konec nebo začátek? x///   12.Leden 2010


Konec nebo začátek? ..."žít či nežít.To je oč tu běží" .. žít x) .. at už smutně nebo štastně ale žít.Vždycky se najde někdo pro koho má cenu žít.Já někoho takového mám.Dodává mi štěstí,odvahu a je to on . je to důvod proč žiju.On ví ^^ ... Občas se nám nedaří.Občas se zdá všechno černý.život ale přeci není vždycky hezký a zpravedlivý a tak i my musíme občas porušit "pravidla" ... žít či nežít? jestli se na to ptáš je jen jedna jediná odpověd.žít.A dokud bude žít on budu žít i já.On .. co pro mě znamená?je to těžké vyjádřit slovy.Hodně těžk éale můžu se k tomu alespon trochu přiblížit.Takže .. co pro mě znamená.Znamená ro mě nedílnou součást mého života a mě samotné.Něco co mě drží při životě.Znamená pro mě víc než kdykoliv jiný.Patří mu moje srdce.I má mysl.Kdyby odešel tak odejde né jen část mě .. ale odejde s ním mé srdce,duše,prostě všechno...On je pro mě jako vzduch který dýchám.Jako sklo .. které používám každý večer abych si ulevila od problémů.Při každé kapce krve dopadají cí na zem si vzpomenu na něho.Na to jak ho miluji a proč nemůžu říznout hlouběji.Při každém pohledu do zářícího měsíce na obloze si vzpomenu na něj a na to jak krásné by bylo s ním právě být.řekla jsem si že už na blog svoje články nebudu ukazovat.že je jen nejlepší když nikdo nebude vědět o tom co cítím a co si myslím ale .. jen at se všichni dozví co jsem,jaká jsem a co cítím ... Už je mi to jedno kdo všechno tohle bude číst .. Jediné na čem mi záleží záleželo a záležet bude je to .. jestli je on štastný.. x) napsal/a: AnGel-Of-DeStrUcTion 00:52 | -_*myšlenky*_- Link komentáře (0)



noční prcházka...jen sen? x(   29.Prosinec 2009


Můj sen ... má touha ... můj chtíč .."Miluju tě"...řekni mi to!"miluju tě" prosím tak to řekni!...Dívka.Celkem mladá.Malá celá v černém.V mysli jen on a v srdci bolest.Byla zvyklá žít sama.Starat se o sebe sama a nikdy neslyšela od rodičů "máme tě rádi" ...Nikdy neslyšela ty dvě slova vycházející ze srdce.To "miluji tě"...Každý den brala do ruky střep a utěšoval tu bolest v sobě.Dusila v sobě veškerý smutek.Dusila v sobě své city k druhým.Byla tichá.Nikdo jí nevěnoval takovou pozornost jakou by chtěla.Chladné ráno.Venku tma.Celý den byla zalezlá ve tmavém koutě.Zabodávala ostří střepu do svého zápěstí.Všude kolem ní byla jen tma ... ticho ... a krev.Vztala ze země a šla se podívat na icQ..."Eh jestli ti to nebude vdit dnes v noci za tebou přijedu" ... to bylo první co uviděla.Byla...štastná.Milovala ho a konečně měla tu příležitost ho obějmout a říct mu že ho miluje.Celý zbytek dne seděla u okna a koukala ven.Tehdy byla tak štastná...Přemýšlela co udělá.Přemýšlela co řekne.Nastal večer a ona byla nervozní.Chodila v malém pokoji od dveří k oknu a zase zpět.Dokola si pořád šeptala co řekne.Tak to pokrčovalo do noci.Konečně tu byl ten čas kdy se s ním měl setkat.Nevzal si klíče,ani teplé oblečení.Jen střep do kapsy u kalhot a vyběhla ven.Běžela co nejrychleji mohla.Lehký ledový vánek omýval její tvář.Z nebe začaly padat jemné kapky deště.Běžela ... Když ho uviděla.Zstavila se  z hluboka nadechla.Pomalým krokem se dala směrem k němu.Po chvíli si jí všimnul i ten chlapec.Dívka se zastavila a jen na něho bezduše hleděla.Udělala krok k němu.On také.Další a další.Ob se rozeběhli.Skončily v obejmutí.Obímaly se dlouho.Potom se jí chlapec podíval do očí a řekl "miluješ mne?" ... dívka odpověděla velmi tiše."ano.."..chlpec se podíval kolem a potom zpět na ní."já .. tebe taky"..Dívka byla nejštastnější na světě..."pojd.Zpečetíme naší lásku navždy"..řekl chlapec a vedl jí k lesu.Dívka nechápala ale šla s ním.DOšli hluboko do tmavého lesa.Sedli si do trávy.A chlapec vytáhlu dva velké ostré střepy."zabij mě.já zabiji tebe" řekl tiše.Dívka nechápal proč.Bála se...Chlpec jí podal střep.Dívka ho vzala a přiložila na chlapcům krk.Chlapec udělal to samé dívce.Oba si hleděli do očí.Políbily se a v tu chvíli oba prudce švihli rukou.Oba umíraly štastní.Spolu.Poslední co viděly byli oči toho druhého..."ne...prosím...vrat se...žij..."..dívka se snažila křičet ale už neměla sílu.Kždou vteřinou slábla a slábla.Zavřela oči a myslela na ten polibek.Uklidnila se a byla zase štastná.."navždy spolu" byli poslední slova chlapce..."VZTÁVEJ!"...Dívk otevřela oči.Byl ve svém pokoji.Hleděl do bílá zdi.Vedle ní stála matka která se ji snažila vzbudit."kde to jsem? kde je ondra?!" Prudce vztala z postele a zmateně se rozhlížela po pokoji."něco se ti zdálo" odpověděla matka a šla prič.Dívk ještě chvíli zmateně stála.Byl to jen sen.To co se stalo byl jen její sen... napsal/a: AnGel-Of-DeStrUcTion 16:36 | -_*myšlenky*_- Link komentáře (0)



