Proč zrovna on? Já vím,že mu bylo 86, už na to měl věk...Ale byl to nejlepší děda,kterýho jsm si mohla přát...hodně mě naučil, od malinka jsem byla u nich. Já...je o snad opravdu poprvý,co nevíc, co tu mám psát...mám ho strašně moc ráda a myslela jsem si,že se bude starat i o moje děti...až nějaký budou. Nikdy si na nic nestěžoval, přežil 2. světovou....obdivovala jsem ho..a teď...najednou tu není
.....je to příšerný.....

Dneska byl fakt zvláštní den..seznámila jsem se osobně se super človíčkem...S Alčou..úsměvný na tom je,že jsme v jeden čas chodili s tím stejným a nanáviděli se..a teď jsme zjistili,že si rozumíme..=o)
Pak příjdu do práce,kde se dozvím,že si mám najít jinou práci...fajn..
A navíc mi bráška nasadil brouka do hlavy..
Zvláštní,jak si s námi život zahrává...jednou si dole, jednou nahoře...ta písnička je fakt stará,ale pravdivá...Nevím,co bych si mohla ví přát..mám lásku, cit,který je nejvíc...s tou jde ruku v ruce porozumění, něha, vášeň, soucit, důvěra... a ještě mnohem víc...
Ale přece jen....MILUJU BERNYHO...jak jen pojem miluju lze brát...

Asi jsou tohle všechno jen kydy,ale potřebovala jsem to ze sebe dostat...

Když si dneska prohlížím svůj profil,zjišťuju,že se mi malinko zněmily životí priority. Hasiči,hasičskej sport,to pro mě vždycky bylo vše,pro co jsem žila. A najednou zjišťuju,že to není to nejdůležitější. Najednou je pro mě o dost důležitější Berny, moji přátelé, moje rodina..Je to divný zjištění na jednu stranu mi je úzko...celej svůj život,jem měla jedinej cíl...být hasič...ten jsem si splnila...sice jen na rok,ale splnila....A teď,když už jsem starší,je pro mě hlavní priorita spokojenej život s človíčkem,kterýho miluju...

Takže buď jsem dostala rozum, nebo už senilnim..=o)

Nevím proč,ale nemůžu si pomoct...vytáčí mě ty holky, co se kolem Bernyho točí...nemůžu o nich slyšet... Co o něm mají co psát,že je to jejich zlatíčko?! Copak nemají svýho? Nebo,že je to jejich milášek? Tak sakra,kde to jsme? Říkám já snad tohle o svých kamarádech? Jmenuju je snad na miláčky,zlatíčka a broučky? Vždyť je to proti zdravému rozumu...Tohle mi vadí,vím,že ani Berny, ani ty slečny to chápat nebudou,ale oni by se na mém místě chovali úpně stejně...dusím to v sobě už dlouho,nechci se s Bernym hádat jen kvůli mé žárlivosti,ale teď mě čeká Silvestr...a bojím se jednoho...že tam to ve mně exploduje...spoustu lidí tam uvidím poprvé,nechci si zkazit reputaci jen tím,že žárlím zbytečně...Ale o Bernyho přijít nechci, miluju ho,i když mě občas taky pěkně točí...=o) Teď spinká,je roztomilej, prostě andílek...

Lidičky, včera jsem se dozvěděla, že nám někdo ukradl koucourka. Samíkovi bylo necelých 5 měsíců a byl na Vánoce kamaráda mého přítele.A nějakej malej parchant ho ukradl...je mi smutno,protože Samík byl moje první koťátko,byl roztomilej,rád se tulil a pořád předl a dokonce i chrápal...=o) Byl zvláštní,jedinečnej....Co mi říkal přítel,tak i jeho kamarádi z něj byli vyplesklí...a teď tu není.....Já jen tiše doufám, že se vrátí, že tomu malému spratkovi uteče a vrátí se k nám...chybí mi....

