Ahoj, předem se omlouvám že můj první článek bude spíše rázu pesimistického, ale poslední dobou hodně koukám do minulosti. Sice už se tím nic nezmění, ale je co změnit?

  Určitě je vždy co změnit ale držím se toho, že co jsem kdy udělal, řekl a provedl, tak toho nelituju. Z chyb které jsem kdy udělal se snažím vzít ponaučení. Někdy se člověk tolik snaží neudělat chybu, že jich dělá mnohem víc. Je jednoduchý říct, TY za to můžeš nebo Ty za to nemůžeš nedělej si s tím hlavu. Když už se chyba udělá a ten kdo jí udělal to ví, měl by se pokusit to nějak napravit, pokavaď to ještě jde. Ten který tu chybu neudělal, by neměl toho druhého odsoudit, ale zkusit mu naopak pomoct. Řikáte si, ale jak? Určitě nejhorší je, nic neříkat. Prostě si běžte sednout a v klidu si popovídejte. Určitě ale toho druhého nezasypte vším co se vám nelíbí, nebo co dělá špatně. Je dobrý na konci říct, tak co s tím uděláme? Uslyšíte zpětnou vazbu a to je dobrý. Chce to aby to byl dialog a ne monolog. Radši to nečtu po sobě, protože bych to zase smazal, píšu kraviny.

Člověk si občas neuvědomuje to co dělá, nebo si myslí že to co dělá, tak je to dobře, jenže... občas tomu tak není. Člověk může být slepý úrazem, od narození a nebo láskou. Jedno přísloví řiká: ,,Zamilovaní lidé dělají hodně bláznoství, než smutní. Smutní zato větších."

Pro dnešek by to snad mohlo stačit ne?