jen pro něho...miluju tě zlato ^-^  


Ondrášek,aneb co všechno jsme si prožily..Všechno to začalo už před nějakou dobou.Seznámila jsem se s ním přes kluka kterého jsme oba milovali.Toma.Náhoda tomu dala a my si začali psát.Tenkrát jsem ještě byla emo.Psali jsme si hrozně dlouho.Já se mu svěřila s takřka celm svým životem aprotože jsem mu už od začátku důvěřovala.Nevím proč nevím čím si získal mou důvěru ale je to tak.Stali se z nás za tu dobu velmi dobří přátelé x).Už od pár dnů psaní jsem ho brala jako staršího brášku kterého jsem měla den ode dne radši ... V tu dobu ještě chodil s tomem.Jenže potom se stalo to co jsem nikdy nechtěla. x( ... rozešli se a já mám pořád pocit že je to moje vinna že se rozešli.Hrozně mě to tenkrát vzalo a mrzelo protože oni dva se měli vážně rádi.Na obou mi v tu dobu hrozně záleželo a tak jsem nechtěla aby si cokoliv udělaly.Snažila jse mse co nejvíc o to aby byla štastní i když to prostě nejde.Byly jsme od sebe hrozně daleko.Potom přestal Tom chodit na icq...byl tam jen párkrát do měsíce.A tak jsem se více soustředila na ondrášku.Začala jsem si s ním hodně psát.Každý den jsem do nocí vyčkávala na icq jestli příjde.Proč?...asi protože když jsem si s ním psala byla to pro mě úleva.On tu pro mě vždy byl a pomohl mi.Ale jednou...Jednou jsem ho hrozně zklamala.Do dnes toho lituji že jsem ho tak podrazila.Víte jak?...Měla jsem ho už dost ráda a tak jsem mu řekla že kdyby si chtěl cokoliv udělat musí mi to říct než to udělá.On mi slíbil že tedy ano a chtěl abych mu to také slíbila.Já mu to slíbila ale už jsem to nedodržela.x( ... byla jsem na dně.Chtěla jsem to zkončit.Jenže jsem tím jeho nechtěla zatěžovat.A tak jsem mu řekla že se stěhujeme.Někam kde není signál na net ani na telefon.Jenže když jsem tu chtěla udělt našel mě bratr.Přivedl zpět domu.Tenkrát jsem ondráška hrozně zklamala x( .. do ted toho hrozně lituju.Kdybych mohla vezmu to zpátky ale čas ovládat neumím x( ... nějak jsme se přesto přenesly a zčaly se spolu zase bavit.A tehdy,...tehdy jsem si uvědomila co k němu vlastně cítím.že to není přátelstvý.že to není nějaká sourozenecká láska.Ale čistá láska vycházející z mého srdce.Uvědomila jsem si že ho miluju ... ale nedokázala jsem mu to říct. Hrozně mě to trápilo.Pořád jsem myslela jen na něho a nikoho jiného.Nedokázala jsem se na nic soustředit než jen kouká do monitoru počítače.Pořád jsem hleděla na icq na jeho kontakt.čekala jsem jestli příjde.Až jednou ke mě přišla kamarádka.Měla jsem depresi jaké mívám celkem často.Chtěla mi pomoct a tak mi namýchala cosi do skleničky.Alkohol.Já to vypila a chtěla další.další a další.Nakonec jsem se opila.Což se nemělo stát.Na icq přišel ondrášek a já na něho vyhrkla že ho miluju...to se nemělo stát.Byla jsem už dávno smířená s tím že mu to nikdy neřeknu.že to v sobě budu dusit.Ale já mu to řekla...Tkže už věděl pravdu a to mě trápylo ještě víc.Nicméně po té události pro mě začal znamenat ještě víc.Zčala jsem ho brát jako nedílnou součást mého života.Součást mě samotné.Když nebyl na icq nedokázala jsem mít dobrou náladu.Tehdy...od té doby mám jen jediný sen.Setkat se s ním...moci ho obejmout.-chtěla bych i něco víc ale já lidi do ničeho nenutím-...Ondrášek mě změnil.Musím říct ale že k lepšímu.Naučil mě se vypořádat s problémy.Naučil mě žít.Naučil mě milovat.Ani nevím jak se mu to povedlo x) ... asi to bylo nevědomky ale pomohl mi víc než kdokoliv jiný.Ukázal mi nový styl goth.A já pochopila že ten styl mi sedí.Ne emo nebo hip-hop le gothic.Každou noc sedávám u okna.Dívám se z okna do tmy.Nemůžu spát.Myslím na něho.Myslím na to jaké by to bylo kdyby ke mě cítil to co já k němu.Myslím na to jaké by bylo ho moci obejmout.Myslím na to jaký by byl život bez něho-hrozivý,smrtelný,- bez něho už bych nebyla.Po dlouhých letech jsem nšl můj smysl života a důvod proč žiju.Je to on. I když mě nemiluje tak přesto ... u mě si v srdíčku najde místo vždycky.žiju jenom pro něho. Tak je to i dnes.Sedí u okna a dívám se do tmy.řemýšlím o něm.A tohle co píšu...tohle je to co jsem ze sebe chtěla už tak dlouho dostat.Tohle je to co doopravdy cítím a co cítit budu. Ani kdybych řekla milionkrát děkuji...neoplatila bych mu to všechno co pro mě udělal...Ani záchrana jeho života by mu to nikdy neopltila.Chci mu to oplatit to co pro mě udělal.Ale je to těžké.On jediný dokázal to o co se pokoušelo už tolik lidí. On jediný mi do života dokázal vnést trochu toho štěstí.A tak když se mě dnes někdo zeptá co je tvůj smysl života..tak odpovím jediné.On ... ondrášek ... člověk kterého miluji.Na kterém mi záleží ze všech nejvíc a kterého nechci NIKDY v životě ztratit.I kdyby jsme měli zůstat na věky jen přátelé.I kdybych nikdy neměla tu příležitost se s ním setkat.Protože on mi pomáhá už jen tím že žije x) ... miluju tě .................. napsal/a: AnGel-Of-DeStrUcTion 03:03 | -_*myšlenky*_- Link komentáře (1)



