyhle řádky, aby si občas vzpomněli, jaké to bylo...:-)))

16.Leden 2009

Unavené štěstí i na vola sedne.... | My diary

...aneb jak lůzr jako jsem já dal orgánu...

Zdá se to nemožné, ale je to tak. Teda ne zkoušku (na učení se na ni mám 9 dní, haha...), ale zápich a to hned napoprvé po 3 nocích učení.... no i když tu poslední jsem strávila vlastně u Kašky... Prostě tohle je můj největší životní úspěch... myslím, že teď už to půjde jen z kopce, ale aspoň na chvilku jsem se cítila jako inteligent.... škoda že už to nějak vyprchalo:-( (to bude asi tím, že jsem dnska vytáhla matroše na zkoušku:-)))

15.Leden 2009

Orgič je tady.... a mi je to buřt... | My diary

Vzhledem k tomu, že jsem si řekla, že tři dny učení stejně nijak nepomůžou, zvlášť po tom, co jsem celý semestr proflákala zejména v nejmenovaných zábavních podnicích... Takže včera jsem s Kašky radši počítala análu a shrnovala skripta do kostky... no a dneska, místo abych se ještě něco snažila dohnat (asi těžko, páč mozek si dneska zjevně vzal volno) koukám na vánoční díl Comebacku a jiné kravinky, jen abych si nemusela nějak připomínat orgánu.... jo a angličtinu jsem u zamindrákovaného maďarského filozofa taky neudělala, takže místo abych se dneska šla opít jak zákon káže budu sedět nad angličtinkou a poctivě budu zmenšovat formáty všech cvičení... hezké vyhlídky:-(

14.Leden 2009

Fucking_farmsracka.com | My diary

Neúprosně se blíží zkouškové.... čím je blíž, tím víc si nadávám, že jsem se měla začít učit dřív. A tím jsou mé snahy o nějaké to dohánění marnější.... poslední 2 večery jsem strávila s organickou chemií, abych byla ready na zítřeší big dvouhodinové rande s orgsračkou, alias zápichem. Tak nějak zjišťuju, že s námi po tu dobu, co jsme kalili probrali na přednáškách (tam nechodíme) a na seminářích (tam neposloucháme)celkem kurevsky dost věcí. A ačkoli jsem maturovala z chemie a ještě ke všemu na chemické průmce (kde ty zlaté časy jsou), má hlava není schopna pobrat názvosloví (nabo vám snad něco říká nějaký pyrazino pyrimidin? Krom toho, že je to nějaká sračka fakt nic), natož nějakou reaktivitu (už vidím jak se mě důchodci v lékárně ptají, jak reaguje acetofenon s Grinhardovým činidlem), která mi bude k... však vy víte, že?

No takhle to se mnou nějak vypadá. V hlavě prázdno až vymeteno a mamčino povzbudivé: Neboj, ty to zvládneš, jsi přece šikovná. Jasně, ale jak správně podotkla Bára, na tohle se hrálo tak do pátý třídy. Hm, takže mi má "šikovnost" (já osobně bych se sice spíš popsala slovy neschopná, blbá či gramlavá, což mi otevřeně přizná jen ségra - a to s chutí) je k víte čemu.

Takže sami jistě uznáte, že jsem takříkajíc v prdeli. Můj život je naprd a jestli tady nějakým omylem zůstanu (od čehož si moc neslibuju), tak mě po promoci odvezou ve svěrací kazajce.

Mějte se tedy líp než já (tak se má ale asi každej) a hlavně: NIKDY nechoďte na FaF!!!

08.Leden 2009

Jak na nový rok... | My diary

S drobným zpožděním vás tedy vítám v novém roce.... Nějak nebyl čas, znáte to - zkouškové se blíží, v hlavě prázdno až vymeteno, ze všech stran na vás padají kostlivci ze skříně, jako zápich z orgány, zkouška z morfy.... stejně jako loni si nadávám, že jsem se měla učit dřív... a stejně jako loni místo abych nad to sedla a jela celé dny v kuse, vymýšlím taktiky, jak se z toho vykecat, jak posunout termíny zkoušek na později (nejlépe na nikdy) a na jakou jinou školu se odporoučet v případě neúspěchu.

