potkalo mne neštěstí :-(
hoj sice se nemám čim chlubit ale aspon napišu pár řadek ani nevim jak začit no asi tak dlouho jsem bydlela u rodiču nikdy mi tam nic nechybělo ale rozhodla jsem se že jsem dospěla chodim do prace tak se osamostatnim měla jsem pár prací a profesi za sebou ale odešla jsem tenkrat z jedny prace a šla jsem hned dělat jinam a to bylo jako barmanka do herny ze začatku jsem se bála že to nezvládnu ale nic na tom nebylo pracovala jsem tam rok a půl nebo 2 roky ted už nevim a tim jsem si našla podnajem kousek od rodiču tak jsem si řekla že jsem se dala do boje tak musim bojovat a mně v ty heně fakt bavilo měla jsem tam za tu dobu svoji klientelu at to byli kamaradi nebo policajti tak jsem se ke každymu chovala hezky a přišel den 7.12.2009 já měla ten den den dení sice si z toho dne moc nepamatuju ale praskla mi cevka v mozku mela jsem krvaceni do mozku a padla jsem do komatu a byla jsem v něm měsic naděje na žiti podle doktoru jsem neměla žadnou v tom komatu mi ta cevka praskla 4 krat což znamena že mně museli 4 krat operovat a když jsem se po měsici probudila tak rodinka a pár kamaradu a kamaradek byli štastny že jsem se probrala a začala komunikovat určitě jsem chvili mluvila z cesty než jsem se vložila do normalniho života a v lednu 2010 myslim že bylo 30.1 mně propustili domu do domaciho lečeni jak mně přivezli domu já byla štastna j kdyža se nemohla ještě v te době pořadně hybat a když mně dva sanytaci chtěli přinyst s lehatkem do baraku tak neprošli tak mně přinesli v prostěradlu tak mně dali na postel byla u nas velka oslava a já nevedela že to byla moje oslava ale myslela jsem že to byli narozeniny mého tatky a brášky protože je maji spolu 29.12 já byla štastná že jsem doma jen jsem nechapala proč jsem v plence a proč nemůžu chodit a hybat levou rukou zjistila jsem to asi tak po měsici co se stalo že jsem ochrnuta a na vozičku že nemůžu chodit jit kam chci a tak mám 3 sourozence 2 sestry a jednoho brašku a všichni chodili ven a já chtěla furt chodit s nima a v ty době jsem to nechápala proč mně nechtěji brat ven no a když šli ven a nechtěli mně vzit sebou tak mi to bylo strašně lito a nervama jsem se mlatila do nohou nikdy to nikomu nepřeju co jsem si zažila ja jsem hlavně moc rada za svou rodinu co mám a hlavně děkuju svim rodičum a sourozencum za to jak jsem na tom ted psychycká podpora dělá všechno dneska chodim sice jen s choditkem na kolečkách ale je to stokrat lepší než byt na vozičku dneska si jdu sama nakoupit k moji kamaradce Monče a spim v e svém pokoji jsem rada za to jaky to taak nějak je ale ještě mám co dělat abych byla okdotnutilo mně to postavit na vlastni nohy když jsem furt poslouchala že se semnou nechtěji tahat že jsem těžká když tak přemyšlim tak si semnou zažili všichni svoje a proto svoji rodinu miluju a nikdy na ně nedam dopustit at jsou to rodiče sourozenci sestřenice bratranci tety a strejdové jsem rada že je mám hlavně že mám tu psichyckou oporu