Jedná možná smutná láska ale ... nekonečná láska x')   28.Prosinec 2009


Jedna holka.Jeden dlouhý a krutý život.Jedno zlomené srdce.Každý večer ... to samé pořád dokola.Střep v ruce,krev na podlaze.T dívka tu bolest už nevnímala.Pomáhalo jí to když zaryla střep do její slabé ledové kůže.Na rukách měla jizvy...zakrývala je dlouhými černými rukávy.Ale i přesto že se řezala tak se (ten asi rok) nezabila.A proč? ... protože žila jen pro něho.Pro toho člověka kterého milovala,miluje a vždy milovat bude.I když on jí ne.Neřešila to byla příliš zaslepená láskou.Nikdy nevěřila že by někoho mohla milovat tak moc jako jeho.Nešlo jí o to jestli byl krásný.I když byl a moc.šlo jí o to že on jí naučil žít.Hodně jí pomohl a rozuměl.šlo jí o to jaký byl a jaký je.A ted když jí umřel nejbližší přítel ... měla na světě jen jeho...toho chlapce kterého milovala.Po nocích seděla o oken a dívala se do tmy.Už tak dlouho si přála ho vidět...obejmout ho.Říct mu do očí co soopravdy cítí.Prostě jen stát.Chytit ho za ruku a říct ... "miluji tě a nikdy nepřestanu" ... Jenže nemůže.Je od něho moc daleko. tak jediné co může je napsat pár písmenek na klávesnici.I když psané miluji tě pro hodně lidí nic neznamená , pro ni..pro ni to znamená celý život. Jenže ona ví že pro nikoho neznamená tak moc...Už jednou tohle zažila.Když jí tenkrát jeden chlapec řekl miluji tě.A ona mu bezduše uvěřila.Věžila tak moc a proto pro ni bylo tkové zklamání když zjistila že chodí s jinou a že jí miluje.olik jí sebralo když jí řekl,neo spíš napsal -promin,ale už tě nemiluji- ... O to víc jí to mrzelo že chodil s její kámoškou ... ale nemohla se na něho zlobit.člověk se k citům nedonutí,on je musí cítit.A ona ta dívka.Ona to tak cítí...Jak už jsem psala ... ta dívka ho miluje -on ví kdo to je- ...Ta dívka jsem já a proč tohle píšu? ..protože chci jemu ukázat že mi na něm opravdu záleží.že mi záleží na tom aby se netrápil a že .. jo vážně miluju a je mým snem ho vidět x') ........ jen pro tebe ondrášku x'O* napsal/a: AnGel-Of-DeStrUcTion 17:15 | Link komentáře (0)



Příběh ... jedné holky ... co nevěděla ... jak žít...  