Tak teda hezky od začátku, nebo spíš teda od konce (roku). S rokem 2008 jsem se rozloučila tak, že si většinu věcí nepamatuje a nebýt Lukáše, nejspíš jsem nový rok přivítala na podlaze v kuchyni, kde jsem si ustlala...

Na nový rok jsem si samozřejmě nemohla ujít šanci zajezdit si (znáte to: jak na nový rok, tak po celý rok). No vyjíždka by to byla fajn, kdyby se koně po cestě domů nelekli ptáků (načež Míša prohlásila, že Růženě koupí do boxu klec s kanárkem) a Corfan (jinak vcelku flegmatický koník, který podle slov majitelky vlastně ani neumí vyhazovat) si pořádně vyhodil zadníma nohama a já jsem letěl na zem. Naštěstí to odnesly jen kolena, jedno sice pořád bolí, ale jelikož jsem si vyrazila ven bez přilby, měla jsem fakt mega štěstí, že se mi nic nestalo... Takže ten pád vlastně možná nebyl zas tak špatné znamení - měla jsme víc štěstí, než rozumu... a to by letos na farmačce fakt bodlo.

Po vánocích taky super cesta do HK se snad 150 kilovou krosnou... no málo špatný, navíc je tady kosa jak na Sibiři a všude leží plno sněhu.... tak uvažuju, jestli jsem náhodou omylem nedojela do nějakého Petrohradu...

Nový rok ve škole jsem rovněž zahájela se ctí a přehledem: z morfy jsem otypovala due bodov z pěti (fakt výkon), ale naštěstí zápich snad mám.... teda pokud se pani z ordinace z růžové zahrady (laborantka z morfy) nějak nepřepočítala.... Z orgiče jsem rovněž bodovala: 3,5 bodů z 10, za které bych ráda poděkovala Lucce, páč jsem vše do posledního puntiku opsala od ní.

Další perla anála... s první částí úlohy jsem byla hotova nejdřív a pak se mi 3x nějak podařilo zakalit vzorek (podezřívám své spolupracovníky, že mi do něj někdo hodil sperma) a tak jsem nafasovala nový a znova.... a pak mi ještě pán analytik zapoměl říct, že mám nějakou jinou sloučeninu, takže jsem si to ještě musela přepočítat... sice jsem za to nafasovala 4 bodiky, ale mám pocit, že mi je radši dal páč mu bylo jasné, že kdyby mi dal nulu tak mu ty protokoly omlátím o hlavu... a to bych fakt ale byla udělala...

Jako a dneska vrchol všeho - písemka se Sašenem, Kašky mega záchvat slíchu, jak viděla zadání tří otázek, o kterých nemáme ani šajn (jako ne že by ty ostatní byly lepší)... takže jsem smířená z tím, že krédo z konstitucí nějak nebude.... a že Sašena odvezou ve svěrací kazajce, až uvidí tý naše výmysly... haha...

Tak to vidíte, můj život stojí v tomto roce vcelku na prd.... no ale co nadělám, svůj farmačkovský úděl jsem si vybrala sama:-(

Rada pro všecky, co by chtělí jít na FaF: nedělejte to!

31.Prosinec 2008

Ende gute, alles gute... | My diary

A je tady zas konec roku.... omlouvám se, že jsem nepřinesla nějaký vtipný vánoční příběh, ale letos se u nás kupodiu nic zajímavého nestalo. Stromeček přežil, i přes to, že kolem něj neustále krouží kočka, kterou zaujaly ozdoby (pár jich už rozcupovala), nevyhořeli jsme, i když jsme tradičně místo umělých světýlek použili osvětlení obýváku svíčkama...

Na rodiné X-mas party u babičky se taky nic nedělo, akorát se Pavel rozešel s mojí nejmladší sestřenicí Nikolou, moje starší sestřenka se po telefonu hádala se svým Davidem a ségra se po telefonu rozcházela a usmiřovala s Petrem.... jo takhle vypadá naše rodinná idyla...

Jinak svátky jsou stejně naprd, páč mi blížící se konec roku připoíná, že bych se přece jen měla začít učit... no sorry, ale i když v tom sedím vždycky skoro půlden (ten druhý mi zaberou koně, hygiena a plenění lednice), umím zatím velké kulové...

