Až budu jednou stará,nalepím si na druhou půlku zrcadla svoji fotografii z mládí,
abych si zvedla náladu a připoměla si,
že jsem kdysi měla hebkou pleť a hezkou postavu,i když tehdy jsem si to nemyslela.
Ráno vstanu a podívám se do své půlky zrcadla.Uvidím starou ženu s vráskami a kruhy pod očima.
"Mám to ale ránu,"zakroutím hlavou.
Namažu si obličej silným výživným krémem a jen tak za zvyku se přišmrncnu líčidly.
Podívám se se na tu vedle.Ta make-up nepoužívá.Nikdy ho nepoužívala,nelíbilo se jí to.

Po tý dnu fotku zdeptaně sudám.ne,to už nejsem jí,to je někdo,kdo už dávno odešel spolu s leskem dnes již zašlých stříbrných špěrků

Místo ní si nalepím na zrcadlo fotku 105 let staré Japonky.Vypadá o dost hůř než já,ale pod obrázkem stojí: Mladá srdcem.


Ano,taková bych chtěla být.Taková můžu být.Vrásky již nezmizí,klouby bolet nepřestanou,ale stále můžu zůstat mladá srdcem