Ally.2

Carrye v Sexu ve městě řekla něco zajímavého“ Pro každého chlapa máme určitý počet slz.“

Přemýšlela jsem nad tím a říkala si, že to tak asi bude protože mám pořád slzy pro člověka, kterého jsem milovala možná miluji, ale nejsem si jistá. Možná to je stesk, smutek nebo vztek či žárlivost. Sama nevím co to je ale pořád mě to nějak bolí, trápí říkejte tomu jak chcete, ale je to tak i přesto, že se snažím zapomenout. A že se sakra snažím, dělám věci které chci zkusit, zažít a nemusím se nikomu ospravedlňovat a hlásit. Naposledy jsem byla s kamarádem střílet. Bylo to úžasné a dokonalá terapie, přišla jsem za ním s hroznou náladou, za kterou by mě mohli na místě popravit, ale po hodině střílení a zjištění, že střílím jako levák ale pravá strana o moc nezaostává. Musím říct, že jsem na sebe byla hodně pyšná, podařilo se mi mě pomalu slepému člověku, který aby Vás poznal potřebuje brejličky popravit cigaretu. Pro někoho je to málo, ale pro mě důkaz, že i já mohu někoho odstřelit, dokonce mě to tak chytlo, že si to určitě ráda zopakuji.Nejen že to vřele doporučuji zkusit, ale adrenalin Vám dá solidně do těla,po cestě domů jsem se smála jak puberťačka a měla ze sebe pocit, že jsem sjetá. Teď sedím v práci a přemýšlím nad něčím co bych spáchala příště,je pravda že mam už adepta na „něco šíleného“, ale to si zatím nechám jako svoje tajemství. Kdo mě malinko zná ví, že ráda dělám nové věci, když mohu.A teď mohu zodpovídám jen a jen za sebe a kdo krom rodiny má o mě strach či mě ty nové šílené věci učí jsou přátelé, tak co život jde dál i když někdy hodně bolí.

P.S.: Na příští hodinu střelby jdu s fotkou místo terče ;)