Třeba dneska jsem se probudila s takovou bolestí hlavy, že jsem nebyla schopna se učit.... vzhledem k tomu, že jsem včera nepožila ani apku alkoholu se sama sebe ptám, jak mi ksakru bude zítra.... vzhledem k tomu, že už mi za chvilku bude dělat společnost Tonda River a Honza Becher a jsem jediná, kdo se z naší silvestrovské sešlosti s nima kamarádi... můj mezimozeček bude mít zítra co dělat.

No ale dost mých trapných keců - do nového roku vám přeju, aby se vám splnilo vše, po čem toužíte, těm z FaF šťastnou ruku při tahání otázek a hlavně náhlé akutní nemoci vybraných zkoušejících v ten správný čas... no a všem ať se prostě máte tak dobře jako letos a jestli t bude možné, tak ještě líp....

11.Prosinec 2008

Po letech návštěva pivnice aneb příběhy o hovnech (a to doslova) | My diary

Po dlouhé době jsem navštívila pivnici.... Loni jsme tam byla skoro pořád, takže si pani na mě stihla vypěstovat pěknou averzičku, zvlášť po tom, co jsme jí ukradli půlku skleniček a ještě jsme jí polili snad polovinu ubrusů... No a dneska jsem se po dlouhé době vrátila na místo činu.

S Adél a Ninou jsme vyšli na pivko, později se k nám připojila Bára, která pila chudinka jen džus, páč má bobiš nějakou alergii (myslím, že je vcelku jasné, že se jí tvoří nadbytek IgE kvůli naší zasrané škole, teda aspoň já na ten ústav fakt už asi alergická jsem), a taky Janča a nakonec došla Kašky v doprovodu imunitních protičů a neustále řešila nějaký titr, o kterém nikdo netušíme, co vlastně je.

Kecaly jsme jako vždy o všem - figurovaly vulgární prsa naší nechutné Hvězdářky (včera na mě na orgiči čuměla, jak kdybych spadla z Marsu nebo co), ódy na školu (to myslím ironicky) a na přetřes se dostali i aši domácí mazlíčci. Vzpoměla jsem na našeho papouška Jacquese (tak ho pojmenovala mamka, páč miluje francouzštinu), kterého jsme se ségrou označovaly prostě Žako (to zní taky francouzsky, ne?), na Čendu (to byl džungarký křeček, kterého měl snad každej, když byl malej), který měl super velké akvárko, teda spíš terárko, páč slovo akvárko je zjevně odvozeno od slova aqua, což je voda  a domnívám se, že křečci ve vodě fakt nežijou.... no ale to je jedno, prostě měl nějaký svůj prostor, kde měl dřevěný bejvák.... no a jednou jsme čendu dost dlouho neviděli, tak ségra zaklepala bejvákem... no a vypadl ztuhlej Čenda... humus, co?

No a Adéla měla bílou andulku, která se jmenovala Sněhulka a té se lepily hovínka na zadek (to cituju přesně Adélin výrok), takže pak jí vysely v takovém sloupečku, až teda skoro přepadávala z bidýlka na druhu stranu, tak jí to Adél musela odcvrnkávat.... no a ta taky umřela.

