Krajina a pravěcí lidé 02.Září 2023
Polovina 19. století byla posledním údobím, kdy zdejší krajina, nezasažena průmyslovým rozvojem, vyhlížela ještě tak, jak ji vytvořily geologické proměny v uplynulých stamilionech let. A nebylo jich málo. V nekonečných dálavách pomu plynoucích šesti set milionů let prahor a starohor bylo naše území pokryto mořem. Jeho dno nejprve klesalo, pak začalo stoupat. V prvohorách, zhruba před třemi sty miliony let, moře ustoupilo a vzniklé souši proběhlo vrásnění, při němž vznikla četná pohoří, mezi nimi i Krušné hory. Na počátku druhohor, někdy před 230 miliony let, začal proces, který proměnil naše území v horkou poušť. Krušné hory se v tomto dlouhém období erozí výrazně snížily. Asi před sto miliony let byla oblast, v níž žijeme - a nejen ona - opět zatopena mořem. Z něho vyčnívaly pouze vrcholky Krušných hor. Mořská hladina začala na sklonku druhohor ( před šedesáti pěti miliony let) znovu klesat, až voda zcela opadla a vytvořila se souvislá pevnina. V průběhu dalšího nekonečně dlouhého období vytvořila sopečná činnost dnešní České středohoří a vedle něho vnikla mělká pánev s velkými zásobami hnědého uhlí. Na sklonku třetihor se snížené Krušné hory vyzdvihly do současné výše a na počátku dnešního geologického období, čtvrtohor (asi před dvěma miliony let)., získala tato krajina zhruba takovou podobu, jakou se vyznačuje dodnes. Všechny zmíněné dlouhodobě probíhající proměny země a krajiny se projevily v četných geologických změnách. V prvohorách se nově vzniklé pohoří skládalo z rul, svorů a krystalické břidlice, při prvohorním variském vrásnění pronikaly na povrch žuly a žulové porfyry. V dalším období se Krušné hory několikrát snížily a zase zvýšily. Přitom se zpočátku souvislá klenba pohoří rozrušila podél několika zlomů. Zvláště v třetihorách byly jednotlivé kry Krušných hor vyzdviženy nad původně mělkou pánev, která tak získala charakter příkopové propadliny. Na vrcholu pohoří vznikla rovinatá plošina, do českého vnitrozemí pak spadají srázné zlomové svahy. V žulových (granitových), rulových, břidličných a porfyrových horninách se vyskytovaly více či méně bohaté žíly mnohých kovů, kupř. stříbra, mědi, wolframu, vizmutu, kobaltu, nejvíce ale cínu. Také příroda hor a jejich okolí měnila své vzezření. Původně byly hory nejspíše porostlé smíšenými pralesy, v nichž převládaly buk a jedle, avšak lidská činnost, a to jak těžba rud, tak i zemědělství, měla vliv na to, že parovinu nad horskými svahy tvoří dnes povětšinou kulturní, jen neúplně zalesněná krajina, protkaná liniemi jednotlivých stromů, převážně jeřábu ptačího. Lesy padly za oběť zčásti těžbě drahých kovů, z části pícninářské a pastevecké činnosti. Horské louky, v některých oblastech podmáčené, rozkvétají v jarních a letních měsících bohatou květenou. Kromě smilky tuhé, ostřic, sítin, svízele, sasanky, petrklíčů, vlaštovičníku, starčeku lesního, devětsilu, kerblíku a úzkých listků suchopýru vytváří barevný obraz bledě fialové květy vachty trojlisté a tučnice obecné, žlutě kvetoucí upolín nejvyšší a růžové či bělavé kvítky rdesna hadího kořene, fialové vstavače a žlutá okvětí léčivé prhy arniky. Kolorit luk doplňuje jediná naše orchidej prstenec májový a nad tím vším se občas tyčí až metr vysoká masožravá rosnatka s jasně modrými květy. Svahy hor byly původně porostlé jedlovými a bukovými lesy, které však neustoupily z větší části hospodářsky výnosnějším smrkovým monokulturám. Kromě nich se tu vyskytují břízy, modříny, jasany a javor klen, podrost tvoří křoviny jako bez černý, ostružiník obecný nebo ostružiník maliník. V zastíněném prostředí tu probleskují růžové květy sedmikvítku evropského, modrá nebo nachová okvětí podbělice alpské, fialové až nachové zvonky náprstníku a nafialovělé kvítky mléčivce alpského. Tyto květy můžeme dnes obdivovat stejně jako návštěvníci těchto míst v uplynulých dvou stoletích. V podrostu smrčí se vyskytují různé druhy kapradin a borůvky, na světlých místech roste tráva třtina chloupkatá a na mnohých přežívají kleče spolu se zakrslými borovicemi. V tomto prostředí žije rozmanitá zvěřina. Budeme-li se chovat tiše, můžeme snadno uvidět jelena nebo laň, mnohem méně pravděpodobně je setkání s divokým prasetem, v nižších polohách žijí srnčí, vzácnější jsou zajíci. Běžní jsou drobní hlodavci a hmyzožravci jako myšice, křečci, rejsci, plši a ježci, čas od času se objeví veverka. Občas některého z nich uloví dravci jako liška, kuna lesní či skalní, lasice, poměrně výjimečně jezevec, ze vzduchu pak na ně útočí káně lesní, jestřáb, poštolka, krahujec či několik druhů sov (výr, sýc rousný, kulíšek nejmenší aj.) V minulosti obývali Krušné hory i medvědi a vlci, ale ti tu již od 19. století nežijí. Na náhorní parovině v prostoru Černé louky se vyskytují tokaniště tetřívka obecného a hnízdiště bekasiny otavní a bramborníčka hnědého. Ve výše položených lesních žije křivka obecná, ořešník kropenatý, hýl obecný, sýkory, čečetka, budníčkové, pěnice a linduška lesní, ve vlhkých údolních porostech se setkáme se slukou lesní, sýkorou lužní, červenkou obecnou, na loukách s lindušličkou, u horských potoků s konipasem horským či skorcem vodním. Při turistických výletech často uslyšíme hlas kukačky. V mokrých oblastech najdeme žáby, čolky či mloka skvrnitého, můžeme spatřit zmiji nebo slepýše, vzácná je již ještěrka živorodá. Na jaře a po dešti narazíme na černé plže, objevuje se i slymáčník horský. V období čtvrtohor, kdy krajina a příroda nabyla přibližně dnešního vzhledu, se objevil člověk a v průběhu věků ovládl Zemi. V Krupce se našel první hmotný doklad o jeho pravěké existenci teprve z období neolitu (asi před osmi až šesti tisíci lety) tedy z doby, kdy již používal hlazených kamenných nástrojů, pěstoval obilí a choval dobytek, z období eneolitu se našla v Bohosudově měděná sekerka. Ojedinělé nálezy pocházejí z doby bronzové (unětická kultura) i z doby železné (kultura halštatská a laténská). avšak o soustavném osídlení území dnešní Krupky nemáme žádné hodnověrně doklady. Můžeme se jen domnívat, že se tady již v těchto předvěkých dobách povrchovým způsobem získával cín. V době laténské prošli naším územím Keltové (4 -2. století př. n. l.) a v době stěhování národů (1. stol. př. n. l. až 6. stol. n. l.) je vytlačily germánské kmeny, nejspíše Hermundurové. Po nich přišli Slované. Protože si naši slovanští předci stavěli rozlehlá hradiště, mluvíme o době, kdy se tak dělo, jako o době hradištní (6 -12. století). napsal/a: Ashanty18 13:19 | Link
