Bráním se podezřen í, že co má být tady není

Bráním se představám, že prohárávám....

Často tě někdo klame, někdy zdání, vždyť to známe...

Já si však přiznávám, klamu se sám...

Věřil jsem, že jsem schopen lásky, tak to má být

Věřil jsem, že tě toužím vidět, že tě chci chtít...

Věřil jsem, že mám rád tvůj úsměv, teď znám tvůj pláč,

nevím, proč otáčíš se zády, ty nevíš zač...

A anděl co nám fandil, zavírá nám bránu

Tvé slzy tečou, jak déšt, do vod oceánu,

zradil jsem tvoje city, své však ještě víc

kde byly hory štěstí nenacházím nic, vůbec nic...