mám nějakou přemýšlivou,dalo by se říct skoro celý den. Lidi jsou různí,to je fakt. Jsem ráda,že mám kolem sebe lidičky, které mám ráda a oni mě taky (snad,alespoň doufám). PO dlouhý době,téměř po roce, jsem zjistila,že dokážu znovu milovat...vcelku už jsem tomu nevěřila ani nedoufala v to...potkala jsem človíčka,kterej mi úplně změnil pohled na život...lidi,co mě znaj,ví, o čem tu píšu. Před tímhle klukem jsem zažila hodně intenzivní vztah,plnej lásky, pohody a klídku...trval 3 roky a s tím klukem jsme pořádkamarádi...vždyť není důvod se rozkmotřit jen kvůli tomu,že už spolu nespíme,nebydlíme...nejsme....Ještě nedávno jsem si myslela,že miluju ještě Sopťu, ještě v srpnu, to jsme se dali s Bernym dohromady. On o tom věděl a přesto do toho vztahu šel...asi o mě hodně stál....a jsem ráda,že vytrval...nikdy v životě bych si netipla,že my 2 - já a Berny, budeme spolu...On se úplně odlišuje...chováním, vzhledem...vším....i když...něco mají možná se Sopťou společného...je to laskavost a upřímnost...i když je Sopťa o 5 let starší než Berny, v některých situacích se chovají stejně. Oba si dokáží udělat sami ze sebe legraci,jsou Ti,kdo baví společnost, Ti,kteří vždycky vymyslí nějakou koninu a zbytek lidí se toho chytne...vůdci,ale nenásilní....

Ale to jsem odbočila od toho,co jsem tu chtěla napsat....Sopťa patří do mýho života a vždycky bude,ale už jen jako výbornej kamarád,takový moje druhý já,moje svědomí...


Ale Berny? Ten pro mě znamená strašně moc...Dokázal,že láska ještě existuje....pro mě je to hrdina,kterej mi ukázal cestu...jako by mě vzal za ruku a řekl mi: "Pojď tudy, pomůžu Ti."

Celý tenhle zápis v deníku je věnován 2 lidem....mýmu svědomí a mé lásce....Berny, i když vím, že Sopťu nemůžeš ani cejtit a žárlíš na něj,nemáš důvod....TY jsi pro mě ten,kdo se mi vloupal do srdíčka a teď je králem mého srdce....a mám Tě plnou hlavu. Jsem Ti vděčná,že Tě mám, MILUJU TĚ!!!!! Nechci Tě ztratit a byla bych moc šťastná,kdyby ta naše společná cesta životem byla co nejdelší.....