Když už jsme u těch zvířat, měly jsme jich už doma dost: Žaka, želvy Boba a Skippy (jo, je to podle toho klokana, ale v té době to fakt frčelo), křečka Čendu, kterého ségra musela vyklepat z domečku, morčata Rozárku a Kulíška, kteří zemřeli na vnitřní parazity, papouška Pepu, který byl dřív od sestřenky, ale byl z toho tak traumatizován, že pak byl u nás na léčení, potkana Kurta (ten byl jen a jen můj), který sežral kus ručníku, který jsme mu přehodila na silvestra na klec, andulku Filípka, kterého jsme hlídali dědovi a který po dobu mého týdeního pečování natáhl brka. Dále to byli kapři Pepa I až VIII, králík, kterému jsme říkala Worchester (ségra ho pojmenovala Zajda, ale to mi přišlo fakt uvalené, nahodilé a trapné, takže jsem ho přejmenovala), který musel po týdnu pryč, páč se z nás nikdo nemohl vyspat a navíc dělal strašný bordel. mezitím se u nás vystřídalo nesčetně koťat od ségry z nadace, nutno dodat, že můj oblíbený Toxoplazmosa (alias Toxoplazmič) a jeho sourozenci museli být utraceni. Z těch, co jsou dosud mezi námi je to Tinka, náš milovaný kokr, teda spíš něž pes člen rodiny, která pro kus žvance udělá cokoli, Nela, naše slepá kočka, Tweety, kanárek po autonehodě, kterého kdosi našel na ulici a donesl do nadace a ségra se ho ujala a každý mu prorokoval maximálně měsíc života a hlavně dvě morčata  - Bublina (alias matrona, páč je tlustá a líná) a Hrozinka, která se všeho bojí. Kvůli nim jsem začla psát vlastně tenhle odstavec, páč v našem bytě asi napáchali nejvíce škody (když teda nepočítám koberce, které zničila Tinka když jí chytla sračka). V pokoji nám rozhryzaly prodlužovačky a veškeré dráty od lampiček, takže když ségra jednou rožnula (pro čecháčky: rozsvítila světlo), vyhodila pojistky v celém baráku  a pak musela sedět doma po tmě až do doby, kdy přišla z práce mamka, protože nevěděla, kde jsou pojistky, baterku doma navedeme a nemohla najít sirky, aby zapálila svíčky. Posledně mamce vlezky do báglu, ve kterém nosí věci na cvičení, takže když vytáhla legíny a karimatku posetou bobkama, málem jí ranila mrtvice...

No, to je asi vše, co jsem vám chtěla napsat. Možná ještě připomenu Ferdu, Bářina křečka, který se ztratil a zž se nikdy neobjevil, takže asi vysublimoval. No a to je asi vše. jestli jste dočetli až sem, díky za výdrž, mám hold dneska tvořivou náladu.

PS. Od dnešního dne opět máme plakátek na dveřích... a ne jen tak ledajaký.... takže až půjdete po třetím patře na A1, myslím, že nás neminete...

10.Prosinec 2008

Děje se prd... | My diary

Tak jsme se zas po nějaké době rozhodla, že vám něco napíšu.... jako řeknu vám to na rovinu - v mém okolí se v poslední době fakt prd děje. Všichni začínaj vyšilovat, že se blíží zkouškové, řeší se předtermíny na morfu (fuj! ani omylem), šprti už jsou na to celí nadržení. A já? Nic. Celý víkend jsem strávila se ségrou nad znovuobjevenou hrou Tehe Sims, takže je vám asi jasné, jak jsem na tom s učenim....

V neděli jsem valila by vlak zpátky do HK, na nádru jsme potkala Adama, takže aspoň jsem necestovala sama... Jako vždy všude plno lidí, samý úchyláci s místenkama, takže nakonec jsme to zakotvili v uličce. Po chvíli se mě Adam zeptal, jestli bych si nedala pivo.... jako málem mě omylo při pomyšlení cesty do jídelňáku na druhé straně vlaku.... no ale tentokrát jsem Adama trošku podcenila - z batohu vytáhl dva heinekeny... sice na nás všici koukali jak na exoty, ale co...

Jinak i tady to stojí za prd.... furt jakési laborky s Doris (nudaaaa...) a s Jarmilou (vopruz jak hovado), kdykoli jdem do školy, stojí před vchodem takoví ti zahraniční studenti (samí arabáci nechutní) a kouří a vyřvávaj... Co to je jako za spravedlnost.... Dokážu si ředstavit jejich labiny.... přijde Jarmila, ukáže chladič a řekne: Condensor. A všichni zopakujou. A jdou na další cígo... jinak to fakt nevidim.

Jo a dneska (aby toho včera nebylo dost) další praktika - fyziola a něco s krví.... naštěstí po nás nechtěli, aby jsme do sebe nějak píchali (dělá se nějaký test na krvácení a tose člověk píchne do ucha a přikládá si tam co půl minuty filtrák.... no a do pěti minut by to mělo přestat - ježiš není to humus?), akorát jsme nfasovali nějaké komůrky plesnivé a počítali jsme erytrocyty a leukocyty a měli jsme poznat, zda je to chlap nebo bába... no nám vyšel nečekaně nějakej hermafrodit...

No a to je fakt vše.... vím e to bylo dost slabé, ale příšte se snad polepšim:-)))

01.Prosinec 2008

Jak jsem málem zabila Sestru... | My diary

Tentokrát výjimečně nemyslím Barboru (tedy mou sestru), ale Sesinu, vlastním jménem Sestra (a neptejte se mě čí... to se musíte zeptat jí, páč já to netušim)...