Malá holka.Asi 11 let.Je úplně sama.Nikdy neřekla tati,nikdy neřekli mami.Její rodiče jí už od malička zaedbávaly.Nikdy jí neřekli máme tě rádi.Byla sama...Dokud nepoznala partu lidí. lidí.Psichicky k tim lidem hodně přirostla.Začala je brát jako svojí rodinu a byla každým okamžikem svého života jen s nimi.Brzy po té co je poznala se do jednoho z nich zamilovala.Jenže on byl v nemocnici.Podřezal se kvůli holce.Ona byl smutná,plakala celý den i celou noc.Užíral se tou bolestí.Až jednoho dne oběvila trn růže na zemi.Vzala ho a jemě se škrábla do slabé kůže na ruce.Po pár hodinách jemného škrábání jí to přestalo stačit.Vzala do ruky své zrcádko a hodila ho na zem.Uchopila střepy a běžela se schovat k lesu. Sedla si do trávy a zaryla střep do ruky.Nejdřív padaly jen kapičky červené krve,ale potom začala rýt hlouběji.Krev jí malými pramínky stékala po ruce.Druhý den jí volala její jediná kámoška.Oznámila jí že ten kluk žije.Běžela rychle domů a napsala mu.On jí napsal že jí miluje.T dívka byla štastná.Odhodila střepy.Už neznala smutek.Nevadilo jí nic protože stále myslela jen na něho.Ale potom...se pohádaly.řekli si že už se nemilují i když to ta dívka tak necítila.Pořád ho milovala.Z nebe se stalo peklo a ona opět uchopila dodlaně střepy.Začala to znovu.nejdřív kapička,potom pramínek nakonec proud krve ... Tu bolest už nevnímala. Začalo se jí to líbit.Pomáhalo jí to.I když musela stále osit dlouhé rukávy aby zakryla jizvy na rukách.Jeden chlapec z té zkupiny lidí jí chtěl pomoct.Ona odmítala.Ale on...on jí tak moc chtěl pomoct ... řekl jí at se řeže.že jestliže jí to pomáhá stejně s tím nic neudělá jen at dává pozor.Dívka se řezala dál.Nechutných jizev měla plné ruce a toho chlapce to už štvalo.Napsal jí at toho nechá.Ona že ne.Pohádaly se.Dívka na tom byl tak špatně že mu řekla že ho nenávidí i když to nebyla provda.Vždycky ho měl ráda a vždy mít bude.Ten večer co mu to řekla nemohla dívka spát.Celou noc přemýšlela o tom co řekla. Rozhodla se že ráno mu hned napíše že se omlouvá že ho má ráda a že to tak nemyslela.Jenže to co jí čekalo...jí hrozně ublížilo."Pete je mrtvý" ... to bylo první co dívka ráno uslyšela.Ten kluk umřel a ona mu nestačila říct že to tak nemyslela a že ho má ráda."pete je mrtvý" pořád jí ta věta zněla v uších.Pořád ho před sebou a v každém viděla.Byla to její vinna že umřel ten koho měla tolik ráda.Na kom jí nejvíc kdy záleželo.Ten který byl nejlepší ze všech.Ten který dokázal pomoc,odpustit a vytáhnout lidi z nejhoršího..ten který myslel jen na druhé.Nezasloužil si to...A byla to její vina.Zpanikařila.Chtěla za ním říct mu že jí to mrzí a že ho má ráda.Uchopila střep schovaný pod polštářem a jemně se řízla.Vzpoměla si na něho a tak řízla hlouběji a hlouběji.Avšak po třetím říznutí jí napsal on ...Chlapec kterého kdysi tolik milovala.Mirek.Po chvíli psaní si uvědomila že ho stále miluje.