po dvou letech-nazdar deníku 15.Červen 2008
Pa můj zapomenutý deníčku.
Nikdy bych nemyslela,že to řeknu, ale jsem teď absolutně šťastná.
Mám za sebou školu a konečně i obávanou maturitu,
mám svůj vlastní život (konečně) bydlím s nejlepším přítelem, kterým je můj kluk.
Mám toho nejlepšího kluka na světě a světe div se: Nepotkala jsem ho na internetu!
mám práci na léto a vyhlídky na stálou práci.
V září jdu studovat intenzivně angličtinu a francouzštinu a pak... se uvidí.
Nikdy bych si nemyslela, že můžu být šťastná 24 hodin denně. Jistě, je t řada drobných problémů,
ale bez nich bych ani já šťastná nebyla...
_Už si nedělám nic ze svých neposlušných vlasů, neběsním nad deštivými rány,
láska je všechno co mi stačí ke štěstí...
Sbohem deníku, nemám si na nic stěžovat tak končím
napsal/a: Aronoel 23:49 | Link komentáře (1)
jak vyšitá... 19.Září 2006
Návod jak se vyhnout písemce z němčiny?
Korupce, úplatky, na kolena a nestydět se udělat ze sebe blbce.
Dneska jsme se my, holky z 3b složily, každá dala 13Kč a koupily jsme učitelce mega bonboniéru.
Když přišla na hodinu, byla vysmátá jak měsíček na hnoji
Dostala bonbonky a deset prosebných pohledů typu
Ale nezabralo to-teda částečně. Psali jsme "nanečisto" a já vyvázla s koulí jako vyšitou !!! HA HA príma no...
K obědu byly špagety a já si rvala vlasy při pomyšlení na moje bílý tričko. Celý jídlo jsem urputně zápasila s lžící a vidličkou jako v Itálli- výsledek? Tričko v pohodě, ovšem moje pusa byla jaksi červenějšií než jindy no nic, teď chatuju, je po vyučování, domů nespěchám, beztak na mě čeká jenom šprtání nějaký vyhlášky o hotelech... Fuj
Budu končit
Tak aby se neřeklo---- pá pá deníčku
napsal/a: Aronoel 13:53 | Link komentáře (0)
den první 18.Září 2006
Tak jo, dneska přišel ten den, den D, kdy jsem se rozhodla, že si začnu psát veřejný deník.
Přemejšlim, proč si asi lidi začnou psát deník.
Možná nemají komu se vyzpovídat, možná papír ( či internetová stránka) unese víc než lidské vědomí...
Tím narážím na zpovědi. Proč bych se měla zpovídat cizím "krasavcům"a "krasavicím" na libimseti?
Jsem celkem nudná, tuctová holka. Na první pohled neviňátko, ale ten kdo mě zná, ví, co jsem zač. :-)
Možná chci, aby to vědělo víc lidí, co jsem vlastně zač...
18.září 2006
Probouzí mě protivnej zvuk budíku na mým mobilu. Je to ten neotravnější tón na světě. Kam se hrabou komáři!
Půl hodiny lomcuju se ségrou, aby se vzbudila. Má neuvěřitelně pevnou vůli co se týče simulování spánku... Ranní show na Evropě 2 jí pouštím na plný kule, ale ona si v klídku spí dál.
Snídám chleba s meruňkovou marmeládou, ale koho tohle zajímá? :-))
Dalších 20 minut zápasím s make-upem, pudrem, řasenkou, kartáčem na vlasy a zubní pastou, nemluvě o kontaktních čočkách. Kolem sedmi dvaceti padám z domu, sluchátka v uších, v hlavě vtíravou melodii American Idiot a riskuju, že mě přejede buldozer nebo parní válec-před, za a okolo baráku máme staveniště...
Kličkuju mezi panelákama, výkopama a dělníkama v otranejch montérkách, který přežvikujou k snídani rohlíky s paštikou...
Blížím se kzastávce, za zády autobus, už jsem si myslela, že mi to ujede, naštěstí to byla trojka:-) UFFF
Do školy přicházím tak akorát minutu před zvoněním. První hodina občanka-kecy o terorismu, Bin Ládinovi a šílený představy o tom, že dopadneme jako děti v Beslanu, mě vážně berou...
Všeho moc škodí. Další hodinu tělák, musíme jít přes půl města na cvičák. Príma. Běháme jako lemry, z patnácti nás cvičí pět a jsme vystaveny obrovskému psychickému napětí, když musíme rozcvičovat svá rozespalá těla před studenty gymnázia olympijských nadějí...
Nakonec nás ještě postihne pohroma jménem jóga, která má podobu učitelky zvané Dopina. Ha, vystrkuje na nás při pozdravu slunce svůj nechutný zadek a na cestě do šaten (konečně!!!) nám dává kázání o držení těla.
To je teprve jedenáct???
Jak já to přežiju, teď zuřivě mlátím do klávesnice. ZVONÍ !!!
Huráááá oběd!!!! (beztak blaf ze školní jídelny)
napsal/a: Aronoel 11:20 | Link komentáře (0)
