Sebevrah | Básně
Životem znuděný
zatoužil po změně
a proto mozek svůj
rozmázl po stěně.
Lásku v životě
už nepozná více,
mozkovnu provětrá
výstřel z brokovnice.
Životem znuděný
zatoužil po změně
a proto mozek svůj
rozmázl po stěně.
Lásku v životě
už nepozná více,
mozkovnu provětrá
výstřel z brokovnice.
Zpomalíš dýchání
zastavíš tep
to co se už stalo
nejde vzít zpět.
Zatímco umíráš
sleduji čas,
přáním mým skromným je
s tebou být zas.
Za zády ohně mám
mou rukou vzplály.
Do pekel hroutí se
já hledím v dáli.
Tak jako za za zády
v očích mám plameny,
už po mě nebudou
házeti kameny.
Přes propast nese se
zoufalé volání
mosty jsou však už pryč
teď už mě nezraní.
Náhodné kvantum inspirace při iddlení v prázdném chatu.
(Rytmika jako rap)
Nuda s nicneděláním se snoubí v šedém kole,
a proto řeknu "Vole",
kašlu na to, nemá cenu
v prázdné místnosti křičet na stěnu.
Stěna neodpoví, nemluví a nechápe,
co mi lidé vlastně děláme!
A tak dál budu civět jak blázen do tupé stěny,
naslouchat ozvěny.
Tichých slov, dávných sov.
A tak dál až dokud v dáli,
neuvidím poznání
v tom nejčistějším podání.
A tak dá do nekonečna,
stejně se tu nenalezne slečna...
A tak budu sám jak kůl v plotě,
jako kámen co uvázl v botě.