Nevím kde se ve mě vzal debilní nápad jet na koně ráno místo odpoledne.... takže vstáváníčko v půl 7 a hurá na kole do Roudničky (napadlo mě totiž, že jako pojdu na koně a pak na přednášku na Sašu).... No prostě všecko jsme si hezky rozplánovala, jak rychle udělám boxy, provětrám Sesu venku a ještě mi zbyde čas na sahibka.... prdlajs...

Čistim kobylu a ona nechce dát zadní nohu, tak ji vyvedu ven, zjistit, jestli nekulhá.... a na noze šrám jak kráva. Honem vzpomínání na t, jak něco takového ošetřit.... jasan: mýt, obstřihnout a zadesinfikovat...prostě brnkačka....ovšem to by to nesměla být Sesina... Jakmile jsem í na nohu sáhla, nahodila mega hysterický záchvat.... nějakým zázrakem se mi podařio ránu umýt a vyhnout se mezitím jejím kopytům... v tu chvíli jsme děkovala Klřině prozíravosti, že nenechala Sesu okovat... Super, s notnou dávkou fantazie hotovo. Se stříháním to bylo chvíli v klidu (Sesa se spokojila s tím, že si opřela hlavu o můj zadek a varovně na mě skřípala zubama)... jenže Sese nevydrží žádná zábava příliš dlouho, tak začala před kovem v mé ruce uhýbat.... navíc ty nůžky byly dosti šuré, takže jsem s nima musela stříhat tak, že jsem stála kobyle přímo u zadku.... jen jsem čekala, až přiletí pecka... to si ovšem Sesa šetřila jako třešničku na dortu...

Na zalití místa desinfekcí nic není....ovšem pokud vám to místo neuhýbá a  co víc - nekope po vás. Už to skoro bylo a najednou - škub - a kobyla v prdeli. Takže hodička po poli, naštěstí to Ses po chvíli omrzelo, takže se nechala chytit a odvést zpět... Druhý pokus jsem vzdala po tom, co kolem mě prosvištělo kopyto... tak jsme kobylu hodila do výběhu a šla jsme se věnovat dalším povinostem...

Když jsem byla hotova, šla jsem pro Sesu, abych jí odvedla do jejího výběhu.... té mrše se vůbec nechtělo, takže jsem jí honila jak debil po výběhu, bláto málem po kolena... Nakonec teda že půjde... No a když jsem jí dovedla do jejího, kobyla se ve vrátkách otočila... a zas byla v prdeli... cestou přibrala železnou konvici, převrátila kolečko... Nezmohla jsem se na víc než že jsem za ní křičela: Tak se třeba zab ty krávo, mi už je to jedno...

Jediné se Sese nedá upřít... jakákoli činnost ji po chvíli omrzí.... naštěstí.... jinak bych tam lítala asi do teď...

27.Listopad 2008

Achtung... kontrola bordelroomů, Sašen, Kotvald a kol. | My diary

Právě jsme si vzpoměla, že jsem vám nenapsala o kontrole pokojů u nás na koleji... Už týden nás na dveřích straší papír, že bude prováděna kontrola našich bordelhousů, že máme vynést odpadky (btw dobrej nápad, už to skoro přetékalo), uklidit a vytřít... na nějaký úklid jim kašlu, vše jsem naházela od skříně, vyměnila jsme nechutné kolejní povlečení, pod kterým jsem spala asi dvě noci a které bylo celé od krve, páč mi tekla krev z nosu... Vzhledem k tomu, že už se nám začínaly lepit boty k zemi, půjčila jsem mop od Báry, který ji tady dopravila její maminka (moje maminka mi žádný mop nedala - myslím, že mě zná dost dobře a ví, že úklid mi nic moc neříká) a vytřela jsem... Efekt celkem žádnej, akorát už se nelepím...

Ke kontrole taky patří schovávání spotřebičů, takže jsem se dneska musela obejít bez ranního čaje (a páč jsme byla po kalbě tak jsme ho zatraceně potřebovala), ještě včera v noci jsem ožralá strkala konvici do skříně... teda silně pochybuju, žetady někdo byl... spíš si myslim, že nás ti hovaďáci z ubytovačky chtěli donutit, ať si jednou za rok vytřem, vyměníme povléčo a hlavně nahlásíme všecky spotřebiče...

