Láska,to je naprosto nepochopitelná věc.V jednu chvíli si myslíte že díky lásce můžete všechno.Myslíte že
žádná překážka není dost vysoká aby se nedala přeskočit.Nic na světě není nemožné.Připadáte si všemocní.
Pak ale přijde zvrat.Ta kterou milujete,vám náhle tuhle moc sebere.A po tom co jste byli obdařeni darem lásky,berete ji jako životně důležilou věc.Jako jednu ze základních podmínek pro život.Život bez lásky vám připadá nemyslitelný.Pak to ale přijde a vy se cítíte prazdný.Nemáte už tu moc.Náhle jste zase jen tím obyčejným smrtelníkem,a tahle změna vás hrozně udeří.Je to jako by umřel kus vás.Nejste už tak nad věcí,přestáváte důvěřovat...A i když by jste chtěl mít tu obrovskou moc znovu,bojíte se že vám jí zase někdo veme.
A vy v hlouby duše cítíte,že další sklamání už by ste nemusel zvládnout.Tak se radši držíte spátky a doufáte
že se na vás nějaká láska vůbec netýká...Ale vy po ní toužíte.Nemůžete si pomoct,ale chcete se znovu
cítit tak nad věcí.Ale strach,ten vás drží pořád při zemi a nedovolí vám znovu zariskovat...Dát znovu
někomu šanci,aby vám pomohl opět získat ztracenou moc...Strach je váš největší nepřítel.
A vy se ptáte sami sebe,jak se zbavit toho strachu.Jak ho překonat a žít dál beze strachu...
Připadáte si jako když už šťastni být nemůžete.Jako by jste už veškeré štěstí vybrali.Jako by vám už
nebylo souzeno potkat štěstí znovu...A pak už vám nezbyde nic než jen proklínat tu osobu kterává moc lásky sebrala.Která zapříčinila to,že se teď cítíte tak nešťasně.A vy nevíte proč to udělala.Proč vás připravila o to nejkrásnější co jste  měli....
A tak dál jen chdíte světem zamilovaných,ale sám milovat nemůžete...Z toho vyplívá,že je lepší lásku vůbec
nepoznat.Protože pak ji nemůžete ztratit a nemůžete se dostat do situace v které jsem já...
Nemůžete být zhrzen láskou...