Ally.2

  Dnes jsem potkala na ulici, svého kamaráda a ctitele, kterého jsem poznala na intru. Je to zajímavé potkat někoho, koho jste minimálně  4 roky neviděli a pomalu si myslíte, že ten člověk nežije a pokud ano, tak někde v cizině. Tak jsem potkala  Spika, byla to náhoda, ale milá. Po tomto malém šoku, jsme se dostali ke klasickým otázkám, jak se máš, co děláš a co proboha děláš v našem šíleném městě. Při odpovědi na otázku, jak se máš mi zatrnulo po odpovědi „jsem už skoro měsíc ženatý!“.Je pravda, že jsem stejně staří, ale ve 22 být ženatý? On? Pro mě zcela nepochopitelná věc. Další věc co mě dostala, byla ta že se ženit chtěl. Po tom co jsem se srovnala s tím, že mam ženatého kamaráda, který je stejně starý a probrali jsem co kdo dělá a kolik našich starých známých má děti. Jsem se dostala k úvaze, co je špatně. Co je špatně? Můj věk či to, že je jiná doba. Když se nad tím zamyslím, tak jsem i já byla dnes málem rok a půl vdaná. U té představy mi zatrnulo podruhé. Přeci jen já a vdaná? Na tuto představu je přeci jen u mě brzy. Třeba to v době když budu na vdávání, nebude svatba retro a bude se to pořád páchat.Tedy, pak se moje myšlenky dostali na jinou úroveň.Co naši rodiče? Naši rodiče byli v tomto věku už dávno vdaní/ženatí dokonce v očekávaní někoho z nás...
   Co je tedy špatně, my nebo naše uspěchaná doba? Kdo to ale rozhodne? My nebo naše slepá pravda či spravedlnost? Kdo je nás odsoudí k trestu svatby?Asi my