Bráním se podezřen í, že co má být tady není
Bráním se představám, že prohárávám....
Často tě někdo klame, někdy zdání, vždyť to známe...
Já si však přiznávám, klamu se sám...
Věřil jsem, že jsem schopen lásky, tak to má být
Věřil jsem, že tě toužím vidět, že tě chci chtít...
Věřil jsem, že mám rád tvůj úsměv, teď znám tvůj pláč,
nevím, proč otáčíš se zády, ty nevíš zač...
A anděl co nám fandil, zavírá nám bránu
Tvé slzy tečou, jak déšt, do vod oceánu,
zradil jsem tvoje city, své však ještě víc
kde byly hory štěstí nenacházím nic, vůbec nic...