mám nějakou přemýšlivou,dalo by se říct skoro celý den. Lidi jsou různí,to je fakt. Jsem ráda,že mám kolem sebe lidičky, které mám ráda a oni mě taky (snad,alespoň doufám). PO dlouhý době,téměř po roce, jsem zjistila,že dokážu znovu milovat...vcelku už jsem tomu nevěřila ani nedoufala v to...potkala jsem človíčka,kterej mi úplně změnil pohled na život...lidi,co mě znaj,ví, o čem tu píšu. Před tímhle klukem jsem zažila hodně intenzivní vztah,plnej lásky, pohody a klídku...trval 3 roky a s tím klukem jsme pořádkamarádi...vždyť není důvod se rozkmotřit jen kvůli tomu,že už spolu nespíme,nebydlíme...nejsme....Ještě nedávno jsem si myslela,že miluju ještě Sopťu, ještě v srpnu, to jsme se dali s Bernym dohromady. On o tom věděl a přesto do toho vztahu šel...asi o mě hodně stál....a jsem ráda,že vytrval...nikdy v životě bych si netipla,že my 2 - já a Berny, budeme spolu...On se úplně odlišuje...chováním, vzhledem...vším....i když...něco mají možná se Sopťou společného...je to laskavost a upřímnost...i když je Sopťa o 5 let starší než Berny, v některých situacích se chovají stejně. Oba si dokáží udělat sami ze sebe legraci,jsou Ti,kdo baví společnost, Ti,kteří vždycky vymyslí nějakou koninu a zbytek lidí se toho chytne...vůdci,ale nenásilní....

Ale to jsem odbočila od toho,co jsem tu chtěla napsat....Sopťa patří do mýho života a vždycky bude,ale už jen jako výbornej kamarád,takový moje druhý já,moje svědomí...


Ale Berny? Ten pro mě znamená strašně moc...Dokázal,že láska ještě existuje....pro mě je to hrdina,kterej mi ukázal cestu...jako by mě vzal za ruku a řekl mi: "Pojď tudy, pomůžu Ti."

Celý tenhle zápis v deníku je věnován 2 lidem....mýmu svědomí a mé lásce....Berny, i když vím, že Sopťu nemůžeš ani cejtit a žárlíš na něj,nemáš důvod....TY jsi pro mě ten,kdo se mi vloupal do srdíčka a teď je králem mého srdce....a mám Tě plnou hlavu. Jsem Ti vděčná,že Tě mám, MILUJU TĚ!!!!! Nechci Tě ztratit a byla bych moc šťastná,kdyby ta naše společná cesta životem byla co nejdelší.....

Dneska mi okolo půj třetí zemřel děda...táty táta..byl to ohromnej člověk,kterej celej život dřel,aby si mohl splnit sny..miloval zvířata,měl svoje zemědělství...celej život byl zdravej jako řípa,nikdy nebyl nemocnej,až minulej rok se mu přitížilo,začal špatně chodit...před 14 dny byl na operaci s kolenem a minulej týden se vrátil...špatně chodil,ale to je po operaci normální. Ještě jsme si z toho dělali srandu,smáli jsme se tomu spolu. Byl to morouz,to nepopírám,praktickej člověk,ale na druhou stranu, vždycky dosáhl toho,co chtěl...vážila jsem si ho a vážím..obdivovala jsem ho za to,co dokázal vybudovat...asi před rokem se rozhodl,že postaví domov důchodců a že tam tomu budou s babčou šéfovat...a začal stavět...ten dům už stojí,jen je potřeba dodělat interiér...škoda,že se nedožije toho,až se tam nastěhují první obyvatelé. Tohle je modlidba za něj...Dědo,vím,že jsi někde tam nahoře,že na nás budeš dávat na všechny pozor! Budeme na Tebe vzpomínat s úctou a láskou...Už teď nám chybíš!!!