Celej dnešní den byl naprd.... vstávání po opici čím dál tim větší problem, natož pak hrát volejbal a hlavně ve 2 naklusat do big posluchárny,která už je půl hoďky před začátkem plná šprtů, kteří se samozřejmě naserou na naše plejsy vzadu, páč maj strašnej strach z Deana, že se jich na něco zeptá a oni to nebudou vědět a pak se z toho budou muset jít oběsit... Naštětí na nás zbyla taková ta poslední řada, kde jsou nechutné školní židličky, ze kterých bolí zadek (vím žesi asi říkáte, jak mě s mojí velkou prdelí může bolet zadek, ale fakt mě na té židli tlačí sedací kosti..... co má pak říkat taková Marta???). Tak jsme tam zakotvily, Kašky samozřejmě zaspala a bála se tam přijít pozdě, že jí Saša zaživa sežere, tak radši přišla až na další hovaďárnu. Sašu jsem teda ještě byla schopna přežít, od spánku mě dělilo jen to, že jsem si dělala zápisky, které jsem tak naškrábala, že je po sobě asi nepřečtu, takže v konečné fázi to má efekt, jako bych si na tu dobu hodila šlofíčka...

Takže Sašen přežit, další co nás měl vypadal jak jeden z těch buznů, co zpívaj holky z naší školky, jo už vím, Petr Kotvald... nebo tak nějak.... O tom, co mluvil, jsem nikdy neslyšela a to jsem měla loni snahu chodit aspoň na přednášky z orgány... Nějaké spektra, triplety, dublety..... po dvou řádcích jsem svůj zápis zabalila  avěnovala jsem se našim oblíbeným činnostem: koukání lidem na líbko, pomlouváním šprtů, nadáváním na šprty, vyřváváním... No, myslím že šprti na téhle škole mě asi hodně milujou.... no a nejen šprti...

Do konce  jsem vydržela jen proto, že jsem zas vymyslela, že jak dědek odvykládá svoje s NemámMrdáníRád spektra (co jiného si představíte pod zkratkou NMR?), že odhodí buzna svetřík a zazpívá nám Mumuland.... no zas teorie jak hovado... tady vidíte, co se mnou dělá chození na přednášky...

Mobil v hajzlu a jiné aktualitky týdne... | My diary

Včera byla středa (jako nemyslím, že jste nějak mega blbí, berte to tak, že to jako konstatuju...)... a jak ví i malé dítě: středa, je ho tam třeba... a tím nemyslím sex, ale alkáč...

Takže jako každou středu jsme uspořádaly seanci u pivky. Klasika: drbáníčko, chlastáníčko, pomlouvání šprtů... no jako každý týden. na chvíli jsme taky poseděly s naším spolužákem Jimákem (až nyní mě udivuje, že jsem se o něm ještě nikdy nezmínila - studuje farmačku už asi 150 let a je s náma v druháku...), ten donesl nějakou slívku... no jasan že jsem si dala (byla bych to já, kdybych odmítla alkohol?), pak ještě Ivetin calvados... k tomu zpíváníčko, vyřvávání...

Ani nevim jak, ale přesunuly jsme se na Saunu... tam jsme potkaly pana Lenča (měl nás loni chudák jednou na botánu, nepochopil můj džouk s ypsilonem a málom ho z toho kleplo), ale já jsem nevěřila, že je to on a vsadila jsem se o panáky, no zas jsme to projela... I když, za to jak Janča napochodovala před něj a řekla: Seš Lenčo? ty panáky asi fakt stály...

Bára na tom byla hůř - konečně se dostávám k titulku- Báře spadl mobil do záchoda.... Jako vím že je to strašné, mobil nefunguje, Bára je smutná, ale mě to fakt pobavilo... Ne že bych byla nějak škodolibá, to ne, ale kolika lidem spadl fakt mobil do hajzlu:-)

Tak teda na závěr: Baru, doufám že mobil bude v cajku...

Jo a ještě, pane Lenčo, nostelaskavě na čele napsané jméno, ať zas neprojedu nějaké panáčky...




Starší články >