že tenkrát udělala hroznou chybu když mu řekla že už ho nemiluje.Napsala mu ale už nedokázala říct co cítí.On se za tu dobu hodně změnil.Byl úplně jiný a ona se bála mu to říct.A tak namísto toho aby se někomu vyspovídala tak se začala zase řezat.Minuta po minutě.Hodina po hodině.Dny po dnech.čas běžel dál a dívka na tom začala být závislá.Už neměla toho koho milovala ani toho kdo jí jako jedin chápal a dokázal pomoct.Zklamala tolik lidí...Nedokázala nikomu pomoct a přitom vždy chtěla být jako on ten nejlepší chlapec na světě.Jako pete.Jednou v noci.Chvíli po té co se přestaly s tou kámoškou bavit o peteho smrti.Tu noc se dívka rozhodla že si splní dávný sen.že půjde za petem mu říct že jí to všechno mrzí.Byla rozhodnutá.Věděla že to dokáže protože by to nebyl první pokus o sebevraždu.Potom jí zavolaly...jiní "kamarádi" ... nechtěla mluvit.Nedokázala ze sebe vydat ani hlásku.Třáslo se jí celé tělo.V ruce držela kus rezavého skla.Nechápala proč jí volaly ... nemohla mluvit a tak jen poslouchala.Ty lidid co já volali o ní nevěděli nic ... jen zlomeček z života ale doopravdy nevěděli jaká je.Poslouchala jejich urážky."jsi nula nedokážeš to" ... jejich smích ... a právě v tu chvíli se rozhodla že...i když už tu není on.Ten koho měla tak ráda.že i přesto jde život dál...že i přesto se dá přenést a že to sice občas zabolí...ale že má cenu žít.Odložila sklo...sedla si k oknu...dívala se do tmy a přemýšlela.V tu chvíli jí zazvonil mobil.Ona to zvedla a ozvala se roztřepaným hlasem.Ten kdo jí volal byl on mirek.Ten koho tolik milovala už tolik let...řekl jí že jí miluje...řekl jí že i přes smrt jeho bratra (Peteho) že všechno bude dobrý..a že spolu to zvládnou.Dívka se usmála.Byla konečně zase štastná ... i když měla ten pocit že kus jejího srdce chybí a že si ho vzal pete nahoru...Ale i tak byla štastná...věděla ... že petemu je líp...že je na lepším místě.Rozhodla se ... že začne znovu žít.Pomalinku ale začne.Od té doby... kdykoliv jí bylo do breku.Stčilo zavřít oči a trochu zapátrat v mysli.Uviděla peteho.Uslyšela jeho hlas a to jí uklidnovalo.Jeho bílá plet rozzařovala tmu kterou viděla z okna.Jeho tenký hlas říkal "všechno bude dobré ... jen musíš chtít"...A tak dívka konečně otevřela oči.Uviděla že řezání sedo rukou a píchání si různých látek do žil není to správné na bolest.To správn éna bolest je smích ... Konec... -pravda >_<- napsal/a: AnGel-Of-DeStrUcTion 03:02 | -_*myšlenky*_- Link



