...........lidishky život je někdy tak krásnej, až to bolíííí........................

Měj se rád tolik, jako mám já rád tebe .

Kdybys měl umří dřív než já, zeptej se tam, jestli si sebou můžeš přivést kamaráda

Jestli se dožiješ sta let, chci se já dožít sta let bez jedinýho dne,abych nemusel žít bez tebe!

Skutečné přátelství je jako pevné zdraví; stěží si uvědomujeme jeho hodnotu, dokud o něj nepřijdeme

Opravdový přítel je ten, který k nám vstupuje do dveří právě ve chvíli, kdy z nich zbytek světa odchází.

Nekráčej přede mnou, možná za tebou nepůjdu. Nekráčej za mnou, možná tě nedokážu vést. Kráčej vedle mě a buď můj přítel.

Přátelství, to je jedna duše ve dvou tělech.

Kdyby měli všichni mí přátelé skočit z mostu, neskočil bych s nimi. Čekal bych na dně, abych je chytil.

Každý slyší, co říkáš. Přátelé poslouchají, co říkáš. Ti nejlepší přátelé poslouchají I to, co neříkáš.

Přítel, to je někdo, kdo zná píseň v tvém srdci a dokáže ti ji zazpívat, když jsi ty sám zapomněl slova.

Neslyšíš můj pláč, nevidíš můj žal. Ta láska, kterou jsem cítila, v bolest se změnila. Byla jsem pro Tebe jen jedna z mnoha, které jsi dal polibků tisíce. Další holka na konci měsíce. Řekl jsi, že jsi nevěděl co k tobě cítím, měl si číst z ohně v očích mých!!!!!! Oheň změnil se teď v pláč a dlaně zas v kaluže slz bolavých. Teď sedím doma a tuto báseň Ti píši, ikdyž mě ta slova ničí. Sedím sama bez Tebe, o lepší budoucnosti si sním. Ale Ty už v ní nejsi, není tam místo pro TEBE!!! Je pozdě na omluvy, když jsi mě vyměnil za NI. Tvářila se jako nejlepší přítel, za zády mi vrazila dýku do žeber. Ona do žeber ale Ty do srdce, mám ho probodnuté snad tísíckrát, krev z něj valí, mám strach že vykrvácím. Ležím tu v kaluži krve, všude okolo tma. Ptám se: kam zmizelo to světlo, to co mi dávalo chuť žít? Zhaslo v té chvíli, kdy láskou jsem byla zaslepena. Teď si musím pomoci sama, bez slepeckého psa.

Zas jsme Tě ztratila,snad již po sté. Já to tak nechtěla, je to moc kruté. Když jsme se scházeli, bylo to krásné, když jsme se rozešli kameny drtili srdce mé. Snad už zase po STÉ!!! Jen se naše světy spojili, moc toho na nás bylo, hned problémy nastali, vše se zas rozbilo. Ty chceš jít dál, po cestě správné, ale já zůstávám stát, na stezce prázdné. Jak bylo to vše krásné!!! Kdybys jen věděl jak moc, mrzí mě to, že nestihla jsem ti říct, jak MILUJI Tě moc. Scházíš mi snad čím dál víc. Rozpadá se svět iluzí, krutá pravda přichází. Měla jsem to říct již tenkrát, když jsi mě tam pod tím stromem objal, daroval mi polibků tisíce, za svitu měsíce. Jak já Tě tenkrát chtěla, teď už je pozdě. Když usínám, vedle sebe prázdné místo mám. Po mém boku scházíš mi. Místo v srdci je prázdné, oči mám slzami kalné. Jsem s přáteli, přesto bez Tebe tak sama. teď už jen doufám, že jednou, se naše cesty opět sejdou. A my si vynhradit budem moci, všechcen ten čas, všechny ty NOCI.

Stojím na hrázi,
podemnou prospast,
dívám se z povzdálí,
chytá mě kolaps.
Síli mi došli,
nechci jít dál,
v tom Ty píšeš mi,
nechci se ptát.

Přesto,PROČ?

Ty si mi podala ruku,
jediná ze sta.
Hřeje mě u srdce,
bude to dlouhá cesta.
Nakonec sme si odpustili,
všechna ta zlá slova vyřčená,
vše sme si vyříkali,
zas jsem moc sťastná.
Přes všechnu pýchu co v sobě obě máme
cestu k sobě,
snad opět nalézáme.

Často jsem vzpomínala na ty chvíle krásné,
slzami oči pak zaplavili se.
Co způsobilo odcizení,
tenkrát se to zdálo nepřekonatelné,
dnes se tomu směji.
Byla jsem bez tebe jako bez ruky,
mám kolem sebe přátele,
ale žádného jako jsi Ty.