Já a můj přítel jsme se rozhodli pořídit si zvířátko.
Jelikož jsem už jedno zvířátko vychovala a strašně strašně moc se mi po něm stýská, chtěla bych nějaké se kterým se budu moci mazlíkovat, chovat ho a  něco ho i naučit.

Před sedmi lety si moje sestřička pořídila koťátko. Kromě mě si všichni myslí že ho dostala z práce ke svému svátku. Ale já vím jak to doopravdy bylo. Ale neprozradím .
Byli jsme tenkrát na dovolené a moje sestra čerstvě nastoupila po vyučení do práce a zůstala sama doma.
Uprostřed týdne napsala mamině sms, že máme doma kočičku. Mamina začala řádit, že kočka půjde k popelnici. Já jí na to odvětila že pokud půjde kočička, půjde mamina hned za ní.
Po příjezdu se stal kocourek miláčkem celé rodiny a po 14 dnech si mamina stěžovala že nespí s ní ale semnou v posteli.
Nejraději jsem měla chvilky, kdy jsme společně usínaly v posteli, on byl stočený v klubíčku, tlapky v mých dlaních, hlavu pod bradou a z každé strany mi strčely jeho ouška a jeho vrnění mě uspávalo . prostě nádhera.

Jenže časy plynuly a já poznala svého nynějšího přítele. Ten je však na kočičky alergický a proto moje děťátko, které jsem vychovala a náležitě rozmazlila nemohlo jít s námi do společného bytu a zůstalo u mamky doma. Alespoň se necítí sama, protože i moje sestra, podotýkám že ta si kočičku jen pořídila, ale vůbec se o ní nestarala, je pořád v čudu a navíc se bude v srpnu vdávat.

Postupem času mi v bytě, kde s přítelem bydlíme, začalo něco chybět. Uvítání mého miláčka . Můj přítel sice pořád říká že mazlit a starat se můžu o něj, ale zvířátko je prostě zvířátko a to člověk nenahradí. Moje babička mi vždycky vyprávěla, jak mě Mekisan ( jméno kocourka ) čekal vždy u dveří když jsem měla přijít domu, a že jedině mě takhle vítal. Prdelka moje zlatá. Nakonec to přítel nevydržel a pronesl osudnou větu, pořídíme si taky zvířátko. Mekisan to bohužel být nemůže, protože je přítel alergický na kočky, ale třeba takový osmák, nebo potkánek . Od té doby to jde vše ráz naráz.

Mám doma asi 8 návrhů na klec pro tu prdelku, nakoupený základní věci pro přežití a jen čekám až si pro ní budeme moci přijít. A pro koho? No přeci pro naši potkaní slečnu Áju. Momentálně se jí ještě říká Britania nebo BlackBerry, ostatně podívejte sami jak ty bumbrlíčci teď vypadají...

Bude těžké se rozhodnou, která prdelka nakonec zaplní domeček, který pro ní chystám, a která sice ne úplně ale alespoň trochu zaplní černou díru stesku po mém prvním miláčkovi.

K mamině pravidelně dojíždím na návštěvy, jak za mamkou tak za Mekisánkem. Mamka sice hned na začátku uvedla, že krysu hlídat nebude, ale dítě klidně pohlídá. Soory mami, ale dítě ve zverimexu nebo obchodě nekoupim a navíc je to závazek na celý život, na který zatím nechci ani pomyslet. Prostě mám na dítě ještě dostatek času, i když už vidím jak by si chtěla být babičkou .

Ve čtvrtek se jdeme na ty miláčky podívat a už teď vím, jak smutně od nich budu odcházet, protože se už teď nemůžu dočkat chvíle kdy si tu krásku přineseme domů a ona se stane členem "rodiny" a naprosto nás pohltí svou povahou a charizma .

ÁJO MOC SE NA TEBE TĚŠÍME A NEMŮŽEME SE DOČKAT AŽ U NÁS BUDEŠ