Pete.......jen pro něho  


Pete...
Kdo byl Pete?Byl to ten nejlepší přítel kterého kdo kdy mohlmít.Uměl pomoct.Když vám bylo nejhůře byl to on kdo vás dokázalrozesmát.Byl to on kdo dokázal odpustit i nejhorší.Byl to jeden skvělýkluk.Citlivý a něžný.Krásný a inteligentní.Má skvěléhobratra.Jazejka.Od něho samotného vím že jazejkovi pete vždy rád pomohla dostal ho z nejhoršího.Jenže ted když pete odešel kdo mupomůže?...Kdo pomůže petemu kámošům když né on?Když umřel pete jakobyumřela část mě.Jako by zmizelo kus mé duši i kus mého srdce.On bylvýjmečný..Jenže se to stalo.Zabil se.Zmizel z našich životů ale né takdocela.Kdykoliv je mi nejhůř...zavřu oči a vidím jeho.Peteho.Slyším jakříká že všechno bude dobré,že se všechno napraví.I po své tragickésmrti je tu s námi a pomáhá nám.Jeho jméno je pro nás jako svaté.Jehorady máme stále u srdce a řídíme se jimi.Vzpomínky na něho jsou stále vnašich srdcích a myšlenkách.I přesto že už je mrtvý nikdy nezmizí úplnědokud budeme my...Jazejku...Vím že pete byl tvůj bratr.že ti pomohldostat se z nejhoršího.že tě tady držel...A vím že ted když umřel ...že je to smutné i ted a to že to pár měsíců už bude.Ono to nikdynepřestane bolet.Ale...nesmíš za ním odejít. Možná ti to ted nepříjdeale ... nahradil si nám peteho at už si ted jakýkoliv . Byl jsi jehobráška a navždy budeš. Nežije ale myslím že za něho můžu říct že i přesvšechno co se stalo tě měl rád a určitě by si přál aby jsi tady s námizůstal. Když jsi tenkrát v nemocnici ležel ty. Tenkrát jak sjem tineztihla říct "miluji tě" ... byl to on.Pete kdo mě tu držel.Kdo miřekl že se z toho dostaneš a všechno bude dobrý.Měl pravdu.Ale vy...mýpřátelé se mílite když říkáte že po jeho smrti už není smysl života.Je... a já na něho dnes v noci přišla. Ta vzpomínka...vzpomínka naspolečné chvíli s ním at už je to jen psaní. Víra. Víra že svět budelepší,že se vše zpraví. Myslím že tohle by řekl Pete kdyby tu s námidnes byl. Já se rozhodla. Zčnu zase žít. nebudu se tolik připoutávat kminulosti a začnu zase odzačátku s jen pár štastnýmivzpomínkami.Pete.Já vím že to nic nenapraví a že to pro mnoho lidí asinic neznamená ale pro mě jo.Musím to říct. Chybíš nám.Nám všem.Hodněmoc si nás toho naučil. Naučil jsi nás žít. Musím se přiznat. Chvílijsem tě nenáviděla. Nenáviděla protože jsi odešel bez jediného slova.Ale ted už chápu proč ... za všechny a hlavně za mě ti děkuji. Dokázalsi to co pro mě tenrát bylo nemožné. Dokázal si mě změnit i když jsemtě prosila aby jsi to nedělal. Neposlechl jsi a pokračoval jsi . Změniljsi mě a za to ti děkuji. Stále nám pomáháš. Pomáháš nám vzpomínkami natebe ... protože tyhle vzpomíny jen tak ze srdcích nevymažeme.Ty tamzůstanou už navždy...Přátelé...ted vám poradím.Kdykoliv vám bude dobreku,kdykoliv vám bude mizerně neo budete myslet na to že toskončíte.Zavřete oči.Zapátrejte v srdci a vzpomente si na něho.Na tohonejbáječnějšího človíčka co kdy byl a pořád JE..Na PETEHO...protože onv našich srdcích pořád žije.A vždycky bude.Pete chybíš nám...DĚKUJI TIZA VŠE--- napsal/a: AnGel-Of-DeStrUcTion 01:50 | -_*myšlenky*_- Link komentáře (0)