Fellas mám dost... Proč mám po večerech tak z******* nálady? To mám z tý písničky, kterou tu poslouchám pořád dokola. A ještě ségra mi tu do toho depkuje. Není možný jako, proč já mám pořád někoho utěšovat, když samotné mi není dvakrát nejlíp... Já prostě jsem šťastná a veselá, ale večer se to upe změní... A já nevím čím to je, proč nemůžu být šťastná naplno? Navenek se tak jevím, ale uvnitř je to jinak. A proč, to nevím. Nebo možná vím...  Vlastně, já to vážně vím. Vím to, tak co tu řeším, omfg? Jsem fakt pako... A teď jsem se rozhodla, já se nebudu trápit. Proč bych to dělala? Vždyť se říká Žijeme jen jednou, tak si užívejme každý den jako by byl náš poslední. Proč se tím neřídím? Proč mi to nejde? Měla bych se sebou něco začít dělat. Jsem "zvláštní". Pustím si BIO od LP a hned mě bude líp... Se tady s tím nebudu s***! Beztak k těm mým depkám přispívá ta ****, kterou máme na jeden nejmenovaný předmět. Ale teď ji nebudu hrotit. Ona za to nestojí vůbec kráva. Bože jak já ji nenávidím!!!! Tak peace, love and.... (dál to snad znáte, viz minulý článek )