Ally.2

    K tomu to zamyšlení mě vlastně dovedl můj bývalý přítel. Dostal mě fatální myšlenkou, že každý z nás by se měl ovládat a to v jakékoliv situaci. Po tom co mi toto řekl, mi došlo že bych v životě nemohla být tím svobodným a života užívajícím člověkem, kterého skoro všichni znáte. Nemohla bych se sebrat a jet tam kam chci, nebyla bych šťastná a nesmála bych se na Vás tak jako se směji. Netancovala bych, když slyším v radiu písníčku , která vyzařuje moji radost a štěstí, to jaká jsem. Došlo mi že mi to říka člověk, který v podstatě netušil co má doma za poklad. Došlo mi, že to bylo jako by někdo ptáčkovi přistřihl křídla jen proto jak na vás lidé budou koukat.
Jsem mnohem svobodnější, ale proč je mi jedno co si kdo myslí ale kdy je mi to jedno. Tehdy pokud jsem šťastná a dělám šílené věci, které mě naplňují energií, kterou tak ráda lidém dávam. Proč bych měla své já šněrovat do uplého korzetu, který je v módě a nedělá faldíky? Abych se líbila všem? Ne! Děkuji to já nechci! Chci žít a smát se tak jak chci a kdy chci s tím kým chci a dávat lidem tu moji dobrou náladu. Proč? Když se na vás někdo usmějë nepotěší vás to? Nezahřeje? Mě to dodává radost a energii a chci ji dát dál.
  A proto ti komu se nelíbím, nehodlám se svazovat jen proto abych se vám líbila , chci se líbit těm kteří mě mají rádi takovou jaká jsem.A já jsem svá!!!!